Senát: Návrhy na státní vyznamenání

I.       ŘÁD BÍLÉHO LVA
Ota Rambousek in memoriam
JUDr. Jiří Hejda in memoriam
Günter Verheugen
Antonín Velebnovský in memoriam

II.       ŘÁD T. G. MASARYKA
Dr. H.C. Antonín Švehla in memoriam
Prof. RNDr. František Janouch, CSc.
RNDr. Kamila Bendová, CSc.
Doc. JUDr. Petr Pithart, dr.h.c.
RNDr. Josef Veverka in memoriam
Prof. Erazim Kohák, PhD.
Pavel Wonka in memoriam
Josef Sousedík in memoriam

III.   MEDAILE ZA HRDINSTVÍ
MUDr. Václav Provazník in memoriam
Pplk. František Štamprech in memoriam
František Taiber in memoriam

IV. MEDAILE ZA ZÁSLUHY
Zdeněk Žárský in memoriam
Mgr. Otakar Raulím in memoriam
Doc. PhDr. Antonín Tučapský, Dr. h. c.
Paul Rausnitz
Ing. Vladimír Vltavský in memoriam
Jarmila Kratochvílová
Prof. RNDr. Blanka Říhová, DrSc.
Mathilda Nostitzová
Jiří Vícha
Prof. PaedDr. Jiří Kolář
Lubomír Glos
JUDr. Ljubomír Drápal
Prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc.
JUDr. Josef Plocek
Ing. Josef Skalický
Prof. Marek Kopelent
Ing. arch. Viktor Rudiš
Prof. PhDr. Ivan Hlaváček, CSc.
Prof. PhDr. Zdeňka Hladíková, CSc.
JUDr. Otakar Motejl in memoriam

Stručná charakteristika osob navržených na udělení či propůjčení státního vyznamenání

I. ŘÁD BÍLÉHO LVA
Ota Rambousek in memoriam (*21.1.1923 - 3.6.2010)
Otakar Rambousek představuje ojedinělý zjev v historii protikomunistického odboje a je nejznámějším reprezentantem spolupráce československého občana s rozvědkou zahraničního demokratického státu. Za své aktivity byl mnoho let vězněn v těžkých podmínkách. Během pozdějšího života se intenzivně věnoval spisovatelské a publicistické činnosti a osvětě o událostech 2. pol. 20. století v Československu.

JUDr. Jiří Hejda in memoriam(* 25.2.1895 - 25.4.1985)
Český národohospodář, novinář, publicista a spisovatel. 1919 redaktor deníku Tribuna, 1919-26 redaktor Československého deníku, posléze tajemník zemědělské komory a profesor obchodní akademie v Olomouci. Od 1926 spolupracovník Peroutkovy Přítomnosti, 1928-30 národohospodářský redaktor Lidových novin, 1930-1935 Českého slova, vydavatel Hospodářské ročenky Českého slova. 1935-37 generální sekretář, 1937-39 generální ředitel koncernu ČKD. Za nacistické okupace činný v domácím odboji. majitel a ředitel Továrny kuchyňských zařízení; 1945-48 spolupracovník Svobodného slova a Dneška, autor hospodářského programu národně socialistické strany. 1946-48 člen Ústřední plánovací komise za národně socialistickou stranu. V prosinci 1949 zatčen, obviněn z protistátní činnosti a v červnu 1950 v procesu s Miladou Horákovou odsouzen k doživotnímu žaláři; 1962 amnestován. Autor řady podnětných národohospodářských prací .

Günter Verheugen

Podílel se na znovuzapojení České republiky do prostoru demokratické Evropy a podpora vstupu ČR do Evropské unie, otevřeně podporoval vstupu ČR v EU v tehdejších členských státech EU, zejména v SRN, významně příspěl k rozvoji česko-německých vztahů, mimo jiné i díky snaze o vyvážené hodnocení citlivých otázek minulosti a prezentoval jej v německých mediích . Dále výrazně podporoval rozšiřování EU včetně podpory vstupu současných kandidátských států (např. Turecka). Hrál důležitou roli při překonávání kritického období ve vztazích mezi ČR a Rakouskem v souvislosti s obavami Rakouska o bezpečnost JE Temelín (jako představitel Evropské komise se zúčastnil tzv. Melkského procesu). Podporoval podnikání v ČR a v celé Evropské unii, zejména malých a středních podniků, a to nejen v rámci jeho působení v Evropské komisi (jako komisař zodpovědný za podnikání a průmysl) a usiloval o snížení administrativní zátěže, zejména pro malé a střední podniky, trvalou snahou o zmenšování objemu regulace na úrovni EU.

Antonín Velebnovský in memoriam (*15.4.1015 - 16.7.1941)

Prokázal hrdinství a statečnost v boji o Velkou Británii. Působil jako operační pilot francouzského letectva. Po přesunu do Velké Británie se stal pilotem 85. perutě RAF. Od května 1941 byl velitelem letky u 1. britské noční stíhací squadrony. Byl vynikajícím pilotem, který se vyznamenal v bojových akcích s nepřítelem. 16.7.1941 zahynul po střetu s německými stíhačkami u základny Tangmere. Je pochován v jižní Anglii. Za hrdinství a odvahu byl oceněn pamětním odznakem Air Crew Europa Star, Čs. Válečným křížem 1939, vojenskou pamětní medailí F-VB, čsl. Medailí Za zásluhy 1. stupně, vše in memoriam.

