Machač (Svobodní): Ovládnutí Evropy, to je oč tu běží

Nezdá se, že by se pan prezident tehdy mýlil. To vše v současné době prožíváme. Úsilí Německa o ovládnutí Evropy je nepřehlédnutelné. Ve srovnání s obdobím, kdy Evropa byla sjednocena pod fašistickým Německem, je však dnešní situace horší.

Historie jak známo neklame, a ta ukazuje, že o destrukci jednotlivých států Evropy a její celkové ovládnutí usilovaly vždy jen Německo, Francie a Rusko, resp. Sovětský svaz. V minulosti však každý z těchto států postupoval při svém úsilí samostatně. Dnešní situace, je ovšem pro ostatní státy Evropy daleko vážnější a nebezpečnější, jelikož došlo k usmíření dvou pradávných rivalů Německa a Francie, a ty teď postupují ve svém úsilí společně a jsou tedy daleko silnější. Přitom poučeni důsledky minulých válek, zaměnili k dosažení svého cíle prostředky. Vojenskou agresi nahradili agresí legislativní. Je zcela zřejmé, že při takovéto formě agrese nepobíhají po našem území vojáci cizích armád, nešíří se mezi občany všeobecný strach o vlastní život a nikde není vidět fyzické násilí tak, jak to zažívaly generace našich předků. Z tohoto důvodu také agresor není na první pohled zřejmý a nevyvolává u většiny občanů odpor. Pokud se nějaký odpor občas ozve, tak nesměřuje přímo proti Německu a Francii, ale proti EU. Tam jak známo v současné době vzniká 85 % legislativních předpisů, jak spočítalo samotné ministerstvo spravedlnosti Německa. Že tato legislativa vzniká právě z iniciativy a po dohodě Německa s Francií je zbytečné připomínat. Stejně zbytečné je zdůrazňovat, že legislativa je prostředek, kterým vlády kontrolují a řídí životy každého jednotlivého občana na území svého státu. Z logiky věci je tedy zřejmé, že již dnes řídí a kontrolují život každého občana žijícího v EU Německo s Francií. Konečně se tak reálně naplňuje pradávný sen vlád obou zemí, vládnout nad životy všech občanů Evropy a nad územím jejich států. Z vlád ostatních zemí EU se tak staly náhodné skupiny občanů pracující pro cizí mocnosti, za peníze svých voličů.

Občas je slyšet námitku, že je zcela jedno, zda legislativa vzniká v Bruselu nebo ji tvoří naše vláda. Stejně se prý svým množstvím a racionalitou od sebe příliš neliší. Nic proti tomu, nicméně jestliže vzniká v Bruselu a je pro náš stát závazná, pak to jinak být ani nemůže. Zcela jinou otázkou ovšem je, zda legislativu iniciuje, tvoří a schvaluje orgán, jehož složení je závislé na výsledcích hlasování občanů ve volbách, nebo ji iniciuje, tvoří a schvaluje orgán, který ohrožován volbami není. Není žádnou novinkou, že v komisi EU, která legislativu tvoří, tedy ve vládě EU, nesedí nikdo, komu by občané dali mandát k svému zastupování. Jednoduše řečeno, naše životy řídí a kontroluje cizinec nezávislý na naší vůli, tedy z naší vůle neodvolatelný. Z toho je zřejmé, že každý občan EU přišel o své suverénní postavení ve společnosti a neměli bychom si již namlouvat, že žijeme ve svobodném státě.

Častým argumentem příznivců federalizace Evropy je také to, že každý z nás bude v tomto zřízení ve větším bezpečí, že nás prý Evropská federace lépe ochrání před válkami, které prý již nikdy nebudou. Je zřejmé, že tito federalisté mají na mysli lepší ochranu před vojenskou agresí, tedy před prostředkem používaným agresory k ovládnutí cizích území a získání nadvlády nad životy občanů okupovaných zemí. Tito hlasatelé dobrých zpráv ovšem velmi rychle a ochotně zapomněli, kdo byl v minulosti vždy agresorem. Pokud někdo tvrdí, že dnešní Němci jsou jiní než byli v minulosti, že jsou mírumilovní demokraté usilující o blaho všech občanů EU, měl by ho z tohoto omylu vyvést nejen článek pana Miloslava Bednáře uveřejněný na http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/miloslav-bednar.php, který zcela jasně ukazuje, k čemu jsou vychováváni žáci státních škol např. ve Spolkové zemi Hesensko. K věcné stránce argumentu lze jen uvést, že má bezpochyby svou logiku. Když totiž kdokoli dobrovolně předá agresorovi to, o co agresor vždy usiloval a usiluje, a ještě přitom jásá a tančí, nenajde se důvod k vojenské agresi, není důvod k vyvolání války. Nesmí mu ovšem vadit, že ztratil svou suverenitu a stal se vazalem cizí mocnosti a ze svých otců a dědů, kteří v minulých válkách pokládali své životy za svobodné Československo, učinil škůdce národa. Kdyby totiž tenkrát naši předci věděli, že dobrovolné předání svých osudů a svého státu do područí Němců, je to nejlepší co mohou pro svou zemi učinit, že je to nejvyšší zájem občanů jejich země, jak dnes tvrdí příznivci federalizace Evropy, určitě by to udělali a proti agresorovi nebojovali. Mohli jsme být součástí Evropské federace již od roku 1933, kdy se Hitler dostal k moci a na ovládnutí Evropy se celý Německý národ začal intenzivně připravovat.

