Marková (KSČM): Samé změny k horšímu

Hezký den, dámy a pánové, dovolte mi, abych se jménem poslaneckého klubu Komunistické strany Čech a Moravy krátce vyjádřila k důvodům, proč nemůžeme dát důvěru této vládě, a to z pohledu zdravotnictví. Aktuálně vyjadřuje 79 % lidí nespokojenost s politickou situací, to je nejvíce za poslední dva roky. Této vládě - a za to asi možná čeká pochvalu - se podařilo dostat do ulic nejvíce lidí v polistopadovém vývoji. Zdravotnictvím v roce 2010 proteklo 292 mld. korun a spoluúčast pacientů se vyšplhala pro mnohé středně- a nízkopříjmové občany na neúnosnou míru 16,7 %, přičemž záměr této veskrze asociální vlády je navýšit tuto spoluúčast až na 22 nebo dokonce 25 %.

Podle nejnověji zveřejněného průzkumu se však 2/3 dotázaných lidí domnívají, že nové reformní zdravotnické zákony nepřinesou lepší zdravotní péči. Naopak se obávají skutečnosti, že jejich hlavním cílem je získat více finančních prostředků od pacientů. Máme všichni v živé paměti, jak vloni právě tato vládní koalice silou a přes zásadní odpor nejen poslanců a poslankyň KSČM protlačila svoji nepromyšlenou a asociální první část zdravotnických reforem. A nyní se v plné nahotě ukazuje, že výhrady odborné i laické veřejnosti byly více než oprávněné.

Ministr Heger prohlásil, že zákony přinesou pacientům řadu změn k lepšímu. Ptám se teď pana ministra vlády i vás, kteří chcete a chystáte se podpořit tento asociální vládní projekt: Je skutečně změnou k lepšímu, že si pacienti začali od prosince 2011 připlácet na jeden den v nemocnici místo 60 celých 100 korun bez jakéhokoliv omezení délky pobytu, jak je běžné například v sousedním Německu nebo Rakousku? Toto zvýšení poplatků přinese nemocnicím nově 750 mil. korun za rok a celkově za rok zaplatí pacienti 2 mld. korun, které se ale nezapočítávají do ochranného limitu.

Je změnou k lepšímu, že byla zpřísněna pravidla pro přestup k jiné zdravotní pojišťovně? Nově může zájemce o přestup k 1. 1. 2013 podat žádost do konce června 2012, ale v současné době v Senátu vznikla novela tohoto zákona - už nyní tedy - předložená kupodivu senátory za ODS a TOP 09, která vrací původní možnost přestupu k 1. dni kalendářního čtvrtletí. Malý důkaz "kvalitní" práce ministerstva a následné rychlokvašné koaliční poslanecké tvořivosti.

Je změnou k lepšímu, že od 1. ledna 2012 pokračuje intenzivní vytahování peněz z již tak hubených peněženek těch, kteří zdravotní péči skutečně potřebují? Ti si zaplatí za léky do 50 korun, doplňkové a podpůrné přípravky plnou cenu. Z úhrad totiž bylo vyřazeno kolem 1300 takzvaně levných přípravků, jako je Paralen, Septonex, Biseptol, Protazin, Mykoseptin, slabší přípravky na tlak, hubnutí, pálení žáhy a křečové žíly. Stát tak především na úkor důchodců ušetří celou 1 mld. korun.

Další skvělou novinku lze spatřovat v podobě takzvaného nadstandardu. Bez jasného stanovení, na co má vlastně pacient nárok z povinného veřejného zdravotního pojištění, si jednotlivá zdravotnická zařízení sepsala své nabídky na lepší sádry, oční čočky a některá očkování. Zřejmě jen kvůli obavě z možného rozsudku Ústavního soudu se Ministerstvo zdravotnictví neodhodlalo svůj seznam pro bohaté zatím dále rozšiřovat.

Pravou podstatu zavedení takzvaných nadstandardů však jasně odhalil pan profesor Pafko, který prohlásil: "Je naivní si myslet, že člověk přijede do nemocnice autem za 3 miliony, vezme si pyžamo a bude čekat na operaci v řadě s těmi, co přijeli tramvají." Já se však ztotožňuji spíše se slovy ekonoma a odborníka na financování zdravotnictví Ondřeje Mátla, který řekl, že zavedení standardu a nadstandardu je v podstatě legalizace šedé ekonomiky ve zdravotnictví a také, že zdravotnictví je politikum, které se bytostně dotýká každého z nás. Osobní zdraví je u nás vnímáno jako základní lidské právo, soukromý nezcizitelný statek, který není možné kupovat či prodávat, a proto na něm není možno vydělávat. To nejsou slova žádného levicového politika, ale pravicového ekonoma.