II. ŘÁD T.G.MASARYKA
Dr. H.C. Antonín Švehla in memoriam (*15.4.1873 - 12.12.1933)
Antonín Švehla byl vedoucím činitelem při vyhlášení samostatnosti v říjnu 1918.Byl nejbližším spolupracovníkem T.G. Masaryka a nejlépe jim hodnoceným. Za svého života byl ministrem a předsedou několika vlád, které kladly základy právního řádu, hospodářské prosperity a sociálních jistot společnosti našeho státu. Získal si výrazné zásluhy o první ústavu osvobozeného státu, prosadil pozemkovou reformu a uzákonění sociálního pojištění, jednoho z nejuznávanějších v Evropě. Podílel se významným způsobem na budování Československa v rámci evropského společenství národů.

Prof. RNDr. František Janouch, CSc.

V roce 1970 byl z politických důvodů vyhozen ze zaměstnání a bylo mu zakázáno přednášet na Karlově universitě. V roce 1978 ve Stockholmu spolu s dalšími založil Nadaci Charty 77, kterou vede až do současné doby.Nadace původně podporovala disidentské aktivity Charty 77, financována byla výlučně dary zahraničních dárců. Dnes působí v Česku jako nezisková organizace. Poskytuje nadační příspěvky oprávněným žadatelům z celé republiky.Prof. Janouch je vlastně zakladatelem moderního neziskového sektoru v České republice. Jakmile přenesl Nadaci Charty 77 ze Švédska do Prahy, okamžitě začal organizovat velké, společensky významné projekty. Především Konto Míša – sbírka na zakoupení Leksselova gama nože přinesla v krátké době potřebných 100 mil. Kč a umožnila začít s náročnými operacemi mozku a hlavy. Další „zakladatelskou“ operací bylo založení Konta Bariéry. Velkou práci odvedla Nadace pod předsednictvím prof. Janoucha v oblasti vzdělání. Letos se bude konat už 11. ročník Aukčního salónu českých výtvarníků. Tato, naprosto výjimečná akce, přináší milióny, výhradně využívané na stipendia mladých lidí s postižením. Celkem takto našlo podporu na studiích už 700 středoškoláků a vysokoškoláků.Další úspěšné projekty Nadace jsou Počítače proti bariérám , Sport bez bariér, Nový start, SENSEN ( „senzační senioři“)Za dlouhá léta velmi obsažné a efektivní práce nevzal od Nadace ani jednu Kč. odměny.

RNDr. Kamila Bendová, CSc.

Paní Kamila Bendová po dohodě s manželem Václavem Bendou Chartu 77 nepodepsala, na jeho disidentské a protirežimní činnosti se však zásadním způsobem spolupodílela. Koncem sedmdesátých a v osmdesátých letech tedy jako nesignatářka spolupracovala na činnosti Charty 77 a Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných, později na aktivitách Hnutí za občanskou společnost a přípravě vzniku Křesťansko-demokratické strany. Účastnila se práce na Desetiletí duchovní obnovy národa, které mj. spojovalo spřízněnou katolickou hierarchii a katolický disent. Manželovy texty přepisovala a pomáhala s distribucí. Byt na Karlově náměstí, kde spolu se svým manželem a pěti, posléze šesti dětmi bydlela, se stal jedním z hlavních disidentských center v Praze. Vytvářela zde pro činnost tehdejší opozice nesmírně podstatné zázemí. V době Bendova věznění zůstal byt na Karlově náměstí nadále „chartistickým“ centrem, paní Kamila sama připravila z dopisů svého manžela z vězení čtyři samizdatové výbory, které bojovností a nezlomeností vězněného znamenaly veliké povzbuzení pro protirežimní aktivisty na svobodě. Nezanedbatelná je rovněž porevoluční aktivita Kamily Bendové pro historii a poznání disidentského hnutí v Československu (např. vlastní články Ženy v Chartě nebo Charta 77 a křesťané, setkávání s pamětníky na Karlově náměstí apod.).Paní Kamilu Bendovou navrhuji na státní vyznamenání jako mimořádně průkazný příklad aktivního zázemí pro týlovou práci statečných mužů a žen, kteří by bez této podpory nikdy nedokázali tolik, kolik se jim podařilo s ní.

Doc. JUDr. Petr Pithart, dr.h.c.