Budeme v izolaci, nebo náš stát se dostane do izolace, pokud nebudeme součástí EU a eurozóny, nebo odmítat opatření Německa a Francie k „záchraně“ eura. To je další, snad nejčastěji používaný strašák „tak zvaných českých vlastenců“. Předně je třeba uvést na pravou míru, že nejde o opatření na záchranu eura, ale o opatření na udržení nadvlády Německa a Francie nad ostatními zeměmi eurozóny, kterou se oběma zemím podařilo do současné doby uchvátit. Euro je pouze nejdůležitějším kamenem v mozaice všech nástrojů nutných k dosažení tohoto, pro Německo a Francii, nejdůležitějšího cíle.

Bez povšimnutí by ovšem nemělo zůstat ani to, že dosud nikdo z těchto „vlastenců“ neozřejmil věcný obsah tohoto slovního spojení. Není tedy známo, co izolace státu věcně znamená. Nezodpovězenou otázkou rovněž zůstává, zda by toto slovní spojení použili „čeští vlastenci“ i v době, kdy byla Evropa sjednocena pod fašistickým Německem.

Pokud by izolací státu měla být izolace obchodní, tak to se jeví jako logický nesmysl. Všeobecné znalosti říkají, že jednotlivé státy, resp. vlády jednotlivých států nic nevyrábějí a proto mezi sebou nemohou ani obchodovat a také neobchodují. Nevlastní nic, co by mohly ke směně nabídnout. Mezi sebou obchodují výhradně jednotlivé firmy a jediným důvodem ke směně je, že z toho mají obě strany směny užitek. Bylo by úsměvné tvrdit, že si jednotlivé firmy vybírají obchodní partnery podle toho, zda jsou či nejsou členy EU a eurozóny. Firmy směňovaly před vznikem EU a eurozóny a budou bezpochyby směňovat i po jejich zániku. Pokud by chtěly Německo a Francie dostat naše firmy do obchodní izolace, musely by vlastním firmám a firmám v celé EU zakázat od našich firem nakupovat a našim firmám prodávat. Tím by ovšem poškodily i vlastní firmy a vlastní občany. Jak by svým občanům takové opatření zdůvodnily a jak by to zdůvodnily ostatnímu světu je záhadou. Obchodní embargo bylo dosud uplatněno pouze proti totalitním státům, které ohrožovaly a ohrožují životy vlastních občanů nebo občanů okolních států, a to ještě pouze v případě, že toto násilí nešlo světovou veřejností přehlédnout. Takovým totalitním státem ovšem nejsme.

„Tak zvaní čeští vlastenci“, se obávají, že náš odmítavý postoj k opatřením Německa a Francie přijímaných k „záchraně“ Řecka a eura nás odsouvá na periférii EU, že naše postoje jsou nečitelné, že nám představitelé EU nerozumí a podobně. Podle nich je prý naším zájmem, být v hlavním proudu evropské integrace. Vyjdeme - li však ze skutečnosti, že veškeré úsilí Německa a Francie nesměřuje k ničemu jinému, než k ovládnutí jednotlivých členských států EU a k záchraně svých vlastních pochybných investic a k dosažení tohoto cíle formují veškerou legislativu EU a každé své opatření, vyznívají tyto výkřiky poněkud absurdně. Požadují totiž na každém z nás, aby se aktivně podílel na zániku svého státu, aby byl sám sobě hrobařem a ještě financoval svého hrobníka.

Nenechme se tedy oklamat, válka pokračuje! Sice jinými prostředky, než v minulosti, ale pokračuje. Pokud se chceme agresorovi ubránit, musí být jiná než v minulosti i naše obrana proti němu. Přitom s ohledem na formu agrese, nevyžaduje již od každého z nás nasazení života a hrdinské činy. Stačí volit politickou stranu, která má ve svém programu vystoupení z EU a při vypsání referenda dát pro vystoupení svůj hlas. Není se čeho bát, jde o akt méně konfliktní, než rozpad Rakousko - Uherské monarchie a Československé republiky.

PS: Přátelé usilující o morální a spravedlivou společnost posílají SMS ve tvaru SVOB na číslo 90230.

Miloslav Machač je členem Republikového výboru Svobodných