Račok (VV): Pane redaktore, Stalin by Vám dal vyznamenání

Nemohl jsem věřit vlastním očím při čtení článku Dnes Severní Čechy od pana redaktora Artura Janouška: http://zpravy.idnes.cz/o-sousedovi-napsal-ze-je-estebak-stotisicove-odskodne-splaci-dodnes-1gd-/domaci.aspx?c=A120220_1735920_usti-zpravy_mav

Pane redaktore, Stalin by Vám dal vyznamenání

Zcela manipulativní styl, který by plně zapadal do dob vrcholného Stalinismu a padesátých let minulého století. Kdy stačilo pouze zpochybnit, znevěrohodnit v tehdejším režimu, a jedinec, anebo i celá rodina byla v nejlepším vyloučena na okraj společnosti. V těch klasických postupech byla prohlášena za nežádoucí, vlastizrádce a dál to znáte. I já sám pocházím z takové rodiny, kdy otec byl prohlášen za vlastizrádce, mnohokrát tvrdě mučen a vyslýchán. Maminka musela opustit práci v nemocnici, a byla nasazená jako pomocná dělnice do strojírenského závodu.

Ale vezmeme to po pořádku. Nevím kde, od koho získal redaktor tyto falešné informace, ale rozhodně nejsou v souladu s etikou novináře. Redaktor píše o mé komunistické minulosti. Žádná nebyla. Nikdy jsem nebyl ani kandidát, a ani člen, protože mne tam nepřijali, přesto, že jsem byl třikrát navržen základní organizaci SSM v nemocnici. Poprvé to bylo, když můj přítel a pomalu bratr MUDr. Milan Procházka. Maminka jej měla moc ráda, vedle dobrého lékaře, to byl i člověk bez přetvářky, upřímný. Požádal mě, abych mu pomohl orazítkovat doložku a dát doporučení na výjezd do Jugoslávie a pak dál na západ. Nabízel mi odchod s ním. Ale já to odmítl. V té době jsem čekal již rodinu. Zajímavá náhoda. Otci a mamince rovněž major anglické zpravodajské služby nabízel v roce 1948 odchod do Anglie, oba to odmítli. Po druhé to bylo, když o to samé mne požádal o dva roky později další lékař MUDr. Arnošt Böhm.Ten pro změnu chtěl do tehdejšího západního Berlína za svými příbuznými.Tenkrát za mnou přišel, a řekl mi,“ víš, Láďo je to strašné, oni mi zakazují se s tebou scházet, mluvit. Říkám mu, Arnošte, to nedopadne dobře. Zavřou mě, a víš, že mám rodinu. Podíval se na mě, a říká: neboj se, nějak jsem to už zařídil.“

Po třetí jsem byl navržen, před odchodem z nemocnice v roce 1989, kdy jsem na okresní konferenci mládeže veřejně vystoupil s prohlášením, že celý systém je podvod, že nám lžou, neplní sliby. Tehdejší vedoucí tajemník OV KSČ na mne do mikrofonu řval, že zneužívám mladé lidi, že se postará o to, abych nenašel práci v okrese. A tak se i stalo. Za pár dní jsem pocítil ohromný tlak od své nadřízené, a pochopil jsem, že tentokrát je doopravdy zle. V té době si mne zavolal primář a řekl mi, Láďo, já se komunistů nebojím, my jsme si Tě tady vychovali, a ty sem patříš. Vyhrkly mi slzy do očí a povídá, pane primáři, musím odejít, vím to.

Práci jsem hledal těžko, nakonec paradoxně mi pomohli řadoví komunisté ze strojírenského závodu. Po pěti měsících jsem musel opustit i tuto práci. Tehdy za mnou přišel ředitel závodu a doslova a upřímně mi řekl, že ohledně mé osoby, má již sám problémy. Tak mi opět lidé pomohli a na tři měsíce jsem skončil u výroby svetrů. V lednu v roce 1990 jsem nastoupil do vzdálenější nemocnice. Po třech měsících mi tehdejší primář řekl jednou ve službě, že neví co se to děje, ale že mu volají bývalí pohlaváři okresu s tím, že jestli mě okamžitě nepropustí, že bude mít sám problémy. Nepropustil mne, a dodnes k němu chovám úctu.

Redaktor dále píše, že pan Tomáš Honsů zveřejňoval své pocity. Je těžké věřit těmto výrokům, když zcela vědomě psal pan Tomáš Honsů na všechny strany pomlouvačné dopisy, které měly za úkol mě zdiskreditovat, ponížit a připravit o práci, a tak mou rodinu přivést do chudoby. Snažil jsem se trpělivě mnoho let tomuto čelit, nereagovat. Ale prostě jeho patologická zaujatost mne pronásledovala všude, kam jsem se pohnul. Jak to bylo s pozemky a dalšími fakty. Jeho otec přesvědčil mého bratra, že u restituenta vyřídí odkup pozemků tak, aby zastavěné zahrady byly nedotčené. Po příjezdu oznámil bratrovi, že musí zahradu zbourat a upravit tak, aby si on sám mohl vše upravit, protože všechny pozemky koupil pro sebe. Pro mne to bylo falešné a podvodné jednání, a od té doby jsem přestal tuto rodinu vnímat, zdravit je a stýkat se s nimi. Ale to již na odkazu posuďte sami, jak pan učitel jedná jinak, i když redaktor se jej snaží představit jako mučedníka.

http://racok.blog.cz/1202/vyderacsky-dopis-ucitele-tomase-honsu

http://racok.blog.cz/1202/vyderacsky-dopis-ucitele-tomase-honsu-ii

Další povahové rysy pana učitele Vám představí další odkaz. Jako věřící člověk silně a emotivně prožíváme období vánoc. Vzpomínáme na své blízké, i na ty, kteří již nejsou s námi. Je to v době, kdy se rodina setkává u společného stolu, stolu pohody, lásky a porozumění.