A pohled pacientů je jasný v oblasti nadstandardů a standardů. Lidé hodnotí spíš přístup personálu. Pacienti si to spíš vyloží tak, že jim doktoři podsouvají něco, co jim pouze přinese peníze a co zaručí byznys dodavatelům. Podle názoru KSČM by se nadstandard neměl týkat potřebné zdravotní péče, ale pouze luxusních služeb.

Od dubna 2012 nabyly účinnosti tři klíčové reformní zákony: o zdravotnických službách, o specifických zdravotních službách a o zdravotnické záchranné službě, které fakticky nahradily zákon číslo 20/1960 Sb., o péči o zdraví lidu, a byla jim změněna samotná filozofie poskytování zdravotní péče u nás tak, jak to bylo dosud zakotveno v článku 31 Listiny základních práv a svobod, která je součástí naší ústavy. Z péče se staly služby a z pacienta klient, kterému jsou tyto služby poskytovány, samozřejmě - i za úplatu.

Pan ministr Heger hovoří o změnách k lepšímu, především pro pacienty. Oni sami a také lékaři se ale obávají nejen právní nejistoty v důsledku nejasného výkladu řady ustanovení těchto právnických a věcných - nebojím se říci - paskvilů. Naposledy se proti reformě ohradila dokonce i velmi loajální Česká stomatologická komora, která prohlásila, že přináší ordinacím více administrativy a problémy pacientům.

Pro ilustraci několik příkladů z poslední doby. Především zavedení nesmyslného souhlasu obou rodičů s operací či náročnou léčbou dítěte. V České republice, kde se rozvádí více než polovina manželství - a většinou ne úplně v dobrém - se tak nejen výrazně komplikuje život tisíců rodičů, ale může dojít i k ohrožení zdraví a životů dětských pacientů. Je nepochopitelné, že ministr zdravotnictví po vlně oprávněné kritiky nepřistoupil okamžitě aspoň k jasnému pokynu pro lékaře, jak s tímto absurdním ustanovením v zákoně nakládat. Nyní se podle upozornění České rady dětí a mládeže komplikuje život i desítkám tisíc organizátorů dětských letních táborů, dětí a jejich rodičů. Nemocnice totiž vyžadují souhlas rodičů prakticky vždy - a skutečně si to ověřte - a generální písemný souhlas se všemi zdravotními zákroky rodiče dětem na tábor těžko dají.

Kontroverzním se jeví i prodloužení dojezdové doby sanitek z 15 na 20 minut. U pacientů v akutním ohrožení života to může mít fatální následky. V urgentní medicíně se totiž pracuje s pojmem platinová čtvrthodina. Ta vychází z předpokladu, že pacient bude výjezdovou skupinou záchranné služby dosažen do 15 minut od přijetí tísňové výzvy. Jde o čas na poskytnutí nejakutnější pomoci, jež zajistí kvalitní obnovu životních funkcí a akutně ohroženého pacienta.

Zákon nově zavedl i povinnost v oblasti administrativní zátěže pro lékaře, kteří budou mít méně času na vlastní léčbu pacientů. Byly stanoveny výrazné pokuty za porušení práv pacientů, ale i za drobná administrativní pochybení, například při nesprávném označení ordinace, nepuštění návštěvy k pacientovi nebo neumožnění přítomnosti vodicího psa ve zdravotnickém zařízení. Také nově zřizované národní registry zdravotnických pracovníků a poskytovatelů zdravotní péče vzbuzují obavy o zabezpečení citlivých dat. Ministerstvo zdravotnictví zatím nezodpovědělo otázky, kdo vlastně a jakým způsobem bude moci do těchto registrů nahlížet. Pacient rovněž dostal v případě operace právo na druhý názor. Tedy na názor druhého odborníka a také na to, aby zpráva o jeho zdravotním stavu byla předána jeho praktickému lékaři. Potud správně, ovšem není stanoveno, kdo to všechno uhradí.

Shrnuto a podtrženo, v tzv. zdravotnické reformě převažují nedomyšlená a asociální opatření, která většinou neprospívají ani pacientům ani zdravotnickým pracovníkům ani poskytovatelům zdravotní péče.

A aby toho nebylo málo, 12. dubna 2012 představilo Ministerstvo zdravotnictví druhou fázi reformy. Od roku 2014 se mají dle podle mého názoru absurdních vizí této koaliční vlády navýšit zdravotnické tzv. regulační poplatky u lékaře ze 30 na 50 korun. A za návštěvu specialisty bez doporučení praktického lékaře dokonce 200 a možná i více korun. Dle tvrzení ministerstva se prý již vyčerpal regulační potenciál poplatků, které ovšem i sám pan ministr několikrát a i tady od tohoto pultu charakterizoval jako příjmy těch, kteří je vybírají. A sám tak popřel jejich regulační funkci. Počítá se i s rozšířením nadstandardů o část lázeňské péče, rehabilitace a také zubní plomby. V této souvislosti nejde nepřipomenout známou scénu z filmu Vlasty Buriana U pokladny stál. Až se ovšem stane tato vtipná scéna realitou, pacientům už tolik do smíchu - bohužel - nebude.

