Ta státu naléhavě chybí, což generuje problémy, včetně těch, na které upozorňují média, třeba v očkování. V následné webové diskuzi mě poloanonymní paní Eva kritizovala, že bych se měl dovzdělat, protože správně se říká ochrana veřejného zdraví a nikoli veřejná ochrana zdraví a tak je to zakotveno i v ministerských análech a cedulkách. Souhlasím s paní Evou, že se mám dále v mnohém dovzdělávat, celoživotně tak činím, je to určitě proces neukončený a neukončitelný a veřejně slibuji, že se budu i nadále každodenně snažit, ale stejně neumřu dokonale dovzdělaný jako mnozí, ne-li všichni. Nicméně právě v této kritizované přesmyčce slůvek veřejná ochrana a ochrana veřejného jsem si udělal jasno, netápu, na svém označení trvám a zkusím je zde vysvětlit.
Není to totiž tak bezvýznamné pro pochopení smyslu věci. Nepochybně v nadšení nad sjednocováním světa přeložil někdo někdy někde termín „public health“ z angličtiny jako veřejné zdraví. Pokud by více vnímal kontext a obsah tohoto anglického termínu v zemích původu, přejal by ho spíše jako „veřejné zdravotnictví“. Podobně anglické „cancer care“ také nelze překládat jako rakovinnou péči nebo péčí o rakovinu, ale volněji jako péči o nemocné s rakovinou, směřující ve skutečnosti proti rakovině. Takových příkladů a jemností výkladu překladů by byla nejen v medicíně řada. Kdysi jsem nad tím veřejným zdravím nepřemýšlel a zavedený termín jen opakoval jako mnozí. Pak mě jednou kdosi zprava posměšně napadl, že pouze socialisté by chtěli vše kolektivizovat a veřejným učinit i individuální zdraví člověka.
Musel jsem uznat, že termín veřejné zdraví je asi nesmysl, protože zdraví člověka je skutečně vysoce individuální hodnotou, kterou nelze sdílet, předat ani převzít. Opatření pro zdraví lze dělat jednak individuálně, třeba že neskáčeme ze střechy, ale slezeme bezpečněji po žebříku, nekouříme nebo že náležitě operujeme jedinečnou tříštivou zlomeninu jedinečnému zraněnému, stěží veřejnosti. Lze však podnikat i veřejná opatření, aby mnoho lidí neonemocnělo, zpravidla nějakou infekční chorobou.
Pokud třeba mnoho lidí onemocní naráz infekčním průjmovým onemocněním, projeví se to nikoli na veřejném zdraví, ale průjmem každého infikovaného jednotlivce, který si pak průjem i zcela individuálně prožije, přežije ho nebo i nepřežije. Nepochybně jsou veřejná a plošná opatření proti epidemiím potřebná, nikoli však aby chránila veřejné draví, ale aby ve veřejném celospolečenském zájmu chránila jednotlivé individuální zdraví každého jednotlivce v populaci. Tato polemika není snad bezvýznamná, protože pod navyklou frází ochrany veřejného zdraví se snadno skryjí nedostatky v koncepci, organizaci i provádění veřejné ochrany zdraví. Mnohá očkování je nutno organizovat plošně a veřejně, aby byla dostatečně účinná a chránila nikoli snad veřejné zdraví, ale individuální zdraví mnoha lidí.
Veřejné zdraví společnosti je možno vnímat snad jen ve smyslu přeneseném jako zprůměrovaný stav obecné morálky, převažujícího mínění, nálad či motivací veřejnosti. To však už je téma pro sociology, psychology, teology či politiky, nikoli pro lékaře z hygienických, epidemiologických, toxikologických nebo vakcinačních služeb. Budu tedy nadále užívat a doporučovat termín veřejná ochrana zdraví, jakkoli se to paní Evě nelíbí, a budu podle možností navrhovat opravu onoho nedůvodně užívaného označení ochrana veřejného zdraví, protože takové není. Analogicky zůstanou i moje vlastní komentáře veřejným vyjádřením názorů mých a nikoli vyjádřením veřejných názorů, kterých je jistě mnoho a různých. Veřejně ochraňujme individuální zdraví, nikoli veřejné zdraví, neboť veřejnost definované tělesné ani duševní zdraví z hlediska lékařského nemá. Zdraví má jedinec, a je lépe, je-li nejen pod jeho vlastní, ale i pod veřejnou ochranou.
Vyšlo na blogu Aktuálně.
Psali jsme:
Prof.MUDr. Jan Žaloudík, CSc.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČSSD
