Dolejš (KSČM): Za poslední dva roky nám v ČR přibylo dolarových milionářů

Děkuji, paní předsedající. Krásné páteční slunné odpoledne vám všem nejen v tomto sále, ale možná i těm, kteří mají odvahu tuto dlouhou přehlídku vládních hříchů poslouchat.

Když jsem se zamyslel nad tím, co mám stručně dnes při této příležitosti sdělit, tak si myslím, že hlavní, o co dnes jde, vysvětlit občanům, proč někdo vůbec volá po tom, aby vládě byla vystavena stopka. A protože jako Pražák denně jezdím městskými hromadnými dopravními prostředky, tak musím říci, že to, co po léta se mi nestávalo, v poslední době se mi stává. To znamená, že mě Pražané, občané, návštěvníci Prahy, pokud jsou to Češi a vnímají českou politickou scénu, začínají tahat za rukáv a říkají mi: Proboha, už s tím politickým hnusem něco udělejte. Já jim říkám: My bysme samozřejmě rádi, ale je třeba se dohodnout, co chceme, s kým to prosadíme a jestli nám vůbec někdo bude naslouchat. A k tomu bych rád obrátil vaši pozornost, protože o tom, co je politický hnus a jaká je krize legitimity vládnutí v této zemi už tady dnes bylo řečeno hodně. Ale o tom, kam směřovat dál tuto zemi, která skutečně je na křižovatce, a nejenom politické ústavní krize, ale především křižovatce dalšího sociálně ekonomického vývoje, tak o to by mělo jít především. Protože lidé se bojí o budoucnost. O politicích rozhodně iluze nemají.

Obávám se, že tato vláda by měla skončit právě proto, že je bezmocná a současně drahá. A to je luxus pro takovou zemi jako je Česká republika - mít vládu, která nás jenom něco stojí a přitom nám nepomáhá. Jednou z příčin je, že vláda, která se nazvala reformní a která prosazuje poměrně významné reformy, tak tyto reformy prezentuje, obhajuje, řekl bych, autistickým způsobem. To znamená, že si je projedná mezi sebou, schválí a poslušní poslanci to mají tendenci odmávat. To, že na to mohou být jiné názory, že nejenom opozice, ale i experti nabízejí rozum zadarmo, na to se neslyší. A tak jsme v situaci, kdy mnoho z těchto reforem je špatných, ale jestliže je nezastavíme dnes, protože účinnost může nabýt od roku 2013 a v blízké době, tak i ta změna těchto reforem může být velmi drahá. Má to právní, ekonomické a další konsekvence.

A proto je levnější ten krok udělat dnes; dnes, dokud nás to ještě tolik nestojí, než další dva roky se tady trápit nejenom v politické agonii, ale v tom marasmu, který pro budoucno vytvoříme. Ono totiž není pravda, že hlavním nebezpečím těchto dní je, že bude nastolena nedemokratická vláda ulice, že extrémisté vztahují svůj pařát na zodpovědných funkcích. To je agitační kýč! V této zemi jsou nastavena základní pravidla, ale chybí vůle je vymáhat a chybí vůle je kontrolovat. A toho, čeho se bojíte, není 50, dokonce ani 100 tisíc lidí na ulici, ale bojíte se toho, že by mohlo být nastoleno směřování této země, které ukončí dosavadní Klondike pro vyvolené.

A teď v několika stručných argumentech vylíčím, proč tato vláda je drahá. Začnu tím, co je možná nejčastěji diskutováno, a to, že tato vláda sama sebe zove protikorupční, a tudíž chtěla ucpat penězovody, které vedou do soukromých dychtivých kapsiček. Výsledek? Výsledek je takový, i nadále každoročně z tepny české ekonomiky krvácí zhruba sto miliard korun! Vy tady vybíráte drobné od babiček, od nemocných, ale 100 miliard korun i nadále po 2 letech vašeho vládnutí vytéká ven. Ano, schválili jste vicepremiéra pro korupci. Už se tam tuším vystřídali dva, ale výsledek jejich práce není vidno. Pravda je, že čtyři ministři byli odejiti pro své sporné finanční transakce, popř. velmi problematické personální vazby, ale to dokonce není ani zásluhou tohoto vicepremiéra pro boj s korupcí. Zřejmě bojuje na jiných frontách. Sáhnout do vlastních vládních řad je mu velmi nepříjemno.

