Zdá se , že volební zákon pro volby do parlamentu, je shledáván jako velmi přitažlivý námět. V krátké době se již tři prezidentští kandidáti vytasili se svými náměty. Jak P. Sobotka, tak J. Dienstbier i V. Dlouhý přicházejí se svými představami, jak stávající zákon o volbách do Sněmovny změnit. Není divu. Dosud účinný zákon je totiž paskvil k pohledání. Jako dědictví opoziční smlouvy aplikuje naprosto nesmyslně jinak užitečný D´Hontův systém na čtrnáct velmi různě velikých volebních krajů. Výsledkem může být mimo jiné i to, že strana, která získá na republikové úrovni nejvíce hlasů, nemá zdaleka zaručeno také nejvíc mandátů. A tomu se říká „ Poměrný volební systém. Takže mnozí přicházejí s pokusy o nápravu. Proč to jsou právě kandidáti na úřad prezidenta , nevím. Prezident bez zákonodárné iniciativy totiž mnoho nezmůže.
Ač nekandidát na tento úřad, dovolím si jeden námět také předložit. Mnozí, hlavně stávající senátoři , mne nebudou mít rádi. Stejně tak asi ani volební giganti z minulých a předminulých voleb, kterým na zisk jednoho mandátu stačil podstatně menší počet hlasů než ostatním politickým stranám. Jedině správce státní kasy by něco málo ušetřil.
Věc je prostá – Senát by se postupně přetvořil na reprezentaci krajských zastupitelstev ( podle velikosti jednotlivých krajů) . Ze stávajících senátorů by o svůj mandát nikdo nepřišel , prostě by dosloužili a na jejich místo by krajské zastupitelstvo nominovalo svého člena. Za čtyři roky by byl Senát už tvořen jenom krajskými reprezentanty. Neprojednával by všechny zákony – pouze ústavní. Volil by ústavní soudce a jeho souhlas by byl nutný i v případě dalších vyjmenovaných zákonů. Současný pingpong se všemi zákony mezi stranicky hlasující Sněmovnou a stranicky hlasujícím Senátem totiž opravdu nenaplňuje úmysl ústavodárce.( Byl jsem jedním z nich – takže alespoň jednoho :-)) . A představa o fungování Senátu složeném z vyprofilovaných osobností byla tehdy opravdu diametrálně odlišná od dnešního stavu.
A volby do Sněmovny ? Kombinace většinového a poměrného systému. Sto mandátů by získali budoucí poslanci v jednomandátových volebních obvodech ( obdobně jako dnes senátoři), druhá stovka by byla zvolena z jediné celorepublikové kandidátní listiny politických stran (jako na Slovensku, nebo u nás u voleb do Evropského parlamentu). Takto uskupené dvě komory - plně profesionalizovaná Sněmovna a Senát( s minimálním aparátem a náklady) , který by se scházel jen několikrát do roka k závažným záležitostem, by se mohly dle mého soudu dobře ( tedy lépe než dnes) zhostit legislativních potřeb naší desetimilionové země. Mám dobrou představivost , takže už teď vidím množství odpůrných argumentů od ústavních i neústavních expertů. Nevadí, ale za přemýšlení to snad stojí. Co myslíte?
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
autor: Jan Kasal - profil