Zdáli už je slyšet rachot zbrojících nových hnutí a stran, jako je Babišovo ANO. Zdeněk Bakala ještě žádné hnutí nezaložil, ale je připraven, jako vždy, finančně podpořit nové subjekty. Za Véčka lepší, transparentnější, bez nahrávek. Hurá! Karolína Peake jistě už vyjednává. Jankovský a zbylý Dobeš se jistě rádi připojí. Ministerské křeslo za to stojí.
Jev, který mě straší, je zjednodušeně řečeno jev jednoduchých řešení. Véčkař Tomáš Jarolím v nedávném televizním vystoupení ho předvedl v čítankové podobě. Nezmohl se na víc než na výkřiky: Pojďme řešit kauzy! Pojďme řešit Lesy! Pojďme řešit Mosteckou uhelnou!
Když ale měl Jarolím vysvětlit podivné financování své strany, prohlásil, že dárcům věří a jejich jména si nepamatuje.
Důležité totiž není skutečné řešení problémů, podstatné jsou samotné výkřiky.
Svého času se jihočeská matka Dana Kuchtová dostala až do vlády. Stačily k tomu jednoduché výkřiky Dostavbě Temelín Stop! Nevadilo, že hnutí Jihočeské matky bylo financováno radikálními odpůrci Temelína z Rakouska (de fakto se jednalo o energetickou diverzi, řízenou ze zahraničí), ve volbách zelená Kuchtová díky tomu uspěla a stala se členkou vlády. Dnes Temelín produkuje elektrickou energii, uvažuje se o dostavbě dalších bloků, a Kuchtová zmizela kdesi v Dětském domově v Klánovicích.
Kateřina Jacques se zase dostala do Poslanecké sněmovny díky zinscenované potyčce s policistou Tomášem Čermákem. Než se stačil nebohý strážník rozkoukat, už seděla Jacques ve sněmovních lavicích. Žádný program, vyprovokovaná potyčka se pořádkovým strážníkem stačí. Svou zelenou odbornost prokázala Jacques později ve známém televizním rozhovoru, kde nedokázala vysvětlit, co znamená magické zaklínadlo Strany zelených BIOMASA. Sklidila za to velký posměch a ostudu. Pozdě.
Někdejší komunistický cenzor Miroslav Sládek, zakladatel Sdružení pro republiku – Republikánské strany Československa, chtěl naházet všechny politiky do Vltavy. Protože podle něj kradou. To je motiv, který se rád, a často, opakuje.
Kolik lidí by zase uvěřilo nějakým novým Véčkům? Jarolímovy výkřiky se přece jen nepatrně liší od výkřiků vůdců Holešovské výzvy, které se ochotně chytili odboráři a chtějí zorganizovat největší politické demonstrace za posledních deset let. Program je naštvanost a elementární neznalost praktických problémů. Klausův varovný článek 1. Dubna 2012 v MfD vystavili novináři a (jak jinak) politolog Bohumil Doležal, posměchu. Přesto jsou to slova alarmující. "Doba je neklidná. Různé zájmové skupiny se snaží, aby sociální neklid přerostl v chaos. Média jim v tom zdatně sekundují, pokud s nimi přímo nespolupracují. Je to hra s ohněm. Pokud vypukne, shoří v něm všichni," varoval v MfD Klaus..
Ano. Objevují se různé výhrůžky – generální stávkou, demonstracemi, ale i masovou občanskou neposlušností. V neposlední řadě pak hrozí nespokojení občané - hlavně pod rouškou anonymního internetu - i fyzickými ataky směrem k politické reprezentaci. Například na rok 2012 je plánována na internetu „defenestrace“.
Sládkův sen se naplňuje, jen Sládek sám málem skončil za mřížemi, vyvázl nakonec jen s podmínečným trestem za machinace s financemi vlastní strany.
Jaroslav Popelka, organizátor Holešovské výzvy, sám uznal, že jeho argumenty v televizním Hyde Parku nebyly dostatečné. Vyhořel jako kdysi Jacques s biomasou. Vysvětloval to podobně – prý byl z příprav na demonstrace velice unavený.
Popelka byl unavený, Jacques byla ztrémovaná otázkami Jana Krause, Bárta vypil hodně lahví těžkého francouzského vína a pak se vytahoval, jak mu Obama, Putin i Klaus zobou z ruky. Kočí vykládala opilá jako Rimbaudův koráb ministru Jankovskému, že jí Nečas a Kalousek snesou modré z nebe.
Zastavme Temelín – svět bude bezpečnější, Preferujme biomasu – vzduch bude dýchatelnější, naházejme politiky do Vltavy – přestane se krást.
Jéžíšku na křížku, copak jsme opravdu tak slepí?!?
Varujme se jednoduchých řešení. Odmítejme je. Základ je práce, zkušenost a odpovědnost. Ještě je čas se vzpamatovat, opak by nás už teď mohl přijít draho.
Ivan Bednář
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Ivan Bednář