Má vejít v platnost i zákon o univerzitních nemocnicích a také zdravotní pojišťovny mají začít fungovat podle nových pravidel. Ovšem o tom, jaká bude skutečná podoba těchto zákonů, mnoho nevíme. Koneckonců byli jsme tady svědky nadšeně prosazovaných změn v zákonech. Tyto změny byly v duchu ze dne na den a z hodiny na hodinu, které nikdo z odborníků neměl možnost připomínkovat. A dokonce podle mého názoru je ani nečetl. Přesto pro takovéto zákony, a vzpomeňte si na to, když jsme projednávali zdravotnické zákony v této Poslanecké sněmovně, zákonodárci z koalice slepě zvedali ruce. A myslím si, že dnes se za to mnozí stydí.

Obava z toho, že se Ministerstvo zdravotnictví neustále zbavuje své odpovědnosti a dává volnost další privatizaci českého zdravotnictví, je tak více než oprávněná.

A co dalšího nám připravila nebo připravuje tato vláda zřejmě s cílem poškodit české zdravotnictví a pacienty? Dolní sazba DPH se od ledna 2012 zvýšila na 14 %. To postihuje zdravotnictví více než jiné resorty, protože nakupuje většinu zboží a služeb zatíženou sazbou DPH. To způsobí výpadek příjmů nejméně pět procent, tedy čtyři až pět miliard korun.

Vyhláška Ministerstva zdravotnictví o stanovení čekací lhůty na operace a doby dojezdu k lékaři by měla platit od ledna 2013 a již proti tomu protestovalo kolem 250 lidí před Ministerstvem zdravotnictví. Navržené limity znamenají podle jejich názoru omezení dostupnosti zdravotní péče, vedly by k rušení ordinací a nemocničních oddělení, přičemž by o práci přišlo mnoho zdravotníků. Myslí pan ministr skutečně vážně, že praktický lékař, zubní lékař či lékárna stačí 45 minut jízdy autem?

Před volbami slibované nezbytně nutné navýšení platby za tzv. státní pojištěnce. Již třetí rok zůstává ve výši 723 korun měsíčně a propad příjmů do systému zdravotnictví stále pokračuje. Další lahůdka v podobě plánované optimalizace akutních lůžek s cílem zrušit 10 tisíc lůžek a samozřejmě, co jiného, uspořit. Ovšem, bez seriózní analýzy potřeb a případných negativních dopadů v jednotlivých krajích.

Zdravotní pojišťovny dostaly prakticky volnou ruku při jednání se zdravotnickými zařízeními bez jasně stanovené sítě a sílí obava, že se zdravotní péče některým pacientům bude stále více vzdalovat. Hlavním kritériem se totiž stala úporná snaha ušetřit. V ohrožení jsou jednotlivá nemocniční oddělení i celé nemocnice, do kterých například města či kraje v minulosti investovala i desítky milionů korun. Připomínám například nemocnici v Žatci. Zatímco u některých opatření, reforem a změn vláda pospíchá, jinak je tomu u otázky zrušení stropů pojistného. KSČM opakovaně navrhuje vrátit se před tzv. Topolánkův batoh, kdy byl zaveden institut maximálního vyměřovacího základu, a tím narušen základní princip zákona o veřejném zdravotním pojištění. Tedy, že všichni pojištěnci dostanou od zdravotní pojišťovny uhrazeny všechny hrazené výkony bez ohledu na výši zaplaceného pojistného. Tímto opatřením pravicová vláda každoročně připravila systém o několik miliard solidárních finančních prostředků. Tento výpadek se od té doby snaží asociálně nahradit výběrem poplatků a zvyšováním spoluúčasti pacientů.

O neschopnosti a nekompetentnosti Ministerstva zdravotnictví svědčí i taková "maličkost", jako je před nedávnem medializovaný případ vadných implantátů. Ministerstvo zdravotnictví má totiž vykonávat funkci vrcholného orgánu v oblasti zdravotnických prostředků, kam tyto implantáty patří. Stát ale nezajistil patřičnou ochranu a zdravotní pojišťovny nasmlouvaly ten nejlevnější implantát. Náklady zdravotních pojišťoven by tak měly být vymáhány po státu.

Z mého neúplného výčtu vyplývá zcela jasně: vize i praktické kroky učiněné touto pravicovou vládní koalicí jsou asociální, nepromyšlené a pro většinu občanů České republiky zdraví a životu nebezpečné. Snaha pouze tupě škrtat za každou cenu na úkor těch, kteří zdravotní péči nejvíce potřebují, je důkazem nekompetentnosti a pohrdání lidmi. I z těchto důvodů tuto vládu podpořit v žádném případě nemohu, stejně tak jako poslanecký klub Komunistické strany Čech a Moravy.

Děkuji vám za pozornost.