A pak přijde takový e-mail:

http://racok.blog.cz/1202/takovy-cynismus-byl-jiz-kdysi-popsan

Dvojí tvář pana učitele Tomáše Honsů lze možná lépe pochopit i při zaslání tohoto mailu:

http://racok.blog.cz/1202/pan-ucitel-tomas-honsu-clovek-dvoji-tvare

Ano pracoval jsem jako člen výboru městské organizace SSM v Rumburku. S mladými lidmi jsme dělali táboráky, diskotéky. Amatérským skupinám jsem se snažil získat licenci, aby kluci mohli hrát svůj rock, který v té době byl zakazován. A troufnu si říci, že nám chutnalo pivo, víno i dobrá bašta.

V devadesátých letech jsem vstoupil do US-DEU, později odcházím tak jako mnoho dalších, protože se začalo pletichařit, hrabat korýtka a ztratil se zájem o veřejné dění. Po té vstupuji do Strany svobodných občanů, kdy rovněž odcházím pro zjištěné důvody jako u US-DEU.

Pan redaktor píše, že se pan učitel Tomáš Honsů nemohl zúčastnit jednání, protože měl starosti jiné, a to z povodněmi. Vážený pane redaktore, jako otec rodiny, otec tří dcer, jsem prožil krupobití, přívalové deště. Měl jsem vyplavený dům, zničenou střechu a další. Musel jsem zabezpečit rodinu, děti. Přesto i v této době, jsem musel bojovat proti pomlouvačným útokům ze strany pana učitele Tomáše Honsů, bojovat o práci, protože i v této době měl pan učitel Tomáš Honsů dost času na to, mne pomlouvat, urážet a psát dopisy na všechny strany, podávat na mne nesmyslná trestní oznámení, podávat různá nepravdivá oznámení MU Rumburk a další.

To že pan učitel Tomáš Honsů neměl advokáta buď je důvodem jeho lakotnosti, anebo faktem, že jej nikdo nechtěl v tomto sporu zastupovat. Kdybyste se poptal na veřejnosti na pana učitele Tomáše Honsů, možná byste byl překvapen.
[6] Michal, E-mail, 22.5.2008 20:34

Aha, pročpak se ptáte, kde paní Zdena pracuje? Že byste také poslal mail všem jejím spolupracovníkům a nadřízeným? Trochu jsem se optal po jméně Honsů a nestačím se divit, máte opravdu pěknou pověst. Znají Vás nejen v Rumburku. Proč asi????
[3] Zdena, mail, Dnes 21:24

Milý, až roztomilý pane Honsů! Kde berete tu jistotu, že se Cibulkovy seznamy nemýlí? Pokud by v nich byla chyba, pak by se podle výše uvedené definice opravdu jednalo o pomluvu. Váš cíl tu ani nepopíráte. Poškodit, nebo pomstít? A nezapomeňte! Vás a Vaši minulost zná také spousta lidí v Rbk. Stačí se zeptat na jméno Honsů a jsme doma! :-) Je mi Vás líto! Opravdu upřímně!

Pane redaktore, článek je mystifikací a jak jsem řekl, Stalin by Vám dal vyznamenání a ČEKA by Vás udělala oblastním velitelem. Pana JUDr. Otakara Pazdzioru jsem nikdy před tím neviděl, a vyhledal jsem si jej na internetu. Zaujala mne jeho nabídka, a tak jsem jej oslovil. Osobně jej doporučuji každému, je to dobrý advokát a skvělý právník.

Co se týče rozhodnutí Vrchního soudu, tak tam rozhodoval senát ve složení tří renomovaných právníků, a já osobně jsem se nikdy s nikým neviděl, protože jsem tam nebyl, a byli tam přítomni pouze právníci, jelikož jsem byl ze všeho vyčerpaný a unavený. Vím, že Vrchní soud a jeho senát je nezávislý, který čerpá z práva, ústavy a jimi se řídí.

http://racok.blog.cz/1202/lustracni-osvedceni-z-roku-1994

http://racok.blog.cz/1202/lustracni-osvedceni-z-roku-2009

Vážený pane redaktore,

mí čtenáři mne znají, nic před nimi netajím, nic nezkresluji. Mám rád svojí zem, vlast Čechů – Moravanů – Slezanů. Snažím je chápat, vnímat v jejich každodenních starostech, bolestech a být jim na blízku. Oni vědí, že nejsem žádný přeborník, ale oceňují mojí snahu o nápravu věcí veřejných tak, aby se nám v naší rodné zemi žilo slušně, spravedlivě a svobodně.

Pane redaktore, Stalin by Vám dal vyznamenání, v naší době se však za takovéto novináře stydím.