Paní Šustrová se dále ohrazuje proti laxnímu přístupu mezinárodního společenství, které prý jen nečinně přihlíží porušování lidských a občanských práv v Ázerbájdžánu.
S tímto dle mého názoru zjednodušeným viděním paní autorky však nelze než nesouhlasit. Navíc si při čtení jejího článku nelze nepovšimnout, že její tvrdá kritika se opírá převážně o jednu konkrétní událost a několik málo subjektivně podbarvených tvrzení. Je až příliš jednoduché podlehnout emocím, například po zhlédnutí dokumentárního filmu o vystěhování několika rodin v hlavním městě Baku.
V žádném případě se zde nesnažím tvrdit, že celková politická situace v Ázerbájdžánu je optimální.
Na druhou stranu i my sami na takzvaném vyspělém Západě jsme čas od času konfrontováni s přetrvávajícím rozporem mezi našimi ideály a realitou všedního dne. Navíc nelze opomenout to, v jak složité vývojové etapě se tato země na březích Kaspického moře nachází.
Od rozpadu Sovětského svazu se musel Ázerbájdžán potýkat s celou řadou palčivých vnitřních problémů, které jsou navíc soustavně zatížené jeho nezáviděníhodnou geopolitickou polohou v neklidném regionu jižního Kavkazu.
Ovšem i přes tuto obtížnou startovní pozici lze v krátké historii nezávislého Ázerbájdžánu vypozorovat celou řadu pozitivních trendů. Od počátku 90. let se ázerbájdžánská ekonomika těší téměř nepřetržitému strmému růstu, jenž těžil i z řady obecně kladně hodnocených a přijímaných reforem současné vlády. Hospodářský růst se samozřejmě promítl nejen do příjmů místních elit, ale i do růstu životní úrovně většiny Ázerbájdžánců, a to v podobě nových pracovních míst a příležitostí. Ani situaci v oblasti politických práv a občanských svobod nelze vnímat zcela negativně. Mezinárodní pozorovatelé, i když nešetří kritikou na adresu vlády, zároveň poukazují na určitý posun k lepšímu, který demonstrovaly například minulé prezidentské volby v zemi. Zároveň Baku zůstává naším klíčovým spojencem v oblasti energetické bezpečnosti.
Měli bychom tedy ve světle těchto skutečností zahánět současného prezidenta Ilhama Alijeva a jeho vládu do mezinárodní izolace, a otevírat tak dveře jiným hráčům, kteří netrpělivě čekají na možnost zaplnit případné geopolitické vakuum po odchodu Západu? Jak pak budeme schopni ovlivňovat budoucí směřování této strategicky významné země? Izolace a přehnaná kritika mají jen pramalou šanci na úspěch. Samozřejmě že nelze rezignovat na prosazování lidských práv a demokracie, ale je potřeba tato témata diskutovat v rámci širšího dialogu s ázerbájdžánskými představiteli. Je třeba mít na paměti, že umírněnější diplomacie spíše přinese výsledky v našich vztazích s Ázerbájdžánem.
Netvrdím, že celková politická situace v Ázerbájdžánu je optimální. Na druhou stranu i my sami na takzvaném vyspělém Západě jsme čas od času konfrontováni s přetrvávajícím rozporem mezi našimi ideály a realitou všedního dne.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
