Tím si sice částečně zvýší prodejnost svého plátku či sledovanost příslušné TV stanice, neboť řada lidí je dnes zcela znechucena politikou, a protože se chce také bavit a odreagovat od strastí současného života a nikdo ji vhodnou zábavu (mimo třicet let starých a dost přihlouplých amerických seriálů z prostředí milionářských klanů a jejich dětiček, stupidních telenovel pro prababičky a posledních výmyslů rádoby nových televizních tvůrců zábavy v podobě ubohých televizních „reality-show“ a hromadných soutěží v pojídání červů, pavouků apod.) nenabízí, přímo touží po senzacích. Někteří novináři a redaktoři však v řadě případů doslova matou obyvatelstvo, které si pak podle jejich verzí zprostředkovaně vytváří názory a dokonce i modely chování a leckdy se i z tohoto důvodu dostanou do závažných problémů. O negativním vlivu takto jednostranně pojatého zpravodajství, které vlastně neukazuje nic jiného, než vraždy, smrt, přepadení, násilí a nechutně vypadající smrtelné nehody, které vytváří dojem, že se u nás snad ani nic jiného neděje, ani nemluvě.
Po řadě informačně zpackaných případů obrany napadených občanů, jako byl např. případ přepadení klenotnictví v Praze ozbrojenými pachateli, kde se podnikatel oprávněně bránil střelnou zbraní a jednoho z pachatelů zastřelil, přičemž novináři z toho okamžitě vydedukovali, že podnikatel půjde do vazby a bude trestně stíhán, nebo případ opakovaně vykradeného podnikatele, který se bránil proti přesile útočníků střelnou zbraní a nakonec byl ještě odsouzen a nápravu musel zařídit až prezident republiky udělením milosti, případ nástražného zabezpečovacího systému instalovaného majitelem objektu za dveřmi opakovaně vyloupeného objektu, jehož majitel byl nakonec odsouzen, případ brutálního přepadení občana dvěma pachateli s cílem ho okrást a nebo možná usmrtit ho a pak okrást, nebo případ, kdy se občan bránil před přesilou čtyř útočníků kuší, jednoho útočníka usmrtil a s největší pravděpodobností bude trestně stíhán a odsouzen, se nyní medializuje případ další, opětovně publikovaný dne 29. května 2012 pod nadpisem „Policista zastřelil muže. Inspekce ho nechce stíhat“ (Aktuálně.cz), což pro nezasvěceného občana vyznívá tak, že nějaký „zlý policista“ zastřelil chudáka ozbrojeného zločince, a Inspekce ho za to ani nechce stíhat přesto, že ještě v listopadu loňského roku navrhovala policistu obvinit pro podezření ze spáchání trestného činu usmrcení z nedbalosti(??).
K napsání tohoto příspěvku mne přiměl bouřlivý rozhovor několika spolucestujících, kteří na základě takto zveřejněné zprávy svorně konstatovali, že se nacházíme v policejním státě, kde si klidně policista zastřelí občana a nic se mu nestane, protože ostatní policisté ho kryjí. Což je však informace obrácená zcela naruby a je třeba na ní reagovat.
K čemu v tomto případě tedy vlastně došlo. Policisté vloni (dne 9. února 2011 v 16,30 hodin) obdrželi oznámení od obyvatelky domu v Praze 2, Oldřichově ulici, že jeden z nájemníků je ozbrojen, vyhrožuje zapálením domu a postřílením ostatních lidí v domě. Na místo ihned vyrazila policejní hlídka a zásahová jednotka Policie ČR s policejním vyjednávačem. Mezitím se však ozbrojený muž zabarikádoval ve svém bytě ve čtvrtém patře uvedeného domu, odkud později náhle vyrazil proti policistům se střelnou zbraní, pročež byl střelou policisty zasažen do hrudníku a i přes okamžitou resuscitaci tomuto zranění podlehl. Podle dalších zjištění na místě se ukázalo, že nájemníci tohoto domu si na tohoto sedmadvacetiletého muže stěžovali u majitelky domu již dříve, neboť tento muž již dva dny před tímto incidentem zmateně pobíhal po domě, křičel a vyhrožoval podpálením domu. Ozbrojen však nebyl a když majitelka domu přivolala policii, tato již běsnícího muže na místě nezastihla. Případ zastřelení tohoto zločince byl značně „protipolicejně“ medializován a zřejmě i z tohoto důvodu, pod tlakem médií, navrhla tehdejší Inspekce Policie ČR obvinit střílejícího policistu i přesto, že v uvedeném případě šlo o typický případ tzv. „Nutné obrany“ ve smyslu ustanovení § 29 zákona č. 40/2009 Sb., které je pro policistu navíc výslovně dáno i ustanovením § 56 odst. 1 písm. a) až d) zákona číslo 273/2008 Sb., o Policii České republiky.