Výsledkem těchto 2 let, a teď si vezmu do úst argumenty a čísla nezávislé Transparency International, to znamená, za ty dva roky hodnocení míry korupce v ČR se posunulo. Jestliže před 2 lety jsme neměli nijak zvláštní místo, a tj. 45. místo na světě, tak za dva roky protikorupčního snažení se ČR posunula až na místo 57. Gratuluji vám k tomuto úspěchu. Opravdu, opravdu velký úspěch!

Další otevřená tepna, kudy krvácí ekonomika a mizí velké peníze, je odliv zisků společností, které z velké části jsou vlastněny cizími vlastníky, a samozřejmě veselé využívání daňových rájů. Já chápu, že je to těžký úkol, ale kromě vzpomínání této věci velmi deklaratorní opět nic! Přitom tady, když bych měl zmínit ten řád, který uniká každoročně ze země, tak je to dokonce 200 miliard korun! Tak to už máme 300 miliard korun jenom tento problém - výsledek vládnutí této vlády za dva roky v oblasti ekonomického výkonu.

Hrubý domácí produkt, nikoliv optimální, ale přesto ukazatel ekonomického výkonu, je dnes pod úrovní vrcholu, který byl dosažen v roce 2008, čili přestože z propadu se daleko snáz zvedá dynamika ekonomiky, přestože rok 2010 a 2011 už nebyl přímo zasažen ekonomickou recesí, tak i dnes, tedy v dubnu 2012 jsme pod úrovní roku 2008. Řeknete těžká situace, ve světě tomu není jinak, ale když se podíváme na ukazatele ekonomické konvergence, tedy sbližování či naopak vzdalování se od vyspělých zemí, resp. od průměru EU, vidíme, že právě od onoho roku 2008 ČR se spíš vzdaluje. A tedy to není jenom kopírování zahraničního vývoje, ale je tam přidaná, v uvozovkách, hodnota české vlády, českého vládnutí, která nás zbrzdila daleko více, než by jinak světová ekonomická recese znamenala. I jiné významné agregátní ekonomické ukazatele naznačují totéž. Tuzemská poptávka pod úrovní roku 2008, tuzemské investice, míra investování - opět pod úrovní roku 2008, čili v čem je problém? Jak to, že investujeme daleko méně než srovnatelné země?

Pan premiér, když uváděl dnešní žádost o důvěru vlády, tak se zmínil o základním heslu této vlády, a to znamená vypořádat se s dluhy. Ano, dluhy jsou pro tuto vládu veřejný nepřítel číslo jedna. Problém je, že tyto dluhy zažehnává způsobem, že se dá říci, že to může dopadnout jako onen nešťastný lékařský zákrok, kdy operace se zdařila, ale pacient bohužel skomírá. V ČR totiž dluhy nejsou na tak katastrofické úrovni jako v Řecku, nebo v Itálii, Španělsku atd. Jestliže míra českého dluhu vůči HDP je kolem 40 %, tak průměr EU je kolem 90 %. Já neříkám, že je to dobré číslo, ale toto číslo nám dává manévrovací prostor, toto číslo nám umožňuje, abychom volněji kombinovali nástroje hospodářské politiky a abychom třeba, když je to třeba, když je to zapotřebí, pomaleji snižovali deficit. Připomínám, že na základě konvergenčních zpráv, které jsou každý rok předkládány do Bruselu, tak EU v loňské zprávě (2011) poznamenala, že bychom se měli vyhnout krácení prorůstových výdajů. Výsledek? Pravý opak. Dobře, Brusel nám nemá co radit. Ale ty výsledky bohužel hovoří. A v celé Evropě kromě ČR se pozornost obrací k tématu akcelerace ekonomiky, protože ta nám může také, dokonce ve významnější míře, pomoci dostat se nejenom z dluhové pasti, ale dokonce nám může udržet sociální systém, který by měl být v souladu s Listinou základních práv a svobod, a to tak, že z výnosů, nikoliv z dluhů, protože největší problém by byl, abychom si půjčovali na sociální stát, když víme, že si můžeme půjčit na něco, co nám dá budoucí výnosy, a z toho zaplatit sociální stát. Jinde to tak dělají! Jde to! Ne, že to nejde!

