Za šest let budou slavit občané tohoto státu 100 let vzniku Československa. Po několika staletích bylo obnovení státnosti a svrchovanosti českého národa vyvrcholením snah mnoha generací našich předků o samostatnost. V průběhu dalších desetiletí bylo Československo a její čelní představitelé opakovaně atakováni snahou zahraničních mocností o dezintegraci země či snahou dostat naší zemi do své mocenské sféry vlivu.
Nemůžeme přece nikdy zapomenout na rok 1968 srpnovou invazi vojska pěti států Varšavské smlouvy a na následný postoj naší politické reprezentace, která celá (až na Františka Kriegela) podepsala v Moskvě všech patnáct sověty diktovaných okupačních podmínek. V paměti by nám měl zůstat i březen 1939 kdy v Berlíně podepsal president Československa Emil Hácha vznik Protektorátu Čechy a Morava. Zapomenout ani nemůžeme ani na září 1938 kdy v Mnichově čtyři evropské mocnosti podepsaly dohodu o postoupení tzv.Sudet Německu. Následně byla Mnichovská dohoda přijata vládou (nikoliv Národním shromážděním, jak bylo podle Ústavy nutné)a československý zástupce podepsal i protokol o nových hranicích.
Toto byly a jsou historické milníky naší země a právo hodnotit činy a podpisy našich bývalých politiků patří dnes již spíš historikům než občanům. Občané dnes spíš hodnotí podpisy politiků současných. Když před pár dny na neformálním zasedání Evropské rady odmítl slíbit svůj bezvýhradný podpis pod budoucí smlouvou o fiskální unii náš premiér Petr Nečas, snesla se na jeho hlavu vlna kritiky, úšklebků a posměšků. Nutno říci, že naši domácí eurohujeři, lokajové zahraničních mocností a přizdiplížiči použili o vlastním premiérovi slovník hodný padesátých let minulého století. Jejich trapná slova o plcích, škůdcích, tajtrlících apod. se mi ani nechtějí opakovat. Přitom český podpis připojený ke konečnému znění úmluvy až po jejím definitivním znění, podpořený eventuálně navrhovaným referendem a doprovázený současným zavedením eura nic na postavení ČR nemění. Zavedení eura u nás navíc v dalších třech až pěti letech nehrozí, zato na existenci stávajícího eura třeba za dva roky si vsadí asi málokdo. Na zásadní řešení finanční situace Řecka je dnes již skoro pozdě a zásadním řešení Itálie, která je na tom ještě hůř, se ani ještě nemluví ani nejedná.
V novodobé historii českého státu proto vypadá postoj premiéra ČR výjimečně odpovědný až statečný. Zatímco spousty jiných našich politiků pod nátlakem naléhavosti situace a politiků mnoha evropských zemí, daleko od své země, podepsalo, Petr Nečas v souladu se svým svědomím NEPODEPSAL. Pro nás, ale hlavně i pro politiky ostatních evropských států to může být poznání, že Česko nezastupují jen politici, kteří když se na ně zatlačí, tak vždy cokoliv podepíší. I kdyby zcela náhodou, a tomu ani nevěřím, neměl v tomto nepodpisu náš premiér pravdu, tak v každém případě prokázal obrovskou míru statečnosti.
Nemůžu si nevzpomenout na J.Nohavicu: …. v hlavním městě evropské kolonie,miliony Pilátů si ruce myje, a dav se směje zblízka, dál se háže kamením a píská…..
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Šulc
