Od té doby byla výše minimální mzdy upravována patnáctkrát. Naposledy se tak stalo k 1. lednu 2007. Tehdy byla zvýšena její měsíční sazba o 45 Kč na dnešní výši 8.000 Kč a hodinová sazba ve výši 48,10 Kč byla ponechána beze změny. Minimální mzda by měla být nejnižší možnou mzdou, kterou je zaměstnavatel povinen poskytovat zaměstnanci za odvedenou práci. Je to však vyjádření relativní. Za prvé, zaměstnavatel neplatí za práci, ale nakupuje pracovní sílu. Tedy minimální mzda je formální právní regulativ minimální ceny pracovní síly vyjádřený buď měsíční sazbou při odpracování základní osmihodinové denní pracovní doby, a nebo vyjádřený minimální hodinovou sazbou ceny pracovní síly. V jednotlivých odvětvích hospodářství se může reálně minimální mzda lišit a ovlivňovat její faktickou výši mohou i kolektivní smlouvy vyššího stupně. Za druhé, pokud např. podle platových tarifů přísluší zaměstnanci nižší plat, než je výše minimální mzdy, musí mu být do její výše zaměstnavatelem dorovnán. Přestože oficiálně není vysoký počet zaměstnanců, kteří pobírají minimální mzdu, má její výše význam k ovlivňování průměrné i mediánové ceny pracovní síly. Význam má minimální mzda i ve vztahu k systému sociální ochrany a stanovení sociálních dávek.
Zaměstnavatelé, pro něž jsou mzdové náklady jednou z nejvýraznějších položek ovlivňujících jejich míru zisku, se snaží dosáhnout snížení ceny pracovní síly. Mají tak ekonomický zájem i na nízké minimální mzdě, případně na jejím odstranění. Veřejně často tento zájem zakrývají argumentací o nepřiměřenosti zvýšení svých nákladů, které výrazně omezí jejich konkurenceschopnost. V době hospodářské krize je to velice vděčné téma nalézající oporu ve spekulativním přelévání kapitálu hledajícím co nejlevnější pracovní sílu. Objektivním zájmem zaměstnanců je však dostat odpovídající cenu za jejich pracovní sílu, která pokryje nejen jejich základní životní potřeby, ale umožní jim jak důstojný život, tak i vícestranný rozvoj. Dnešní společnost však tento rozpor není schopna odstranit, pouze jej tlumit.
V posledních dnech se naše veřejnost mohla seznámit se dvěma statistickými údaji. První hovoří o tom, že výše průměrné mzdy dosáhla 24.084 Kč. Ovšem stále téměř dvě třetiny zaměstnanců zdaleka ve svých příjmech této částky nedosahují. Růst cen životních nákladů a zvětšující se zaostávání růstu reálných mezd navíc prohlubuje chudobu. Druhý údaj hovoří o tom, že se opět zvedá míra registrované a také skutečné nezaměstnanosti. Souběžně s tím klesá počet volných pracovních míst. V ČR dlouhodobě po několik let neklesla reálná nezaměstnanost pod půl miliónů lidí bez práce.
V této situaci rozhodnutí vlády nezvyšovat výši minimální mzdu jednostranně vyhovuje tlaku zaměstnavatelů a bank na snížení růstu průměrných mezd a udržení jejich míry zisku. Je tím však otevřeně odhozen oprávněný požadavek odborů reagovat na propad životní úrovně lidí. Symbolické zvýšení základních částek životního minima z 3126 Kč na 3400 Kč a existenčního minima z 2020 Kč na 2200 Kč nebude postačovat na krytí zvýšených cen základních životních potřeb vlivem inflace a připravovaného zvýšení dolní sazby DPH z 10 na 14,5 %. Zvýší se tím také pomyslná hranice chudoby. Ta dnes v ČR dosahuje podle statistických údajů za rok 2010 částky 9329 Kč na osobu za měsíc. Navíc 300 tisíc osob pod touto hranicí chudoby nedosáhlo ve svých příjmech ani 40 % průměrného čistého příjmu na osobu, jejich měsíční příjem je tedy nižší než 6219 Kč.
Rozhodnutím vlády ze 7. prosince letošního roku zůstane minimální mzdy na výši 8.000 Kč. Bude tedy zabezpečovat příjem hluboko pod oficiální hranicí chudoby. Řada lidí dnes přijímá pod ekonomickým tlakem od svého zaměstnavatele minimální mzdu a nechá si část příjmů vyplácet jinou formou. Některé firmy, např. i nadnárodní řetězce, dokonce často uzavírají se zaměstnanci jen částečné pracovní úvazky, aby jim nemusely platit ani minimální mzdu. V případě nemoci, nezaměstnanosti či odchodu do starobního důchodu to má však pro zaměstnance katastrofální sociální dopady. Kdyby vláda chtěla skutečně bojovat proti chudobě a cenovému dumpingu pracovní síly, musela by vytvářet předpoklady pro reálný růst nízkých mzdových příjmů více než dvou třetin zaměstnanců. K tomu by však bylo potřebné zvýšit minimální mzdu nad hranici oficiální míry chudoby.
Stanislav GROSPIČ, místopředseda ÚV KSČM, poslanec PČR za KSČM
Více:
Žena bere jen tři čtvrtiny mzdy mužů. Politička ČSSD protestuje
##PROFIL 144##
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
