Co se mi líbí, co se mi nelíbí a proč?
Jsem rád, že prožíváme období svobody delší, než byla První republika. Je třeba být objektivní: je lépe, než dříve. Můžeme se rozhodovat svobodně, můžeme mluvit i myslet svobodně. To jsme tehdy nemohli.
Nelíbí se mi, jak té svobody využívání: hloupě a egoisticky.
Egoisticky proto, že nám reklamy vymyly mozky: prý v životě jde o jen o to, abychom měli nejnovější mobil a chutnější majonézu v salátu. Nesolidarita současné vlády přispívá bohužel k tomu, že dvaadvacet let poté komunisté právem, ano, právem kritizují pravici. To je ideální podhoubí pro korupci, její přemíra pak základem pro další totalitu: ještě nakonec zatleskáme někomu, kdo tu udělá pořádek, i když cena bude vysoká.
Hloupě proto, že se necháváme se oblbovat médii, která žijí jen z konfliktů a negativních zpráv. Propadli jsme do virtuální reality: existuje jen to, o čem se média zmiňují, a to, co říkají, bereme za bernou minci - jiné možnosti prý nemáme. Pěkná hloupost: před rokem 1989 taky fungovala jen jednobarevná růžovobrýlová komunistická propaganda, ale lidé asi víc přemýšleli, když vyšli do ulic.
Dnešní černobrýlová média naopak podávají obraz světa sestávajícího jen z katastrof, konfliktů a televizního násilí. Všichni politici jsou pro nás darebáci, a tak ani ti slušní nemají šanci: média o nich mlčí, a proto neexistují. Zato když se na politické scéně objeví nějaká nová mediálně známá tvář, máme dojem, že jsme konečně objevili spasitele, byť jeho osobní minulost mluví o opaku. Příklad? Radek John a jeho (půl roku před volbami mediálně komentované, a tedy známé) dlouholeté zatajování nemanželského dítěte před vlastní ženou, toho shledalo 11% národa za vzor poctivého politika, který zamete s nepoctivými dinosaury a bude poctivě spravovat naše daně. Svatá prostoto!
Jedno ale společného se situací před rokem 1989 bohužel máme: lidé opět přicházejí o práci, pokud se postaví proti systému (znám konkrétní případy). Tehdy to byli komunisti, dnes je to korupční chobotnice s kmotry okolo velkých politických stran, kterým přesto dáváme hlas, protože přece za ně zpívá Lucie Bílá, Michal David nebo za ně spí kostra s dýmkou.
Jaký je na to lék? Záběry z roku 1989 snad víc než napovídají: odhodit pasivitu a začít přemýšlet: bez trochy úsilí na obhajobu společného zájmu.
Dále čtěte:Prezident Klaus: Předání poselství 17. listopadu dalším generacím je naší povinností
Bárta (VV): Poděkujme studentům za 17. listopad 1989
Peake: Máme se lépe než tehdy, to ať dnes zazní. Odpoví jí Václavák
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kdu.cz
