Vážená paní předsedkyně, dámy a pánové, já se domnívám, že tady dneska diskutujeme naprosto zbytečně. Kdybychom po předcházejících diskusích dostali od zodpověděných činitelů vlády odpověď na některé otázky, které tady byly naprosto jasně položeny. Když to shrnu za tři jednání, tak tady nebylo zodpovězeno například na to, proč uvažujeme u zemědělské půdy s obecnou cenou 44 korun, u lesní půdy s obecnou cenou 27 korun za metr čtvereční, neboť, jak už tady řekl pan kolega Koskuba, každý metr čtvereční lesa je jiný a zvláštní, stejně jako každá polnost.
Včera jsme se bavili, že letouny nelze ocenit obecnou cenou. Proč tedy přistupujeme na cenu, která je naprosto přehnaná a která ve srovnání s tím, co dostali fyzičtí restituenti převyšuje tyto částky prakticky dvakrát. Kde je tady nějaká rovnost, když chceme někoho nebo něco odčinit. Druhou zásadní otázkou je, že chceme nějak hodně vrátit zemědělské půdy církvím v tomto roce. Pokud se nemýlím, tak se jedná o zhruba 250 tisíc hektarů. Kde jsme je napočítali a nabrali?
Dámy a pánové, za první republiky v roce 1919 a 1920 byly přijaty tři důležité zákony. Byl to zákon přídělový, zákon náhradový a zákon o vytvoření Pozemkového úřadu. A v nařízeních k těmto zákonům bylo stanoveno, že Pozemkový úřad pro každý rok, a to je až do roku 1938, provede bilanci majetku, který byl vydán a nebo majetku, který někdo nabyl. Z oficiálních čísel v roce 1938, kdy můžeme říci, že skončila první pozemková reforma, měly církve 198 tisíc hektarů půdy. Kde jsme nabrali těch 60 tisíc, o kterých jim chcete dát dneska více? Já si nevzpomínám, že po roce 1918 by Česko nebo Československá republika anektovala nějaké území, na kterém by byl církevní majetek. V tomto čísle musí být jistě zahrnuty taky pozemky, které byly předmětem Benešových dekretů a nebo nedej bože, které překračují datum 25. února 1948.
Proč nám doposud někdo ze zodpovědných činitelů nedal odpověď na tyto otázky? Možná, že už jsme byli doma a nevystupovali jsme tam znovu s žádostí o osvětlení některých aspektů, bez nichž asi nemůžeme zvednout ruku pro tento zákon.
Otázka další spočívá v tom, že církevní restituce jsou provázeny heslem co bylo ukradeno, musí být navráceno. Já bych chtěl obrátit pozornost poněkud zpátky na situaci po bitvě na Bílé hoře, kde pořád máme zaregistrováno, že to skončilo popravou 27 českých pánů, ale v první reformě, když ji tak nazveme, ve prospěch církve a přišedší šlechty bylo vydáno a zkonfiskováno 115 panství, veškerý majetek těch, kteří byli popraveni, a někteří, kteří zemřeli, tak jim byl anektován majetek. Podle knihy Havla a Hořejšího se jednalo v první vlně odebírání majetku české šlechtě o hodnotu 8 milionů kop grošů, takže osm milionů krát šedesát a dostaneme se na groše, což prý v dnešním vyjádření představuje 10 miliard. Ještě větší podlost nastoupila v roce 1625 v rámci tzv. císařských milostí, kdy bylo zkonfiskováno 680 šlechtických českých rodin s majetkem, který představoval 30 milionů kop grošů, převedeno na dnešní cenu 40 miliard. A v následujícím roce přišlo vyvrcholení, kdy císařským patentem byla katolická církev prohlášena za jedinou povolenou církev na území Čech, Moravy a Slezska a němčina byla povolena jako druhý úřední jazyk. Chceme snad říci, že proběhly tyto exekuce a vše podle zákonů? Možná podle tehdejší vůle panovníka a církve! A teď se ptám, co řekneme na to, co získala tehdy církev a zdali by nemělo opět platit to heslo: co bylo ukradeno, nechť je navráceno. Děkuji vám. (Potlesk poslanců ČSSD.)
Psali jsme:
Ing. Břetislav Petr
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PSP ČR
