Systém veřejného zdravotního pojištění je sice založen na principu solidarity, ten však byl narušen především zavedením takzvaných stropů na pojistné u nejbohatších příjmů za vlády Mirka Topolánka a zmrazením plateb za takzvané státní pojištěnce. Na menší výběr pojistného mají samozřejmě stále vliv také negativní důsledky ekonomické a hospodářské krize. Současná pravice pod vedením ODS se snaží své asociální kroky v oblasti zdravotnípéče - navyšování spoluúčasti pacientů, zavádění takzvaných nadstandardů, vyřazování léků z úhrad, zvyšování přímých plateb a doplatků za léky -  odůvodnit nedostatkem finančních prostředků v systému v důsledku stárnutí populace a zvyšujícími se nároky moderní medicíny. Přitom ale sama programově vytváří další finanční tlaky na zdravotnictví zvýšením sazby DPH a dohodou ministra zdravotnictví Leoše Hegera se stávkujícími nemocničními lékaři o zvýšení mezd zdravotníků bez zajištění finančních zdrojů. Jen v roce 2012 tak zdravotnictví přijde až o 9,5 miliardy korun!

 

Kraje, které zřizují většinu lůžkových zdravotnických zařízení, se tak budou muset vyrovnat se třemi základními hrozbami - s navýšením DPH, uzavíráním nových smluv se zdravotními pojišťovnami a tlakem na navyšování mezd zdravotníků. Situace je nyní velmi rozdílná v jednotlivých krajích a liší se iv porovnání mezi nemocnicemi. Důvodem jsou například historicky dané rozdíly v úhradách od zdravotních pojišťoven, špatné hospodaření managementu zdravotnických zařízení, pochybná rozhodnutí krajských reprezentací v minulosti v podobě nevýhodných prodejů či pronájmů atd. Kraje mohou přímo, aleomezeně, protože smlouva se dohaduje mezi nemocnicí a pojišťovnou, ovlivňovat pouze uzavírání smluv se zdravotnímipojišťovnami, které vyprší do konce roku 2012. Nové smlouvy jsou uzavírány na základě kritérií stanovených memorandem podepsaném ministerstvem a pojišťovnami v červnu 2012. Pokud by však bylo toto memorandum důsledně naplněno, mohlo by podle odhadu dojít ke zrušení až 80 nemocnic, popřípadě řady oddělení. Například požadavek aspoň 500 porodů ročně může vést k rušení porodnic a následně i dětských oddělení. Ministerstvo totiž předpokládá pokles akutních lůžek přibližně o deset procent! K 9. 7. 2012 byly ale smlouvy uzavřeny pouze s 58 zdravotnickými zařízeními lůžkového typu z celkových 190. Největší problémy s dohodami mají zatím v Jihočeském, Ústeckém, Pardubickém a Zlínském kraji. Je nicméně alarmující, že z těch nemocnic, s kterými se pojišťovny již dohodly, je pouze 14 zřizováno krajem. V Královéhradeckém kraji byly zatím smlouvy uzavřeny jen s privátním chirurgickým centrem v Hradci Králové a s dvěma menšími nemocnicemi v Trutnově a v Jičíně. Naskýtá se otázka, jestli pojišťovny neprovádějí politiku »dvojího metru« a zda tu náhodou není určitá souvislost s blížícími se podzimními volbami?

 

Zastupitelé za KSČM by měli tlačit na to, aby byla ve všech krajích přijata podrobná a konkrétní koncepce zdravotnictví opřená o demografické analýzy, rozbory nemocnosti, analýzy potřebnosti a dostupnosti zdravotní péče obyvatel daného regionu. Samozřejmostí musí být důsledné dodržování transparentnosti při zadávání stavebních zakázek a přístrojové či jiné vybavenosti v »krajských« nemocnicích, zvlášť pokud se čerpají i finanční prostředky EU. Je jasné, že v kompetenci ministerstva či obou komor parlamentu zůstává řada opatření, například v podobězavedení snížení sazby DPH, popřípadě zavedení nulové sazby u léků po vyjednání v EU ve zdravotnictví, navýšení finančních prostředků do systému zrušením tzv. stropů pojistného nebo navýšením plateb za takzvané státní pojištěnce, popřípadě vydání úhradové vyhlášky tak, aby byly peníze alokovány do zdravotnického zařízení lůžkového typu. Nezapomínejme ale, že i kraj má možnost zákonodárné iniciativy! ROVNÉ ŠANCE VE ZDRAVÍ I NEMOCI tak zůstávají hlavním heslem všech, kteří kandidují za Komunistickou stranu Čech a Moravy.