Říkáte, že nejvíc, co se dá udělat pro růst, je snížit daně, omezit stát, buzeraci úředníky. Výborně! Problém je, že vládnete už šest let, myslím tedy pravice, ne tato vláda, a v dobách i předkrizových rozhodně ze statistiky nelze doložit, že by extrémní snižování přímých daní mělo nějaký prorůstový účinek. Takže alternativy jsou: Konkrétně, kdybych měl zmínit alternativu reforem v oblasti daní. Opět budu citovat klasika, tedy pana premiéra, který tady řekl, že považuje za vládní úspěch, že se podařilo snížit tzv. daňovou kvótu; pro laické posluchačstvo daňová kvóta je podíl vybraných daní na hrubém domácím produktu, takže snížit daňovou kvótu o tři procentní body, a tudíž se odbřemenila ekonomika, aby se jí lépe dýchalo. Ale co je pravdou? Že toto odbřemenění znamená v době, kdy se nám utahuje smyčka veřejných financí kolem krku, tak zmizelo zhruba 100 miliard korun a ty samozřejmě někde budou chybět! Pro srovnání, daňová kvóta ČR by se po aktuálních zásazích do daňového systému, myslím složenou daňovou kvótu, měla pohybovat kolem 35 %. Průměr EU je na 38 nebo 39 %, čili opět jsme papežštější než papež, předbíháme vyspělé státy, ale bohužel směrem dozadu, nikoliv směrem dopředu. A není pravda, že kdybychom zase zpátky měli těch 100 miliard korun vybrat, že tím zatížíme každého občana. Ó, nikoliv! Alternativa daňového systému opozice, tak jak se o ní hovoří, speciálně tak, jak jsem o tom z tohoto místa hovořil několikrát já, je o změnách ve struktuře zdanění, to znamená, že se přestane zatěžovat nepřiměřeně daněním spotřeba, která dopadá na každého bez rozdílu velikosti příjmu; každý se zkrátka musí najíst, zajít k lékaři atd., kupovat základní potřeby, a že přestanou naprosto iracionální úlevy pro kapitál. Nezdaňovat tolik spotřebu a zdaňovat daleko více kapitál, zejména velký kapitál. Není pravda, když se bráníte zdanění kapitálu tím, že to ten kapitál naúčtuje občanům, nebo že jak plachá srnka se vyděsí a zmizí do cizího lesa a u nás přestane platit, u nás přestane investovat. To není pravda! U nás si kapitál nahrabal tolik a má šanci si ještě nahrabat, že neuteče, ale měli bychom mu dát aspoň srovnatelná pravidla, jako má ve vyspělých zemích.

Jinak by nebylo možné v době krize, kdy říkáte, že se všichni musíme uskromnit, že za poslední dva roky nám přibylo dolarových milionářů v České republice - shodou okolností mezi růstovým rokem 2010 a 2011, kdy se zmrazily platy a klesaly životní náklady - o 29 % více dolarových milionářů.

Takže alternativy jsou, ale vláda neslyší, protože slyšet nechce.