V říjnu tohoto roku uzavírá Petr Pithart svůj třetí senátní mandát a ukončuje tím dráhu praktického politika, jakkoliv v českém veřejném prostoru bude nadále jistě přítomen ve svébytné, byť u nás nedoceněné roli, pro niž angličtina užívá označení „elder statesman“. Nelze pochybovat o tom, že svým celoživotním dílem i svými osobními a politickými postoji pozitivně ovlivňoval českou společnost jako málokdo jiný, a to nejen v posledním dvacetiletí. Patřil k předním postavám českého intelektuálního disentu, sehrál klíčovou roli při transformaci předlistopadového režimu v demokratický systém, a to jako přední činitel Občanského fóra i jako předseda české vlády. Prakticky i teoreticky se věnoval tématům demokracie (a její podmíněnosti), lidských práv, právního státu či občanské společnosti. Nevyhýbal se leckdy bolestným otázkám naší identity v pohledu do dějin i ve vztahu k sousedům; podporoval rovněž na tato témata orientované mladé badatele. Petr Pithart sehrál mimořádnou roli v konsolidaci českého parlamentního systému jako první předseda českého Senátu a dosud jeden z jeho nejvýraznějších reprezentantů. Patří k těm, kteří usilovali o formulování specifického „senátního stylu“ jako význačného bonusu ke kostře dvoukomorové struktury českého Parlamentu. Věnoval se péči o ústavnost a praktickému rozvíjení dělby moci, ale také třeba pomoci zahraničním disidentům. V jeho pojetí je zřetelný britský vliv chápání politiky jednak jako služby, jednak jako úsilí o kompromis a hledání shody. Téměř po celou svou politickou dráhu se přitom Petr Pithart nevydělil z akademického světa a pokračoval na Univerzitě Karlově ve výchově nové právnické generace v unikátním postavení aktéra, pozorovatele i analytika. Petr Pithart si získal respekt nejen na domácí, ale i na mezinárodní scéně; zejména ve středoevropském prostoru, o uchování jehož identity se ve svém praktickém působení také snažil, je jeho hlas v mnoha otázkách nepřeslechnutelný. Ze všech uvedených důvodů se domníváme, že Petr Pithart patří k osobnostem s největšími zásluhami o demokracii v České republice, a to o demokracii liberální, kultivovanou lidskými právy a idejemi omezené vlády. Právě tak je vymezen Řád Tomáše Garrigua Masaryka, pročež navrhujeme jeho propůjčení v I., tedy nejvyšší třídě.

RNDr. Josef Veverka in memoriam (*4.2.1903 - 8.10.1971)

RNDr. Josef Veverka jako bytostný demokrat vždy zastával ideály svobody a humanity. Prvně byl zatčen za distribuci protinacistických letáků v roce 1940 společně se svým nadřízeným Dr. Horákem, manželem Dr. Milady Horákové. Obdobně s ním naložila druhá totalitní moc, která mu nemohla odpustit jeho tvrdý postoj proti rodící se komunistické totalitě. Po únoru 1948 byl vyloučen ze Svazu novinářů a znovu uvězněn. Byl nejdéle vězněným novinářem z politických důvodů v naší zemi. Ani téměř dvacetileté vězení ho však neodradilo od demokratických postojů, které po celý život zastával. Výrazně se angažoval v demokratizačním procesu v roce 1968. Stál v čele K 231 (klub politických vězňů)v Liberci, aktivně vystupoval i na schůzích Klubu angažovaných nestraníků (KAN). Po srpnové okupaci vojsky Varšavské smlouvy byl Josef Veverka pod bedlivým dozorem StB a často vyslýchán. To vše se odrazilo na pronikavém zhoršení jeho zdravotního stavu. Zemřel na počátku normalizace v roce 1971. Za celoživotní neohrožené demokratické postoje a dlouholeté věznění z politických důvodů je RNDr. Josef Veverka navrhován na státní vyznamenání. Státní vyznamenání RNDr. Josefa Veverky by bylo i oceněním činů jeho manželky, která v době jeho třetího zatčení vychovávala 4 malé děti od 3 do 7 let a po celý život byla věrná jemu i jeho postojům. Paní Emilie Veverková se letos dožívá 100 let.

Prof. Erazim Kohák, PhD.

Disident, filozof a spisovatel. V exilu začínal u dělnických profesí. Stal se profesorem filosofie, dosáhl uznání jako filozof i literární publicista. Byl v redakční radě časopisu Dissent, přispíval i do dalších exilových časopisů.V roce 1940 se vrátil do Československa. Aktivně se zapojil do vytváření demokratické společnosti. Ve svých dílech se zabývá z filozofických pozic českými dějinami, odkazem velkých filozofů, etickým rozměrem současné společnosti pozic ČR v Evropě i ve světě.Byl členem Rady České televize, doposud je členem Etického panelu ČT. Prof. Kohák bezesporu svým životem a dílem významně přispívá k prosazování demokratických principů v ČR.