V tomto ustanovení trestního zákona je stanoveno, že: “Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem“ (viz. § 29 odst. 1 citovaného zákona), což přeloženo do srozumitelnější řeči znamená, že útočí-li někdo na můj život, (což je zájem chráněný trestním zákonem), mám zákonné právo svůj život bránit (a to jakýmikoliv prostředky), ovšem pouze za podmínky že tím odvracím útok, který mi buď přímo hrozí a nebo trvá. Jestliže na mne tedy někdo namíří střelnou zbraň v úmyslu mne zastřelit a já vystřelím jako první a usmrtím ho, jde o typické jednání v rámci nutné obrany ve smyslu uvedeného zákonného ustanovení a i když bude pochopitelně případ důsledně vyšetřován, nemohu být za usmrcení tohoto útočníka trestně stíhán. A to ani v případě, že by se poté ukázalo, že zbraň (např. pistole), kterou na mne útočník mířil, byla pouze nefunkční atrapou skutečné zbraně či dětskou hračkou na první pohled nerozeznatelnou od skutečné funkční pistole. Jestliže tedy, např. vtrhne zločinec na poštu, do banky apod. s cílem uloupit peníze a míří na obsluhu střelnou zbraní, což vzbuzuje důvodnou obavu z toho, že tuto zbraň použije, nebo může použít, musí počítat s tím, že v důsledku tohoto svého nebezpečného jednání ohrožující život dalšího člověka může být na místě zastřelen, a to kýmkoliv, kdo vystoupí nebo může podle zákona vystoupit na obranu napadené osoby, tedy nejenom policistou, strážníkem ve službě, pracovníkem ostrahy či kterýmkoliv dalším občanem. To však neplatí v případě, že již útok nehrozí (pachatel od tak závažného útoku upustil), ani netrvá (pachatel se zalekl a z místa činu utíká). Pachatele, ani takto závažného trestného činu, který z místa činu již jen utíká, byť s odcizenými penězi či jiným zbožím (a nestřílí přitom po pronásledovatelích), však již zastřelit nelze, protože v takovém případě by šlo o vybočení z podmínek nutné obrany a střelec, byť by se domníval, že je v právu (neboť byl okraden), by byl, v každém takovém případě, trestně stíhán.
Aby však nebylo možno tohoto ustanovení trestního zákona zneužít, odstavec druhý stanoví, že: „Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku“ (viz. § 29 odst. 2 zák. č. 40/2009 Sb). Z toho je patrné, že se nelze bránit střelnou zbraní proti tomu, kdo nám např. sprostě nadává, kdo (bez použití střelné zbraně) zcizuje náš majetek, aniž by nám usiloval o život, apod. Jestliže se však člověk sám brání speciálně vyškolenému útočníkovi, který, např. ovládá karate, házení bojových nožů či jiná bojová umění a může nás tak vážně ohrozit na životě i bez střelné zbraně, nebo je útočníků více, apod., použití zbraně na svoji obranu by bylo přípustné. Každý případ je však jiný a proto se všechny tyto a podobné případy musí řádně a s největší pečlivostí vyšetřit.
Ve shora popisovaném případě, kdy policista zastřelil při zákroku nebezpečného pachatele - útočníka, který vyhrožoval, že všechny v domě postřílí a vyběhl proti policistům se střelnou zbraní - však jde nade vší pochybnost o zákonem dovolené jednání a pachatel s tím, že může být při zákroku zastřelen, musel počítat. Jediné, co by možná bylo možno policistům vytknout je to, že případ, ač zcela jasný, který se stal v měsíci únoru 2011, byl Generální inspekcí bezpečnostních sborů došetřen až nyní, koncem měsíce května roku 2012.
Doc. JUDr. Miroslav Němec, Ph.D.
Emeritní vrchní policejní rada a plukovník Policie ČR, v.v.
Předseda Rady pro otázky vnitřní bezpečnosti státu a odborný mluvčí NS-LEV 21 pro oblast vnitřní bezpečnosti
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: NS - LEV 21
