Takové zákazy se daly předvídat a člověk měl možnost se včas předzásobit. Jako třeba v den, kdy naše státní televize přerušila vysílání a smutně ohlásila, že zemřel Brežněv. V té dávné době byla solidarita lidí tak samozřejmá, že mi tu dobrou zprávu minutu po odeznění sdělila vzrušená sousedka a okamžitě jsme obě vyběhly do nejbližší sídlištní samoobsluhy pořídit potřebné. Podobně jednaly tisíce dalších „truchlících“ po celé republice, pouze Milan Šimečka, který se právě nacházel ve vlaku z Bratislavy, netušil, do jak rozjásané atmosféry přijíždí. (Mobily tenkrát nebyly). Ludvík Vaculík na něj čekal na hlavním nádraží, v ruce mlčky držel Večerní Prahu s černým rámečkem. Státní smutek však ještě nebyl vyhlášen, a tak se oba přátelé disidenti provokačně vydali do ruské restaurace Berjozka, kde si dali zádušní vodku, zatímco vrchní lezli po štaflích a zahalovali putovní výstavu Brežněvových portrétních fotografií černým flórem. Teprve v dalších dnech se hospody zavřely a předzásobení občané se usadili k televizím, aby sledovali přenos z pohřbu. Moskevští hrobníci byli zřejmě už po flámu, a tak se dostavili jen dva, čili jim rakev vypadla z popruhů. V repríze už to bohužel vystřihli, ale echo velkého třesku mám v uších ještě dnes.
Pozdější osvětově míněná Gorbačovova prohibice nám zdálky připadala záslužná, sháňku sovětských občanů po alkoholu ale nevymítila, pouze vyvolala síť nelegálních výrobců a tím mnoho lidí zabila. Dnes vodku v Rusku koupíte kdekoliv, prodává ji i církev ve svých supermarketech. Je kvalitní a na naše poměry i celkem levná. K nejprodávanějším značkám patří Putinka. Nejlacinější a přitom exkluzívní alkohol jsem ale ochutnala na Kubě. Sedmička bílého rumu (Havana club) stojí v přepočtu sedmdesát korun. Pro místní to ovšem představuje čtvrtinu běžného měsíčního platu, a tak se spokojují ostřejším nahnědlým rumem, který je doslova za pár drobných. I jeho výroba však spadá pod přísnou státní kontrolu.
Naše dnešní drama s metylalkoholem, dvěma desítkami mrtvých a dalšími hospitalizovanými vyvolává šok. Co je to za monstra, když „podnikají“ s jedem a posílají ho do oběhu a co je to za státní správu, když nedokáže občany, své zaměstnavatele, ochránit? Plošný zákaz prodeje tvrdého alkoholu a policejní a potravinářské kontroly snad přispějí k záchraně dalších životů. Ale jen dočasně. Země, která je ve spotřebě alkoholu na osobu podle světových průzkumů ceněná stříbrnou medailí se pátečním rozhodnutím vlády nestane krotkým outsiderem.
Heslovitě připojuji prognózu dalšího prohibičního vývoje. Pořadí důležitosti jednotlivých bodů si čtenář může prohodit dle vlastní úvahy.
1. Zvýší se zájem o černý trh praktikovaný domorodci. Tím přibudou i další oběti.
2. Vietnamští prodavači alkoholu se disciplinovaně přeorientují na víno, pivo a likéry. Tvrdý alkohol uskladní. Některé sklady budou vykradeny.
3. Policisté dostanou přidáno a enormě se zvýší zájem o toto povolání.
4. Vzroste společenský kredit lékařů a zdravotníků.
5. Na hranicích se Slovenskem, Polskem a Maďarskem budou zavedeny dočasné mimořádné celní kontroly v obou směrech.
6. Na hranicích s Německem a Rakouskem budou kontroly diskriminačně jednostranné, což ale vlády Rakouska a Německa v EU obhájí.
7. Sníží se vývoz piva a vína, aby byla pokryta domácí zvýšená spotřeba. V té souvislosti se zvýší cena těchto nápojů.
8. Budou zřízeny speciální prodejny tvrdého alkoholu (importovaného z bezpečných teritorií) pro zahraniční turisty, kde kupující budou povinni předkládat pasy.
9. Několik zahraničních turistů bude obviněno z překupnictví a tyto speciální prodejny budou zrušeny.
10. Cukr se stane nedostatkovým zbožím.
11. Poté, co sociální sítě zaplaví recepty na domácí výrobu alkoholu, bude dočasným opatřením internet cenzurován…
Dalších pět bodů vypouštím po úvaze ze seznamu, jsou příliš katastrofické.
Lenka Procházková
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
