Filip (KSČM): Občané chudnou, církev zbohatne

Já jsem se přihlásil s přednostním právem a nemyslím si, že bych zneužil svého oprávnění, abych mluvil déle než ostatní. Nemyslím si, že by to bylo vhodné. Ale mám zásadní čtyři poznámky.

První poznámkou je otázka smyslu zákona. Je zřejmé - a nebudu to tady nijak dokazovat, protože bych opakoval slova mnohých předřečníků - že nejde o restituci. Jde o dar, a tak se ptám, jestli má český stát na dary v situaci, kdy trvale zvyšujeme státní dluh. Co bude bonusem pro český stát, pro občany České republiky za tento dar? Bude větší ekonomická prosperita, bude větší klid ve společnosti, nebo místo klidu a tedy možnosti lépe hospodařit, lépe tvořit, bude spíše v české společnosti tak velká nervozita, nebo dokonce situace, kterou tady popsal jeden z mých předřečníků, že dojde /myslím, že Jiří Šlégr to popsal poměrně slušně/ k tomu, že i dobře míněná myšlenka bude zatracena a změněna zcela opačným znaménkem?

Při trvalém zadlužování státu a chudnutí většiny lidí, které doprovází jejich ústavní právo na majetek, protože ho ztrácejí a nemají šanci obnovit pro sebe a pro svoji rodinu majetkové poměry, které měli předtím, protože jejich mzda v porovnání k jejich práci, jejich náklady na život, se nerovnají prosté reprodukci a reprodukce tam nenastává. To je z pohledu mezinárodního práva, práva na rozvoj, které zakotvuje mezinárodní pakt o občanských a politických právech dokonce porušením základních práv a svobod, a je to odebrání práva na majetek.

Uvědomme si, jak velké procento lidí v našem státě toto právo na majetek ztrácí tím, že vlády České republiky postupně uvádějí čím dál větší množství lidí do chudoby. myslem takového zákona by mohlo být to, že se zlepší majetkové poměry jak České republiky, tak církví, tak ale i celé společnosti. V tomto ohledu nemohu jinak, než se zeptat předkladatelky za vládu paní ministryně kultury, co ví o tom, že v České republice působí Řád strážců koruny a meče krále zlatého a železného, který rozhodnutím svého velmistra se rozhodl založit obchodní společnost, tedy třetí odnož tohoto řádu, jako akciovou společnost s akciemi na doručitele s jasným úmyslem rozprodat takto získaný majetek.

Myslím si, že pro to, abychom mohli hlasovat byť o vydání některých věcí např. podle seznamu - a říkám to proto, že se ve své poslední poznámce budu zabývat legitimitou takového návrhu - tak by bylo vhodné, abychom takovou odpověď znali. Nemyslím si, že by neměla být známa minimálně tomu nejvyššímu orgánu státní správy České republiky ve věci církví, a to je Ministerstvu kultury. Tuto otázku doufám, že si paní ministryně zaznamenala, že mi na ni bude schopna ještě před hlasováním odpovědět.

Druhá věc nebo třetí poznámka, pokud bych tu obchodní společnost vzal jako poznámku druhou, je historický kontext. Nebudu nahrazovat žádného z těch, kteří tady jasně řekli to, co v historii bylo, co vzniklo a co také zanikalo. Jenom chci připomenout to, co tady výslovně řečeno nebylo a co jsem si připomněl - je to myslím šest let před Staroměstskou radnicí v Praze při vzpomínce na popravené české pány po bělohorské porážce. 26 těch popravených bylo evangelíků, 1 byl katolík. Všem 27 byl veškerý majetek zabrán a odevzdán buď přímo katolické církvi, nebo katolické šlechtě, kterou sem Habsburkové nasadili do České republiky, aby obnovili poměry, které česká společnost od 15. století tvrdě s pomocí neustálé práce a vzdělávání chtěla změnit.

Nebudu nahrazovat ani historické paralely, které by k tomu mohly vzniknout. Ale myslím si, že je důležité to připomenout, a tak mi dovolte, abych pouze odkázal na jednoho z největších českých historiků, který se dobou pobělohorskou zabýval, pana prof. Bílka a odkázal vás na jeho studie.