Pavel Wonka in memoriam (*23.1.1953 - 26.4.1988)

Český antikomunista a disident - obhájce lidských práv, politický vězeň a oběť komunistického teroru, konkrétně nezákonné soudní a vězeňské praxe. Je posledním politickým vězněm komunistického režimu v Československu, který zemřel ve vězení. Byl odsouzen vězením celkem třikrát, vždy v konfliktu s komunistickým režimem. Poprvé za kritiku nešvarů v zaměstnání a vládnoucí hierarchie dostal 14 měsíců (vězení Plzeň-Bory), podruhé kritika volebního systému (21 měsíců, Minkovice, Bory, Bohnice), potřetí nedodržení podmínek tzv. ochranného dohledu (nepravomocný rozsudek 5 měsíců, při čekání na odvolání zemřel). Jedním z jeho trestných činů např. bylo to, že se pokusil roku 1986 kandidovat ve volbách jako nezávislý kandidát - což bylo teoreticky v naprostém souladu se zákony, avšak v rozporu s uskutečňovanou právní praxí. (Za tentýž čin byl odsouzen i jeho bratr Jiří.) Potom byl ve vězení v Minkovicích surově bit, systematicky šikanován a týrán. Při totálním bezpráví, které ve věznicích panovalo, bylo jeho jedinou možnou obranou zahájení hladovky (tu s ním solidárně drželi i lidé z Amnesty Intl. a další). Po propuštění napsal řadu rozkladů svého a bratrova procesu a několik esejí s právní tématikou, ale také "Poselství propuštěného vězně Pavla Wonky Konferenci o bezpečnosti a spolupráci v Evropě".

Josef Sousedík in memoriam (*18.12.1894 - 15.12.1944)

Významný meziválečný vynálezce, podnikatel a veřejný činitel, účastník protinacistického odboje. Svůj první patent, automatický spouštěč, zaregistroval v roce 1920. Celkem je jeho jméno uvedeno u více než 50 patentů z oblasti elektrotechniky a strojírenství (některé z nich byly i patenty světovými). Patřily mezi např. letadlo s kolmým startem, elektrické kormidlo pro motorové lodě, pohony kolejových a silničních vozidel, elektrické stroje určené k užití v průmyslu apod. Podílel se na vývoji benzinoelektrického hnacího agregátu pro motor rychlovlaku Strela, který maximální dosahovanou rychlostí 150 km/h patřil ve své době k nejrychlejším vlakům na světě, vzdálenost mezi Prahou a Bratislavou stihnul za rekordní 4 hodiny a 28 minut, rekord nepřekonalo ani pověstné Pendolino. Dalším vynálezem byl elektromobil s hybridním pohonem, který dosahoval rychlosti 70 km za hodinu. Byl patentován ve třiadvaceti zemích světa. Dostával excelentní nabídky ze zahraničí, například místo ředitele patentového úřadu v Londýně, přesto zůstal v Československu. Jeho patenty bohužel propadly, protože stát je po válce nezaplatil a tak republika přišla o značné sumy peněz a práva na špičkové vynálezy, které okamžitě převzaly jiné země. V letech 1927 - 1938 byl dvakrát zvolen starostou Vsetína a působil i ve funkci starosty okresu. Velmi se zasloužil se o rozvoj města, během této doby bylo postaveno Masarykovo reálné gymnázium, budova okresního úřadu, městský chudobinec, pošta, spořitelna, Živnostenská škola, zrekonstruován mlýn a elektrárna. Za války byl aktivně zapojen do protinacistického odboje, udržoval styky se skupinou Clay Eva. Byl několikrát zatčen a během výslechu 15. prosince 1944 po potyčce s důstojníkem Gestapa zastřelen.Po válce mu prezident Edvard Beneš udělil Válečný kříž in memoriam.Po roce 1948 se komunisté snažili památku na Josefa Sousedíka vymazat, rodina Josefa Sousedíka ve Vsetíně byla perzekuována a jeho odkaz byl odsouzen k zapomnění. Ani dnes není památka Josefa Sousedíka uctívána v míře, jakou by si člověk takových kvalit zasloužil.

III. MEDAILE ZA HRDINSTVÍ
MUDr. Václav Provazník in memoriam (* 8.1.1911 - 9.11.1978)
Od roku 1941 do roku 1945 byl členem ilegální odbojové skupiny „Tajemník“ a v jejím rámci se aktivně zúčastnil ozbrojeného povstání v Praze na Letné ve dnech 5. – 10. května 1945. Tehdy npor. Zdravotnictva MUDr. Václav Provazník byl velitelem lékařské pohotovosti protiletecké jednoty obrany Velké Prahy
3. června 1948 byl zatčen a 11. prosince 1948 odsouzen pro trestný čin spoluviny podle § 5 tr.z. na trestném činu úkladů o republiku nejprve k trestu smrti, který byl později pro nedostatek důkazů změněn na doživotí se ztrátou čestných občanských práv konfiskací majetku. Později byl trest změněn na 25 let odnětí svobody, propuštěn byl na amnestii po 12 letech v roce 1960. Plně rehabilitován byl teprve po listopadové revoluci v roce 1990.

Pplk. František Štamprech in memoriam (* 18.2.1887 - 22.6.1942)

Ruský legionář 11. pěšího pluku Františka Palackého se aktivně zúčastnil bojů v Rusku, prošel celou sibiřskou anabazí. Po návratu do vlasti zůstal v činné službě jako důstojník 11. pěšího pluku Františka Palackého v Písku. Po okupaci Československa 1939, kdy byl propuštěn z aktivní služby se zapojil s řadou svých kolegů důstojníků písecké posádky do činnosti odbojové skupiny Obrana národa. V odbojové organizaci pracoval až do svého zatčení gestapem v roce 1942. Pan pplk. František Štamprech byl za svoji odbojovou činnost v Obraně národa a pro schvalování atentátu na zastupujícího říšského protektora R. Heidrycha spolu s dalšími spolubojovníky popraven klatovským gestapem den 22.6.1942 na vojenské střelnici v Lubech u Klatov.