Uvědomme si, že nepřímé daně vedou ke zdražování a zdražování nemá jen ten sociální efekt, o kterém tady předřečníci hovořili už několikrát. Zdražování má mimochodem ten efekt, že podvazuje tržby a ty tržby dopadají na menší firmy v oblasti obchodu, služeb atd., a ty samozřejmě pak skomírají, těžko přežívají, popřípadě občan dokonce vypadne za humna, jsme malá republika, není to tak daleko, a nakupuje levněji v zahraničí. A opět to má dopad na naše firmy a samozřejmě i na inkaso do státního rozpočtu.

Čili alternativou je progresivní zdanění, nijak dramatické. Nikdo neříká, že do roka a do dne musíme být Dánsko nebo Švédsko, ale aspoň na úrovni průměru Evropské unie. To není zdražení, které nutně musí být chápáno jako nepřátelské k růstu. Investoři skutečně neodejdou, pokud budou mít dobré investiční příležitosti.

Je tady naprosto neošetřená růstová agenda. Vláda k této růstové agendě občas pronese nějaký ten slogan o odstranění administrativních překážek, ale bohužel výsledkem je, že například počet úředníků ve veřejné správě roste a roste. Dokonce za posledních asi patnáct let se nám celkově zdvojnásobil. Já chápu, že když něco nefunguje, je třeba stavět hladové zdi. Karel IV. stavěl hladovou zeď, vy budujete úřady. Otázkou je, jestli to takto jde dělat donekonečna.

Další problém, který může být velmi výrazný, je nečerpání evropských zdrojů. Pokud se nedočerpají řádově desítky miliard, tak to bude mít takový dopad do ekonomického růstu, že se můžeme s vašimi představami, které jsou například vtěleny do poslední verze konvergenčního programu zcela rozloučit.

Čili obraťme pozornost na strategii růstu. Nebavme se o tom, která dluhová brzda je lepší, jestli ta bruselská, evropská, nebo ta česká Nečasova, ale uvědomme si, že auto musí mít kromě brzdy také plynový pedál a jestli ho chceme rozpohybovat dopředu, tak bychom s plynovým pedálem měli také umět zacházet.

Prostě nám chybí naprosto jasné nasměrování kapitálových injekcí a veřejných výdajů na strukturální priority. Opakovaná pravda je, že jsme závislí na Evropské unii. Co jste udělali za dva roky, abyste teritoriálně přeorientovali českou ekonomiku na rostoucí trhy? Závislost je víceméně stejná, čili bohužel.

Pokud jde o kapitálové injekce, tak musím říci, že je třeba také zvažovat, kolik se z těchto výdajů rozkrade a kolik vyvolá rychlý a také silný multiplikační účinek. A tady musím říci, že systém veřejných zakázek, kontrola cen atd. je stále v nedohlednu, a tudíž je třeba říci, že v tuto chvíli je asi daleko zajímavější směřovat tyto investice do konkrétně definovaných položek, jako je bydlení, ekologická a energetická zařízení atd., než gigantické stavby, kde deset, ale spíše více procent mizí někam jinam.

Prostě ta debata tady je a vy ji odmítáte vnímat, a tudíž země, která je na křižovatce, se skutečně může dostat do problému, že nevnímá nejen svou domácí opozici, nejenom občany české země, ale nevnímá ani své okolí.

Já jsem se pro zajímavost podíval, když jsem ve volném slova smyslu použil ten termín "autistická obhajoba reformních programů", jaké jsou první symptomy takového autismu. Je to například nepružná reakce na okolí. Za další - působí dojmem, že neslyší. Za další - špatný oční kontakt. Nesleduje, co ti druzí říkají. V neposlední řadě přestává mluvit a nemává na rozloučenou.

Prosím vás, takovýmto způsobem se nedá připravit strategie země na křižovatce, která má civilizační rozměr. Čili pokud chcete aspoň něco pozitivního zanechat v myslích občanů této země, navrhnu vám jedno jediné - postavte si aspoň jeden pomník, a tím pomníkem je, že budete deklarovat umění včas odejít.