Klasnová (VV): Požaduji pokuty za neoprávněné žádosti o majetek

Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, já jsem žertovala, že budu dnes předčítat bibli. Myslím si, že bychom měli začít od samého začátku, začít Genesis, a myslím si, že všichni, kdo budou hlasovat pro církevní restituce, by si měli bibli přečíst. Ale pak jsem se rozhodla v duchu Matouše 7.6, že nebudu plýtvat tady zde na plénu Poslanecké sněmovny božím slovem, alespoň pro dnešní večer. Možná bude příležitost, až se sem zákon vrátí ze Senátu. Takže mi dovolte jen pár slov.

Nejen Věcem veřejným, ale mně osobně někteří lidé vyčítají, že nepodporujeme to, co jsme sami vyjednali. To je však hrubý omyl. Ano, byla jsem členkou vládní komise pro narovnání vztahu států a církví. V této komisi se Věcem veřejným, tehdy s našimi koaličními partnery, podařilo prosadit navýšení naturálního podílu restitucí a ušetřit tak státní kase 20 miliard korun, o něž se tím pádem snížil podíl finančního plnění a zatížení státního rozpočtu.

Komise však v nejmenším nejednala o paragrafovém znění zákona, o němž nyní hovoříme, už ve třetím čtení.

Podle mého názoru je toto paragrafové znění zcela špatné a jde na vrub Top 09, resp. ministerstvu kultury a financí. S výsledky jednání vládní komise, jejíž jsem byla členkou, nemá paragrafové znění nic společného. Jsou to naopak Věci veřejné, které navrženému znění podaly několik zcela zásadních pozměňovacích návrhů. Dovolte mi vás s nimi seznámit a vysvětlit důvody, proč žádáme sněmovnu, a to všechny poslance napříč politickým spektrem, o jejich podporu. Protože, a to zdůrazňuji, i církve považují návrh zákona za zbytečně velkorysý, a jsou ochotny k ústupkům, z nichž mezi nejvýznamnější patří i absence okamžitého finančního plnění ve výši 2 miliard ročně.

Už několikrát zde z úst ministra financí zaznělo, jak marginální část ročního státního rozpočtu jsou dvě miliardy korun. Možná ano. Řekněte to ale lékařům, jejichž stávky ohrozily české zdravotnictví, a přitom se žádné zvýšení doktorských platů týkalo právě sumy ve výši 2 miliard korun. Řekněte to důchodcům, kterým vláda snížila valorizaci důchodů, odmítla návrh Věcí veřejných na zavedení mezigenerační solidarity, jež by sníženou valorizaci kompenzovala, a právě dnes naopak koaliční poslanci odhlasovali zvýšení DPH včetně dolní sazby na léky a potraviny.

Víte vůbec, vládní poslanci, jak by českým seniorům pomohly 2 miliardy korun? Řekněte učitelům, policistům, hasičům, že 2 miliardy jsou marginálií, a mohla bych v těchto příkladech pokračovat. Také připomínám, že ty dvě miliardy předpokládají současný vývoj inflace, a ta také může být mnohem vyšší.

Princip majetkového vyrovnání s církvemi je správný, a Věci veřejné jej podporují, to už jsem řekla několikrát. Paragrafové znění je ale velice nešťastné, a navíc není splněna podmínka, kterou jsme jako věci veřejné tehdy při vyjednávání dostali, a to, že soupis majetku půjde přes jednání vlády tak, aby byla zajištěna transparentnost vyrovnání.

Nechci, aby Česká republika, která měla tolik let na to, aby se poučila ze ztrát, způsobených špatně připraveným vyrovnáním státu s církvemi v Maďarsku, Polsku či Slovensku. Tuto svou šanci na transparentní vyrovnání naprosto promrhala. Vyrovnání historické křivdy považujeme za morální povinnost našeho národa, ale odmítáme se účastnit církevní privatizace.

Opakuji, že vláda nenašla odpovídající způsob, kde vzít prostředky na finanční plnění vyrovnání. Navržených 59 miliard dlouhodobě odmítaly Věci veřejné vyplatit, pokud by se to mělo dotknou sociálně slabých občanů či prostředků na růst ekonomiky. A to, čeho jsme se obávali, se stalo. Vláda právě dnes zvýšila daně, již dříve snížila valorizaci důchodů.