František Taiber in memoriam (*18.11.1909 - 24.12.1973)

Vojenský letec, účastník bojů na západní frontě za Druhé světové války. Vystudoval Vojenskou odbornou školu dorostu letectva v Prostějově, stal se poddůstojníkem letectva z povolání, od roku 1933 působil jako zkušební pilot. Po okupaci zvolil útěk za hranice. Aktivně bojoval v řadách 311. čs. bombardovací perutě v Anglii. Po návratu do vlasti byl velitelem 1. leteckého dopravního pluku. V roce 1950 byl zbaven velení, propuštěn z armády. Umísťovací komise ho zařadila na práci asfaltéra. Zemřel v 64 letech.

IV. MEDAILE ZA ZÁSLUHY

Zdeněk Žárský in memoriam (*18. 2. 1912 – 1994)

Významný odbojář za Druhé světové války. Zdeněk Žárský vystudoval Obchodní akademii v Prostějově a absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích. Po zabrání pohraničí a rozpuštění čsl. armády pracoval v Brně, kde se seznámil s odbojáři Josefem Grňou a Josefem Robotkou. Pro Grňu pak ověřoval stav sítě Petičního výboru Věrni zůstaneme (PVVZ) na Moravě. Šlo o nesmírně nebezpečnou práci, protože po zásazích gestapa se síť rychle rozpadala. V průběhu okupace Žárský vytvořil na Kroměřížsku vlastní síť označovanou jako „Brázda“ nebo „Starý pán“. Ve spolupráci s čs. výsadkovou skupinou Carbon připravil plochy pro shozy zbraní u Soběsuk a Morkovic. Po osvobození byl jmenován štábním kapitánem a byl mu za odbojovou činnost udělen Československý válečný kříž 1939. Po roce 1948 se opět zapojil do odbojové činnosti, v květnu 1949 byl zatčen a v červnu 1950 odsouzen na doživotí a ke ztrátě majetku. V květnu 1960 byl propuštěn na amnestii. V roce 1991 byl rehabilitován a povýšen do hodnosti plukovníka. Letos by se dožil významného životního jubilea.

Zdeněk Žárský představuje příklad mravně pevného a osobně statečného vlastence, který neváhal v nejtěžších okamžicích naší historii nasadit vlastní život a riskovat existenční likvidaci celé své rodiny kvůli principům, které pokládal za správné a ušlechtilé – kvůli demokracii, svobodě a národní cti.

Mgr. Otakar Raulím in memoriam (* 21.10.1924 - 27.5.2011)

Aktivní účastník protinacistického odboje. Po maturitě se zapojil do odbojové činnosti. Byl zatčen a vězněn. Odsouzen na 8 měsíců. Po únoru 1948 vyloučen ze školy. Zapojen ilegálně se sociálními demokraty na Liberecku. Byl v tajných službách jako agent zpravodaj, spolupracoval s francouzskou tajnou službou. V prosinci 1949 zatčen, 1950 odsouzen na 18 let. Propuštěn po 14ti letech. 1968 činný K 231. Po r. 1990 členem KPV, 1998 předsedou pobočky Liberec.

Doc. PhDr. Antonín Tučapský, Dr. h. c.

Doc. PhDr. Antonín Tučapský, Dr. h. c. je nejen významným rodákem a čestným občanem města Vyškova, ale hlavně osobností, jehož činnost a dílo zanechaly nesmazatelnou stopu v oblasti kultury celé naší země. Jako sbormistr PSMU pokračoval v práci svých předchůdců F. Vacha a J. Šoupala. Zaměřil se především na zásadní změny v dramaturgii PSMU a zřetelně ji posunul k dílu Janáčka, Axmana, Ostrčila či Jeremiáše. Významně se snažil a zasloužil také o propagaci současné české vokální hudby. V roce 1968 se dostávají do popředí skladby, které v předcházejících letech neobstály nebo byly zakázány. Zcela nově se v dramaturgii PSMU začala zásluhou Tučapského objevovat polyfonie a s ní i chrámové koncerty. Ocenění státním vyznamenáním by pro něj bylo, v roce ve kterém oslaví své 84. narozeniny, poděkováním za jeho zásluhy, ať už v pozici skladatele, dirigenta, sbormistra, propagátora české hudby u nás i v zahraničí, či v pozici člověka, který na vlastní kůži pocítil perzekuci normalizačního režimu. Právem bychom měli být hrdi na svého rodáka, který se prosadil v zahraničí, kde nikdy nezapomněl prosazovat českou hudbu.

Paul RAUSNITZ

Významný český podnikatel (Meopta Přerov). Paul Rausnitz se narodil 9. března 1928 v Jablonci nad Nisou jako třetí, nejmladší syn v rodině lékaře. V předtuše perzekucí židovského obyvatelstva odešla za dramatických okolností postupně celá rodina i s 11-letým Paulem do Polska a zapojila se do zahraničního odboje. Před kapitulací Polska Rausnitzovi utekli na Sověty obsazené území. V sovětské střední Asii se z novin dozvídají o formování českého polního praporu v Buzuluku. Celá rodina se dobrovolně hlásí do naší armády a vydává se na cestu do Buzuluku. Paul se tak ve svých čtrnácti a půl letech stává vojínem - elévem. Vzhledem k věku není pochopitelně nasazen přímo v první linii, ale slouží jako spojka a řidič. V roce 1945 se vrátil se Svobodovou 1. československou samostatnou brigádou zpět do vlasti. Je nositelem několika vojenských medailí a ocenění. V roce 1946 Nový domov nalézají v Americe, ale kontakty s vlastí ještě nepřerušují. S bratry založili firmu VEPRA Po sametové revoluci se pan Paul Rausnitz vrací zpět do vlasti. Stává se aktivním členem Československé obce legionářské a privatizuje Meoptu Přerov, která je bezesporu díky jeho významnému přispění dnes stále významným a prosperujícím podnikem ve svém oboru.

Ing. Vladimír Vltavský in memoriam (*24.1.1903 - 18.7.1965)

Vynálezce ve strojním inženýrství, v oboru hydraulika, u nás i v zahraničí chráněny patentem desítky jím vymyšlených zařízení. Po 2. světové válce byl několikrát vězněn ve spojitosti se svou činností vynálezce. Dvakrát přišel o veškerý majetek, za mřížemi strávil celkem 9 let.

Jarmila KRATOCHVÍLOVÁ

Vynikající běžkyně na krátkých a středních tratích je stále držitelkou světového rekordu na 800m v čase 1:53,28 minut, který vytvořila 26. července 1983 v Mnichově. Tento rekord oslaví letos již 28 let a je tak vůbec nejdéle trvajícím světovým rekordem v oficiálních disciplínách v historii atletiky. Drží také 2. nejlepší čas v historii v běhu na 400 metrů časem 47,99 s. a společně s Maritou Kochovou je dosud jedinou ženou v historii, která běžela tzv. čtvrtku pod 48 sekund. Na stejné trati drží stále halový světový rekord časem 49,59 s. Národní rekordy drží v ženské kategorii v disciplínách 100 m, 200 m, 400 m i 800 m. Nejlepším sportovcem Československa se stala dvakrát (1981 a 1983) Dlouhá léta se aktivně věnovala a věnuje trenérské činnosti, a to často bez jakéhokoliv nároku na honorář. Jako trenérka dovedla k mezinárodním úspěchům své nejznámější svěřenkyně Ludmilu Formanovou a Hanu Benešovou. V Čáslavi se stále věnuje výchově atletických talentů.

Prof. RNDr. Blanka ŘÍHOVÁ, DrSc.

Přední česká vědkyně, imunoložka specializující se zejména na výzkum směrovaných léčiv v rámci terapie nádorových onemocnění, mikrobioložka, někdejší ředitelka Mikrobiologického ústavu Akademie věd ČR a současná předsedkyně České imunologické společnosti. Loni byla mezi třemi nominovanými na prestižní cenu European Inventor Award pro nejlepšího evropského vynálezce v kategorii za celoživotní dílo. Cenu uděluje Evropský patentový úřad. V tomto roce se dožívá významného životního jubilea.

Mathilda Nostitzová

Mathilda Nostitzová se již dvacet let aktivně zasazuje o zlepšení životní situace těžce zrakově handicapovaných lidí v České republice. Její dlouholetá pomoc a podpora významně přispěla a přispívá k zajištění a rozvoji potřebných služeb pro lidi s těžkým postižením zraku a zároveň také ke zlepšení informovanosti široké veřejnosti o problematice života se zrakovým postižením.

Jiří Vícha

Nejslavnější český, respektive československý házenkář. Narozen v roce 1931, v roce 1953 brankář ATK později Dukla Praha, kde aktivně hrál do roku 1973 a jako trenér pracoval do roku 1985. Od roku 1970 vedl československou státní reprezentaci. Jako hráč pomohl Dukle Praha k patnácti mistrovským titulům . Má čtyři medaile ze světových šampionátů a jednu z olympijských her. Byl členem Českého olympijského výboru. 7. 11.2011 oslaví 80 narozeniny.

Prof. PaedDr. Jiří Kolář

Profesor Jiří Kolář, významný český sbormistr, pedagog a hudební spisovatel v letošním roce slaví významné životní jubileum, osmdesáté narozeniny. Patří k zakladatelům a vůdčím osobnostem katedry hudební výchovy pražské Pedagogické fakulty UK.Svou celoživotní prací se významně zasadil o rozkvět českého amatérského sborového zpěvu.Po mnoho let byl výkonným předsedou Hlavního výboru Unie českých pěveckých sborů a vzniklo díky němu mnoho amatérských sborových akcí, na nichž se podílel a stále podílí jako poradce i porotce. Zároveň je dlouholetým odborníkem v oboru sbormistrovství a svými vysoce odbornými články se podílí na přípravě profesního časopisu Cantus. Kromě toho po několik let působil jako vedoucí redaktor odborného periodika Hudební výchova, když se v roce 1992 zasloužil o obnovu vydávání tohoto časopisu namísto zaniklého měsíčníku Estetická výchova. V roce 1967 založil ženský pěvecký sbor Iuventus paedagogica, který se pod jeho vedením stal desetinásobným laureátem prestižních evropských sborových soutěží. Pan prof. Kolář je autorem nebo spoluautorem řady učebnic.

