Tento okamžik se díky nerealistické a hloupé evropské politice této vlády blíží. Ekonomické elity ve své většině nejsou ani schopny jasně artikulovat potřebu změn politiky země prosazením racionální a realistické politiky vůči Východu. Velká část ekonomických elit je v ideologickém vleku politiky pravice. Ani profesní organizace podnikatelů nejsou schopny korigovat politiku vlády pravice vedoucí zemi do izolace. Jsou vůči ní krotké anebo se s ní zcela názorově ztotožňují.
Významná část ekonomických elit je přisáta ke struku státních dotací, žije z veřejných zakázek. A tento způsob „podnikání” považují za normální a na jiný není nastavena. Teď část z těch nejbohatších došla k názoru, že se vydá cestou Berlusconiho, tedy cestou získání významného podílu na politické moci.
Církevní restituce jsou jen další vlnou privatizace majetku státu, jehož významná část nikdy nebyla vlastnictvím katolické církve v dnešním smyslu slova (naopak nekatolické církve byly vždy vlastníky majetku v plném slova smyslu). Zejména katolická církev se jich nesmlouvavě dožaduje, bez ohledu na reálné současné ekonomické možnosti země a odpor zdrcující části veřejnosti.
Významná část ekonomických elit se podílela v posledních letech na rozchvácení peněz z evropských fondů. Na podivných projektech hrazených z evropských peněz se pochopitelně na tomto rozchvácení peněz z fondů EU spřáteleným firmám přiživila i určitá část politických elit. Na ministerstvech exponenti vládních stran, v krajích pak ČSSD.
Morální marasmus společnosti
Z nadhodnocených veřejných zakázek, tedy z veřejných rozpočtů se zájmovým skupinám podaří každoročně vysát nějakých 80 až 100 mld. Kč.
Stálo by za to uskutečnit analýzu, kterým firmám a jakým množinám osob (a jejich provázanost na zájmové skupiny a politické strany) byly poskytovány dotace z fondů EU. A jaká byla společenská potřebnost či dokonce urgentnost toho kterého projektu z hlediska zájmu a potřeb země. Tady se ovšem zájem českých zpravodajských služeb a policie vůbec neprojevuje. Kromě obecných úvah o pronikání organizovaného zločinu do všech úrovní veřejné správy.
Chybí pluralita médií
V redakcích médií chybí silné a opravdu nezávislé osobnosti komentátorů. Komentátoři si v médiích nedovolují luxus vlastních názorů.
V médiích neexistuje skutečně hluboká a kritická analýza vládní politiky, ekonomiky, společenských jevů a osobností. Pro takovou analýzu není v českých médiích prostor.
V tištěných médiích jsou komentáře poplatné politickým a ekonomickým názorům majitele novin. Často se objevují články, které bych charakterizoval jako psaní na objednávku, když vliv inzerce a inzerentů je nepochybný a potvrdil jej nedávný průzkum provedený mezi stovkami novinářů. Stálo by za to uzákonit, aby byli např. povinně zveřejňováni všichni inzerenti novin inzerující nad 100 000,- Kč, v první řadě z firem s majetkovou účastí státu.
Pokud nemohou média psát ve prospěch pravicové vlády, pak nastupuje destruktivní psaní o všem a všech.
Cílem nepochybně je znechutit významnou část voličů levice a omezit volby jen na volební účast motivovaných. Když velkou část motivovaných voličů jsou voliči pravice. Jen uplatněním této taktiky – tedy znechucením části voličů levice – jak se to povedlo před volbami v květnu 2010, se může podařit pravici tu a tam ve volbách zvítězit.
Skandálním příkladem “očištění” naprosto zkompromitovaných politických činitelů v médiích je postup médií v kauze ProMoPro. Dva lidé, kteří nesli politickou a věcnou odpovědnost za podivnou ztrátu 300 mil. Kč v tomto případě – ministr Vondra a bývalý Topolánkův šéf Úřadu vlády Novák – dělají, jako by se nechumelilo. A některá média (MFD) zlehčují jejich zavinění a odpovědnost. Vondra zůstává ministrem a Novák hlavní figurou štábu prezidentského kandidáta Jana Fischera. Díky svým politickým postupům jsou tiskem jaksi omilostněni.
Adorační psaní pravicových, zj. pravdoláskařských novinářů lze nejlépe zdokumentovat na způsobu psaní o K. Schwarzenbergovi. Až dnes si média začínají alespoň sporadicky všímat, že K. Schwarzenberg usne kdekoliv a při jakékoliv příležitosti. Vyrobit z notorického vyspavače roztomilou bytost obdařenou nekonečnou moudrostí je nesmírná nestydatost. Až v současné době si alespoň někteří novináři dovolí tu a tam poznamenat, že K. Schwarzenberg nesrozumitelně drmolí kdekoliv, byť by to byla třeba sněmovna. Jeho nedávné interview v tisku, v němž hovořil o běžné a “přípustné” výši provizí pro politiky ze státních zakázek by v jiné zemi bylo vstupenkou do politického důchodu anebo do blázince.
Chybí jakákoliv pluralita médií, běžná ve všech zemích Západu. Média tak nejsou u nás schopna plnit roli “hlídacího psa demokracie”. Ze zásady mají česká média úplně rozdílný metr – jiný na vládu a jiný na opozici.
Závěr
Vláda se snaží neodpovědnými společenskými experimenty, které vydává za reformy, zcela změnit charakter státu. Omezit sociální stát a vytvořit stát jen pro bohaté. Jde proti politické a hospodářské praxi, jak je běžná ve vyspělé části Evropy.
Pravice přitom projevuje naprostou nekompetentnost při řízení země. Svou hospodářskou politikou není vláda schopna vzkřísit českou ekonomiku z poklesu, ani ozdravit státní rozpočet.
Také budoucnost země v rámci EU není tak jasná, jak by se mohlo zdát. Nečasova vláda vede zemi mimo hlavní proud EU a přitom této politice nehledá alternativu v nějaké rozumné “východní (či jiné) politice” (Rusko, Čína). Mám pochopitelně na mysli rozšíření hospodářské spolupráce s těmito rychle se rozvíjejícími státy, její posílení.
Sociální napětí v zemi roste. To prochází zcela bez povšimnutí velké části politických i ekonomických elit.
Nejvážnějším problémem země ovšem je úzká propojenost českých pravicových politických elit s ekonomickou elitou (její velkou částí) a zejména s rozhodující částí médií. To velmi snižuje politické šance české levice v politickém boji. A vlastně zakotvuje dlouhodobě vládu pravice. Přitom pravice není schopna zemi efektivně vést. Propojenost pravicových elit politických s ekonomickými a médii představuje tedy smrtící koktejl pro českou demokracii. Tato propojenost, provázanost povede ve svých důsledcích k prohloubení, eskalaci velkých problémů země v politické, sociální a ekonomické oblasti. Znemožňuje demokratickou obměnu ve vedení státu (vlády) obvyklou cestou, kterou jsou volby. To povede, k dalšímu prohloubení krize české společnosti. Důsledkem mohou být opravdu vážné ekonomické a sociální problémy státu, včetně vážných nepokojů a úplné přeskupení současné politické struktury země a jejich představitelů.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Ing. Jiří Paroubek
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: NS - LEV 21