Pokud jsme na tom opravdu tak špatně, aby např. 200,- Kč od každého seniora měsíčně zachraňovalo státní rozpočet, těžko může náš stát vyplácet téměř 60 miliard církvím.

Naturálie chtějí a chtěly Věci veřejné vrátit církvím ihned. Finanční plnění nejlépe vůbec. také proto jsme dali tento návrh. Anebo jak jsem navrhovala ve svém blogu už loni na podzim, mohli bychom církve vyplatit z odpustků politiků, prostředky by se v takovém případě jistě hravě našly.

Připomínám také, že Věci veřejné jsou jedinými ve sněmovně, kdo není zodpovědný za to, že vyrovnání církví a státu řešíme až téměř 23 let po revoluci.

V únoru jsem na půdě sněmovny při projednávání církevních restitucí v prvním čtení řekla toto: Stojíme za garancemi, které poskytl v lednu Věcem veřejným premiér Petr Nečas. Převod majetku by měl být transparentní, a to díky požadavku Věcí veřejných na soupis majetku, který by měl jít přes vládu. Koalice se zavázala, že do konce března nalezne úspory ve státním rozpočtu a bude pracovat na omezení státního aparátu byrokracie, aby tak vytvořila zdroje nejen pro vyrovnání s církvemi, aby jediným lékem na získávání peněz do státního rozpočtu nebylo zvyšování daní.

Vyrovnání nebude na úkor ostatních cílů této vlády. Nepůjde ze sociálních výdajů, nepůjde z výdajů na školství, na dopravu, ani z dalších zásadních oblastí.

Věci veřejné, i když už nejsou vládní stranou, i nadále stojí za citovanými garancemi. O vládě se totéž říci nedá. Vládní zákon má mnoho chyb, neváhám tedy obecně říci, že je špatný. Napsat jej celý znovu by ale žádalo mnoho dalšího času a mnoho dalších politických jednání. Takovým způsobem bychom se s církvemi nevyrovnali nikdy.

Jak jsem slíbila, představím proto zásadní pozměňovací návrhy Věcí veřejných. Požadujeme jasné stanovení, kdo je oprávněnou osobou, tedy taxativní vyjmenování církví a náboženských společností, kterých se zákon týká. Oprávněné osoby nemohou být právnické subjekty, které nejsou registrované dle zákona jako církve nebo náboženské společnosti.

Jak cituje na začátku tento vládní návrh zákona, zmírňuje některé majetkové křivdy právnických osob, které byly spáchány komunistickým režimem na církvích a náboženských společnostech. Proto je třeba, aby taxativně byly vyjmenovány církve a náboženské společnosti, kterých se tento zákon týká.

Podle § 2 navrhovaného zákona se má náhrada vztahovat i na majetek Náboženské matice, což byl nástupnický subjekt fondu, zřízeného Josefem II., který církev ani nespravovala. Je to prolomení února 1948, i opatření Josefa II. Náš návrh proto také upraví paragrafové znění z dílny ministerstva kultury tak, aby v žádném případě rozhodná doba nešla před únor 1948. Zákon má napravit pouze křivdy, spáchané na církvích komunistickým režimem.

Doplňuji, že církvi se má uhradit nebo údajně vrátit majetek, vyvlastněný podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy. Do majetkové podstaty, započítané do tohoto náhradového opatření, se zahrnuje i majetek, rozdělený podle první pozemkové reformy z roku 1918 a 1919. Vyplývá to z porovnání rozsahu majetku, uvedeného v důvodové zprávě k tomuto zákonu podle aproximativního odhadu arcibiskupa Berana z února 1948, uveřejněném v publikaci Církevní komise. Podle arcibiskupa Berana bylo před pozemkovou reformou 1918 - 1919 v Čechách a na Moravě církevní půdy zemědělské zhruba 50 tisíc ha, lesní půdy 150 tisíc ha, drobné zemědělské a lesní půdy farní a kostelní 10 tisíc ha.

Pozemkové reformě podléhalo zhruba 200 tisíc hektarů podle tohoto dokumentu a v důsledku první pozemkové reformy ubylo zhruba 30 tisíc ha zemědělské půdy a zhruba 10 tisíc ha lesní půdy.

