Při zavádění kontroverzních tzv. regulačních poplatků ve zdravotnictví jsme jako KSČM, kromě zásadního odmítnutí samotné nesmyslné podstaty tohoto asociálního kroku pravicové vlády, kritizovali i skutečnost, že zákon o zdravotním pojištění nestanovuje, na co přesně vybrané poplatky mohou lékaři a zdravotnická zařízení použít. Při neexistenci povinnosti vykazování je velmi složité zjistit, na co se skutečně miliardy získané od pacientů použily. I když věřím, že si nemocnice, zvlášť ty velké, vedou nejen přesnou evidenci finančních prostředků, ale i toho, co užitečného pro pacienty za ně bylo pořízeno, není zcela vyloučeno, že za ně byly uhrazeny i stoupající náklady na vodu, elektřinu, plyn, platy sester, kancelářské potřeby, platy uklízeček, nový televizor či počítač. Zvlášť je to zřejmě pravděpodobné u menších zdravotnických zařízení nebo jednotlivých lékařů v soukromých ordinacích. To vše v situaci, kdy se již dávno přestal zdůrazňovat pseudoregulační účinek poplatků a naopak se otevřeně a pochvalně hovoří o ročním 5 až 6miliardovém přínosu k příjmům těch, kteří jsou povinni je vybírat.
Nelze v této souvislosti nepřipomenout, že lékaři, kteří zpočátku poplatky vehementně odmítali s poukazem na to, že přece „nejsou žádné toaletářky“, dnes nejenže nenamítají nic k jejich navyšování, ale zřejmě nemají nic ani proti až 15tisícové platbě za možný výběr operatéra. Touto platbou se vlastně legalizuje doposud tolik kritizovaná praxe „obálkových metod“ tzv. všimného, vkládaného do kapes lékařů. Skandální možnost ošetřování pacientů podle jejich příjmů je zcela v rozporu nejen s dosud platným právem na bezplatnou zdravotní péči garantovanou Listinou základních práv a svobod, ale i s etikou a morálkou. Ve slušné společnosti jsou totiž odborné znalosti a zkušenosti lékaře zohledňovány platově bez ohledu na příjmové možnosti daného pacienta.
Tzv. regulační poplatky, přímé platby či tzv. nadstandardní péče tak přispívají k rostoucí sociální diskriminaci a vzdalování pacientů od potřebné zdravotní péče. Pravicové vlády pod vedením ODS pokračují pod falešnou záminkou zneužívání a plýtvání ve své programové snaze snížit solidární příjmy do veřejného zdravotního pojištění a nahradit je penězi od samotných pacientů. Přitom systematicky vytvářejí podmínky nejen pro legalizaci tzv. šedé ekonomiky, ale nerespektují ani ekonomické zákony. Pokud totiž existuje vazba mezi poplatkem a zdravotnickým zařízením, které jej vybralo, a to zákon explicitně přikazuje, dříve nebo později vzniká poptávka lékařů nebo celého systému, aby pacienti platili tyto platby co nejvyšší. Tato poptávka je tím silnější, čím více jsou ohroženy zdroje příjmů zdravotnických zařízení. A právě to se nyní děje. Při neexistenci jakékoliv seriózní analýzy o skutečných dopadech neustálého zvyšování spoluúčasti pacientů a negativních sociálních vlivů na ekonomicky slabší občany, dochází k násilnému protlačování špatně napsaných asociálních zdravotnických zákonů, nepromyšlených vyhlášek a k záměrnému opomíjení skutečných problémů sužujících české zdravotnictví – včetně netransparentnosti v případě nakládání s příjmy za zdravotnické poplatky. Jeden z návrhů, aby se z těchto „poplatkových“ příjmů alespoň zřídilo zvláštní konto na placení drahých operací, které se v České republice zatím nedělají a pacienti si je musí v cizině draze platit sami, zatím pochopitelně realizován nebyl. To by se totiž muselo veřejně přiznat, že po zastropování zdravotního pojištění nejbohatších a zmrazení plateb za tzv. státní pojištěnce v době vlády M. Topolánka mají peníze od pacientů tyto chybějící příjmy nahradit!
Mgr. Soňa Marková, poslankyně PČR a stínová ministryně KSČM pro resort zdravotnictví
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Mgr. Soňa Marková
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: kscm.cz