A nyní mi dovolte otázku, která se týká přímo nás, naší odpovědnosti ústavní, a připomenout, co jsem tady říkal už několikrát. Princip demokratického právního státu stojí na úctě k zákonům a na principu legitimity a legality. Je jistě možné, že Poslanecká sněmovna, Senát příp. Poslanecká sněmovna, která přehlasovala Senát a přehlasovala případné veto prezidenta, rozhodne o tom, že takový zákon vznikne. Zákon jistě bude legální, protože vznikl poměry, které předpokládá Ústava České republiky a zákon o Jednacím řádu a zákon o Sbírce zákonů, pokud bude takový zákon vyhlášen. Problémem z pohledu ústavnosti - a tady myslím, že nebudu nic nového svým kolegům z právnické praxe říkat - je, že Ústavní soud může posuzovat i princip legality. A jistě by bylo vhodné, abych vás teď upozornil na to, že v případě, že takový zákon bude schválen, jsem připraven pracovat na ústavní stížnosti, kterou bych Ústavnímu soudu České republiky předložil spolu s kolegy - nebo jen spolu s těmi - nebo byť za jednu fyzickou osobu, která může být poškozena rozhodnutím a schválením tohoto zákona, protože i takovéto právo jedné fyzické osoby obrátit se na Ústavní soud, pokud se cítí poškozena, tady existuje a může samozřejmě erodovat takto připjatý zákon.

Princip legality říká, že je třeba postupovat podle zákona. Princip legitimity říká, že není možné, aby zákony vznikaly v rozporu s ústavou, v rozporu s tím očekáváním, které má občan České republiky v případě rozhodnutí zákonodárce. A v této souvislosti mi dovolte, abych se obrátil zejména na kolegy poslance a poslankyně, kteří byli zvoleni na kandidátní listině Věcí veřejných. A je mi lhostejné, jestli jsou nezařazeni nebo jestli vstoupili do platformy paní místopředsedkyně vlády Karolíny Peake, tedy do Liberální demokracie, a nebo jestli zůstali věrni svému volebnímu programu.

V tomto volebním programu takto zvolení poslanci deklarovali svým voličům, že pro úplné vypořádání poměrů s římskokatolickou církví, což je jistě neúplné, protože paragrafy tohoto zákona říkají o jiných církvích, budou prosazovat pouze navrácení sakrálních staveb s výjimkou Katedrály sv. Víta na Pražském hradě a ostatní majetek, zejména polnosti a lesy, převedou obcím a státu. To je konkrétní citace z volebního programu politické strany Věci veřejné.

Vy všichni, kteří se zpronevěříte tomuto svému volebnímu programu, budete hlasovat proti principu legitimity, protože není vaším legitimním právem, abyste postupovali způsobem, který nemohou vaši voliči očekávat. A oni ho také neočekávají. V tomto ohledu to bude velmi silný argument pro Ústavní soud, protože vy jste v podstatě podvedli své voliče.

Přirovnám, když už mluvím o své právnické profesi, každého poslance k advokátu, který zastupuje občana. Myslíte si, že by si kterýkoli občan nechal líbit, že by jím zvolený advokát postupoval v rozporu s udělenou plnou mocí proti zájmům toho, kdo si ho zvolil? Okamžitě by mu takovou plnou moc vypověděl, pokud by ho přímo nežaloval za zneužití té plné moci a nebo za jiný trestný čin, který by tím mohl spáchat.

A vy, kteří jste slíbili něco lidem ve volbách a získali jste na základě odevzdaného hlasu ve volbách svůj mandát poslance a máte právo zastupovat ty, kteří vás volili - jich se zeptejte, jestli vám dali právo hlasovat pro takový zákon. Zejména na to upozorňuji ty, kteří nadále udržují tuto vládní koalici. To jsou ty hlasy, které mohou být rozhodující. A nezlobte se na mě, máte před sebou volbu - buď být považováni za čestné občany, nebo za podvodníky. Vaše rozhodnutí bude v každém případě, pokud schválíte vládní návrh zákona, nelegitimní. A jako takový s tím počítejte.

Rád bych vám připomenul, vážené paní kolegyně a páni kolegové, že rozhodnutí v Poslanecké sněmovně někdy bývá jednoduché, jindy bývá velmi těžké a někdy bývá nejtěžší vysvětlit vlastním voličům váš postup. Chtěl bych, aby každý z nás přes všechny hádky, které tady v poslední době máme, se mohl svým voličům podívat přímo do očí a necítit se provinile proti tomu, co se tady odehrálo. Takový zákon, který jste připravili, je nejen proti vůli 80 % občanů České republiky, je nejen poškozující jejich ekonomické a státní zájmy, ale byl by v každém případě nelegitimní. Děkuji vám. (Potlesk poslanců KSČM.)