Předkladatelé tvrdí, že podle zákona z roku 1947 nedošlo k vyplacení finančního odškodnění církvi z tohoto titulu. Uvedená edice dokumentu uvádí něco zcela jiného. Mezi příjmy Arcibiskupství olomouckého ze zprávy ministerstva zemědělství v dubnu 1949 se uvádí získání zhruba 20 milionů korun jako náhrad v souvislosti s touto revizí pozemku pozemkové reformy. Rovněž uváděná cena v navrhovaném zákoně je sporná. Logická by byla cena z doby převedení na stát. Arcibiskup Beran s odkazem na zákon o revizi pozemkové reformy vycházel z ceny z roku 1914.

Dále žádáme zrušení paragrafu, podle nějž by církve měly být osvobozeny od daně z prodeje majetku, jako tomu bylo v případě restitucí fyzickým osobám. Církve jsou právnické osoby, navíc jistě nechtějí svůj majetek prodávat, ale dobře spravovat. A z těchto výnosů dlouhodobě financovat svůj chod.

Důkazní břemeno pak nesmí být na státu. chceme jej přesunout na církve. Ostatně tento pozměňovací návrh vzešel i z jednání ústavně-právního výboru. Pokud požádají církve o vrácení majetku, musí samy dokazovat, že jim majetek patřil. Nelze připustit, aby stát musel dokazovat, že církvím to, oč si řekly, nepatřilo. Není pro nás přijatelné ani to, aby stát vycházel z tržních cen, na kterých je tak nějak založeno zhodnocení církevního majetku.

Navržené cifry naprosto neodpovídají realitě, a to ani v případě, že bychom připustili argument ušlého zisku církví po pár desetiletí, kdy nemohly s majetkem řádně nakládat. V tomto kontextu bych se mohla optat, kdo uhradí českému státu ušlý zisk za posledních dvacet let, kdy odpovídající výnosy z církevních majetků nedokázal garantovat ani Pozemkový fond ani Lesy České republiky.

V tabulce 5 důvodová zpráva vládního zákona uvádí, že Lesy České republiky evidovaly k 20. 2. 2011 ve své správě 151 177 hektarů původního majetku církve a náboženských společností, tedy více než podle arcibiskupa Berana církvi patřilo před první pozemkovou reformou, a to včetně půdy, na kterou se pozemková reforma nevztahovala. Z toho vyplývá, že vláda navyšuje ve svém návrhu majetek katolické církve, ledaže bychom připustili, že údaj arcibiskupa Berana byl výrazně nepravdivý.

Navrhujeme také prodloužení lhůt v zákoně uvedených, a to proto, aby stát měl čas na dostatečné prověření údajů od církví. Jedná se o vydání obrovského majetku, který byl zabaven před půl stoletím a uspěchaným úředním postupem by mohl stát utrpět velkou újmu.

Zároveň, aniž bych tím predikovala nedůvěru vůči církevním hodnostářům, požadujeme dle platného znění insolvenčního zákona, aby byla uzákoněna pokuta ve výši ceny majetku, o něž by snad církve požádaly neoprávněně. Jinými slovy, postih je uplatňován, aby se zabránilo fiktivním nárokům. Tento paragraf odstraní obavu občanů, že tento zákon slouží k vyvedení majetku ze státu. Samy církve a náboženské společnosti se však nemusí cítit ohroženy. Deklarovaly, že vědí, o jaký majetek si mají právo říci. Proto je zcela lichá námitka, kterou jsem již slyšela, že by tento paragraf byl vůči církvím a náboženským společnostem použit represivně.

Věci veřejné navrhují také prodloužení promlčecí doby na 20 let. Jelikož se jedná o nárok rozsáhlého majetku a je bohužel zcela zjevné, že tento zákon nebude mít v praxi hladký průběh a bude generovat nedostatky, které budou chtít někteří jedinci využít pro svůj osobní prospěch, považujeme rozšíření promlčecí doby za nutnou ochranu zájmu státu.

Nebudou-li návrhy Věcí veřejných přijaty, Věci veřejné, a to jsem zde na plénu už několikrát říkala, nemůžou hlasovat pro stávající vládní návrh zákona. A můžeme spolu s obyvateli celé republiky jen doufat, že zcela nemístný vládní návrh odmítne horní komora a budeme mít možnost se nad ním znovu zamyslet na podzim při jednání Poslanecké sněmovny. Děkuji za pozornost. (Potlesk některých poslanců Věcí veřejných.)