Lubomír Glos

Patří k našim předním pěstitelům, šlechtitelům a popularizátorům vína. Podařilo se mu vypěstovat nové odrůdy vína – Cabernet Moravi a Fratava. Spolupodílel se na křížení odrůdy Malverina a Laurot. Stál u zrodu sdružení vinařů Kolegium Vomitorium. Vína pana Glose dosáhla mnoha ocenění. Zabývá se přednáškovou a popularizační činností. Spoluzakladatel Svazu vinařů ČR.l

JUDr. Ljubomír Drápal

Výrazná osoba českého civilního soudnictví. Podílí se na zpracování a publikování judikatury, působí na Právnické fakultě UK. Přednáší, publikuje, je autorem komentářů z oblasti občanského a pracovního práva. Požívá mimořádné autority mezi soudci a advokáty. Byl nominován na titul Právníka roku 2007 v oboru veřejné právo. Zasloužil se o výchovu nové právnické generace, transformaci a budování moderního demokratického právního systému, zdokonalování právních předpisů a o reputaci a důvěryhodnost justice v očích české veřejnosti.

Prof. PhDr. Robert Kvaček, CSc.

Robert Kvaček patří k největším osobnostem poválečné české historické vědy, jeho jméno se těší respektu i mezi experty v zahraničí. Nebyl a není jen vynikajícím historikem a nezapomenutelným vysokoškolským pedagogem, ale i příkladem člověka vysokých mravních hodnot a zásadových postojů. Podle jeho žáků je „poselství humanity, demokracie a obyčejné lidské slušnosti neodmyslitelnou součástí Kvačkovy osobnosti“. Zejména v letech normalizace patřil k pouze trpěným pedagogům se zastaveným kariérním růstem (profesury se dočkal až po listopadu 89), jeho publikační možnosti byly limitovány a pěstování užších badatelských kontaktů se svobodným světem mu rovněž nebylo umožněno. Podle svědectví svých žáků a kolegů však přesto nezatrpkl a „hlavně nerezignoval na své pojetí výkladu historie ve smyslu politické a sociální objektivity a nečinil ani kompromisy ve svých občanských a morálních postojí“. Za dobu Kvačkových přednášek a seminářů prošly jeho rukama tisíce studentů, velmi intenzivně se však věnoval také publikační činnosti určené nejširší veřejnosti, v níž trvale probouzel zájem o moderní české a evropské dějiny. Letos se dožívá významného životního jubilea.

JUDr. Josef Plocek

Během okupace vyloučen z gymnázia. Příslušník III. odboje, zatčen a souzen jako „vatikánský špion“. Dostal 13 let vězení. I po amnestii v roce1960 byl nucen žít pod neustálým dohledem StB. Byl aktivní i nadále v šedesátých a sedmdesátých letech a to jak politicky, tak i nábožensky . Spolupracoval se skupinou katolických právníků u sv. Ignáce, aktivní v Konfederaci politických vězňů.

Ing. Josef Skalický

Během 50 let své pedagogické dráhy vychoval několik generací absolventů pardubické průmyslovky, kteří jsou schopni své vědomosti aplikovat v praxi. Věnoval se také vzdělávání dospělých v jiných formách studia.Své práci v profesorském sboru pardubické průmyslovky se intenzivně věnoval i době normalizace, osvědčil svůj vysoký morální kredit a zachoval se zcela v duchu svých zásad, přestože byl po 20 let vyřazen z možnosti dosáhnout řídích postů. V r. 1996 mu byl udělen titul Čestný člen Podnikatelského svazu pekařů a cukrářů
v ČR.

Prof. Marek Kopelent

Skladatel Marek Kopelent, který se letos dožívá 80 let, je výraznou a vyhraněnou tvůrčí osobností české hudební kultury druhé poloviny 20. století i současnosti. Zasloužil se o českou hudební kulturu jako charakterní člověk, autor, pedagog i organizátor domácího hudebního života, ale zejména v zahraničí jako mezinárodně oceňovaný tvůrce i její aktivní propagátor.

