Zdá se , že volební zákon pro volby do parlamentu, je shledáván jako velmi přitažlivý námět. V krátké době se již tři prezidentští kandidáti vytasili se svými náměty. Jak P. Sobotka, tak J. Dienstbier i V. Dlouhý přicházejí se svými představami, jak stávající zákon o volbách do Sněmovny změnit. Není divu. Dosud účinný zákon je totiž paskvil k pohledání. Jako dědictví opoziční smlouvy aplikuje naprosto nesmyslně jinak užitečný D´Hontův systém na čtrnáct velmi různě velikých volebních krajů. Výsledkem může být mimo jiné i to, že strana, která získá na republikové úrovni nejvíce hlasů, nemá zdaleka zaručeno také nejvíc mandátů. A tomu se říká „ Poměrný volební systém. Takže mnozí přicházejí s pokusy o nápravu. Proč to jsou právě kandidáti na úřad prezidenta , nevím. Prezident bez zákonodárné iniciativy totiž mnoho nezmůže.
Ač nekandidát na tento úřad, dovolím si jeden námět také předložit. Mnozí, hlavně stávající senátoři , mne nebudou mít rádi. Stejně tak asi ani volební giganti z minulých a předminulých voleb, kterým na zisk jednoho mandátu stačil podstatně menší počet hlasů než ostatním politickým stranám. Jedině správce státní kasy by něco málo ušetřil.
Věc je prostá – Senát by se postupně přetvořil na reprezentaci krajských zastupitelstev ( podle velikosti jednotlivých krajů) . Ze stávajících senátorů by o svůj mandát nikdo nepřišel , prostě by dosloužili a na jejich místo by krajské zastupitelstvo nominovalo svého člena. Za čtyři roky by byl Senát už tvořen jenom krajskými reprezentanty. Neprojednával by všechny zákony – pouze ústavní. Volil by ústavní soudce a jeho souhlas by byl nutný i v případě dalších vyjmenovaných zákonů. Současný pingpong se všemi zákony mezi stranicky hlasující Sněmovnou a stranicky hlasujícím Senátem totiž opravdu nenaplňuje úmysl ústavodárce.( Byl jsem jedním z nich – takže alespoň jednoho :-)) . A představa o fungování Senátu složeném z vyprofilovaných osobností byla tehdy opravdu diametrálně odlišná od dnešního stavu.
A volby do Sněmovny ? Kombinace většinového a poměrného systému. Sto mandátů by získali budoucí poslanci v jednomandátových volebních obvodech ( obdobně jako dnes senátoři), druhá stovka by byla zvolena z jediné celorepublikové kandidátní listiny politických stran (jako na Slovensku, nebo u nás u voleb do Evropského parlamentu). Takto uskupené dvě komory - plně profesionalizovaná Sněmovna a Senát( s minimálním aparátem a náklady) , který by se scházel jen několikrát do roka k závažným záležitostem, by se mohly dle mého soudu dobře ( tedy lépe než dnes) zhostit legislativních potřeb naší desetimilionové země. Mám dobrou představivost , takže už teď vidím množství odpůrných argumentů od ústavních i neústavních expertů. Nevadí, ale za přemýšlení to snad stojí. Co myslíte?
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Jan Kasal - profil