Ing. arch. Viktor Rudiš

Viktor Rudiš je jedním z nejvýznamnějších a nejrespektovanějších českých architektů již od 60. let. Jeho pracovní i osobní život je spjat především s Brnem. Mezi jeho první projekty patřila obytná čtvrť Lesná (1961-68), kde se spoluautory vybudoval Rudiš hodnotný sídlištní celek. Samotné panelové domy se od standardní kvality tehdejší masové produkce liší především v detailech. Zásadní je však komplexní pojetí obytného souboru. Kvality hledejme v urbanistickém řešení, propojení s krajinným amfiteátrem, logickém osázení zeleně nebo v zapojení výtvarných umělců do řešení veřejného prostoru. Dalším mezníkem Rudišovy tvorby je rok 1968, kdy spolu s Vladimírem Pallou a Alešem Jančekem vyhrál soutěž na československý pavilon pro Expo 1970 v japonské Ósace. Pavilonu byla udělena cena Institutu japonských architektů. Jeho trvalá snaha harmonicky začleňovat do historické zástavby moderní, soudobé prvky a současně vyzdvihnout jednotu a koexistenci těchto stylových tendencí byla oceněna mj. čestným uznáním Grand Prix Obce architektů za rok 2002. Architektonická kancelář Rudiš-Rudiš je stále aktivním předním brněnským ateliérem, přestože Viktor Rudiš sám již činnost nevykonává. Letos se dožívá významného životního jubilea.

Prof.PhDr. Ivan Hlaváček, CSc.

Celoživotní vědecká a pedagogická práce navrhovaného v oborech archivnictví, pomocné vědy historické a historie středověku je uznávána a respektována nejen v České republice, ale i v zahraničí. Prof. Hlaváček patří již dlouhá léta k odborníkům evropského významu a nejznámějším českým osobnostem svého oboru, což je vyjádřeno i různými funkcemi, které zastával a zastává v mezinárodních společnostech. Současně po desetiletí soustavně a příkladně seznamoval domácí prostředí s výsledky zahraniční vědy, a napomáhal tak i v období před rokem 1990 udržení jeho odborné úrovně.
Po celý život prof. Hlaváček svou vědeckou i pedagogickou činností neúnavně přispíval k poznávání minulosti, zachování jejího bohatství a prohlubování historického vědomí a nezapomenutelně ovlivnil generace dalších odborníků, ať archivářů, nebo historiků, mnozí z jeho žáků dnes zaujímají významné postavení v českých vědeckých ústavech, na univerzitách a zejména v archivech všech typů. Svým celoživotním vystupováním a přístupem je zároveň podle našeho názoru osobností s obecnějším společenským významem a dosahem.

Prof. PhDr. Zdeňka Hledíková, CSc.

Významná a mezinárodně uznávaná česká historička a archivářka, editorka historických pramenů a dlouholetá úspěšná pedagožka Filozofické fakulty Univerzity Karlovy v Praze. V letech 1994 – 2008 ředitelka Českého historického ústavu v Římě. Členka řady domácích i zahraničních odborných grémií, komisí a redakčních rad v oboru pomocných věd historických. Účastnila se obnovení Českého historického ústavu v Římě v roce 1993. Je autorkou a spoluautorkou více než 150 odborných prací k tématice českých církevních dějin ve středověku. Je učitelkou několika generací českých archivářů a historiků a nositelka medaile Za zásluhy o české archivnictví (2008), papežského řádu sv. Řehoře Velikého (2010), čestná členka České archivní společnosti (2008);

Celoživotní vědecká a pedagogická práce navrhované v oborech církevní dějiny, archivnictví, pomocné vědy historické a historie středověku je uznávána a respektována nejen v České republice, ale i v zahraničí, což je vyjádřeno různými funkcemi, které prof. Hledíková zastávala a zastává v mezinárodních společnostech.

JUDr. Otakar Motejl

Významný český právník, politik a veřejný činitel. Otakar Motejl byl vždy vzorem čestného a statečného muže, který celý život sloužil spravedlnosti. Získal si respekt nejen kolegů z právnické obce, ale i svých oponentů, byl uznávanou autoritou a těšil se důvěře široké veřejnosti, k čemuž jistě přispěla i jeho výjimečná otevřenost. Ať už během svého života zastával jakoukoliv funkci, nebál se stát na straně práva a pořádku, na straně slabých a diskriminovaných. pro veřejnost, spolupracovníky či klienty se stal symbolem člověka, na něhož se dá spolehnout, kterému lze věřit a s nímž je čest spolupracovat. Platilo to jak v případě disidentů, které za minulého režimu obhajoval (i přes mnohdy jasnou bezvýchodnost situace), mezi advokáty, jejichž byl výraznou osobností, mezi soudci, které dlouhodobě řídil z pozice předsedy Nejvyššího soudu, i mezi zaměstnanci Kanceláře veřejného ochránce práv, kterou jako první český ombudsman založil a vtisknul jí respekt a autoritu. Jako ombudsman se stal nadějí, že se z byrokratického státního aparátu stane partner občanů, a za deset let ve funkci se mu skutečně podařilo prosadit celou řadu změn. Zásluhy O. Motejla o demokracii, právo a spravedlnost byly oceněny již za jeho života světovou právnickou organizací American Bar Association, francouzským řádem Čestné legie v nejvyšším stupni, Mezinárodní cenou za obranu lidských práv, Zlatým křížem Polské republiky, Stříbrnou a Zlatou medailí Antonína Randy a dalšími cenami. Česká republika nemá mnoho osobností, které by byly tak široce respektovány, jako tomu bylo v případě Otakara Motejla. Bylo by smutné, kdyby se mu mělo dostat významných ocenění v zahraničí, ale v rodné zemi, o jejíž blaho mu šlo především, by zůstal nedoceněn.