Je pozoruhodné, jak ráda mluví vláda o konkurenceschopnosti a zdůvodňuje tak, proč chce snižovat mzdy nebo sociální pojištění. Možná přitom sní, že budeme mít mzdy jako v Číně, nebo budeme raději placeni miskou rýže denně jako v Bangladéši…
Konkurenceschopností se vláda zaříká, také když se brání proti zavedení progresívního zdanění příjmů nejbohatších, jaké je běžné v civilizovaných zemích.
Avšak vedle těchto hlučných řečí ve prospěch podnikání působí spíše jako demoliční četa konkurenceschopnosti. Například inflace způsobená zvýšením DPH, které se stejně nevybere, poptávku dokonale dusí. Také vyšší ceny elektřiny, vody, hovorného, léků, bankovních služeb či nájemného, jsou fakticky dodatečnou daní, která zvyšuje náklady domácích subjektů podstatně víc než okázalá opatření, která občas přináší reformní uragán.
Skutečně nepřeháníme, když přehnané ceny zboží a služeb, které se jakýmsi záhadným způsobem vyhnuly státní regulaci, nazveme dodatečnou daní. Nestály vládě za zásah, přestože pro to kompetence měla. Tak to asi chtěla. Výsledná drahota je pak jedním z významných faktorů, které snižují schopnost našich firem konkurovat na mezinárodním trhu
Tiskem co chvíli probleskne zpráva jakoby z jiného světa. Třeba, že velká trojka českých bank, kterou tvoří Česká spořitelna, ČSOB a Komerční banka, během posledních čtyř let vydělala více než v pěti předchozích letech. V letech 2002 až 2007, které byly poznamenány rekordním hospodářským růstem, vydělaly tyto banky o šest miliard korun méně než v pouhých čtyřech letech 2008 až 2011, které jsou poznamenány krizí, nulovým přírůstkem HDP a ochablou úvěrovou aktivitou. Klíč je v extrémně vysokých bankovních poplatcích. Přesto se vláda brání zavedení daně z finančních transakcí, která by část těchto peněz vrátila zpět.
Dokonce i regulované ceny jsou úplně utržené ze řetězu. Podle prognóz České národní banky vzroste regulované nájemné za léta 2011 až 2012 celkem o 20 procent. Ceny elektřiny vzrostou o 9 procent a budou si držet německou úroveň (bohužel bez německých platů). Ceny zemního plynu vzrostou o čtvrtinu, regulované ceny ve zdravotnictví jen nepatrně méně. Všechny tyto cenové pohyby mají bohužel malou váhu v souhrnném indexu spotřebitelských cen, jak jej vypočítává Český statistický úřad, takže ten tu drahotu započte do inflace jen jedním procentem ročně.
Zdroj drahoty je také v nestydatých maržích obchodních řetězců, které nahradily volnou hru tržních sil volnou hrou oligopolů. Řetězce zneužívají svého dominantního postavení na českém trhu, ke kterému pomohl i urputný odpor pravice proti zákonu o zneužití velké tržní síly. Při nedávném nákupu potravinářského zboží (v 19 položkách ze spotřebního koše), uskutečněném mými spolupracovníky v drážďanské a severočeské samoobsluze, jsme v Čechách zaplatili zhruba o třetinu víc. V Německu je levněji, přestože tam mají čtyřikrát větší platy než v ČR.
Marže jsou často astronomické. Například roku 2010 měl telefonní operátor O2 tržby 55,7 miliard korun a po odečtení provozních nákladů mu zbylo (EBITDA (Earnings Before Interest, Taxes, Depreciation and Amortization) - bez placených úroků, odpisů a daní) 27,4 miliardy korun. Měl tedy marži 49 procent. Konkurenční T-Mobile s polovičními tržbami měl marži 38 procent. Připomíná to studie Informačního institutu, která zároveň konstatuje, že máme nejdražší volání v zemích OECD, pokrytí sítě je nedostatečné a investice telekomunikačních společností patří k nejnižším v EU. Když Česká televize požádala Český telekomunikační úřad o reakci, jeho mluvčí František Malina uvedl, že „ČTÚ není tady od toho, aby posuzoval zisky nebo investice telekomunikačních operátorů“.
V potravinářských obchodech nedávno Česká televize zaznamenala rozdíly mezi nákupní a prodejní cenou vysoko nad 50 procenty. A k tomu připočtěte „zadní marže“, dodává prezident Agrární komory Jan Veleba – zalistování a další poplatky, které řetězce vybírají od dodavatelů.
Lidové noviny si na jaře daly práci s výpočtem průměrných marží českých obchodníků, a tak zjistily, že v Tesco Stores činí marže téměř 35 procent, i ta levná IKEA ji má na úrovni 44 procent, DM drogerie dokonce 55 procent a v oděvech a obuvi se na 50 procentech začíná.
Drahota je hlavním problémem dneška. Kdo žene ceny vzhůru?
Všechny ceny tlačí vzhůru zvyšování DPH, které už považuje za chybné nejen opozice, ale i prezident Václav Klaus.
Selhávají regulátoři na regulovaných trzích i obecný dohled nad tržní soutěží, o který by měl usilovat ÚOHS. Regulátoři chrání nadnárodní firmy, místo aby hájily spotřebitele. Šéfy je třeba vystřídat, strategii změnit.
Zároveň je zřejmé, že by bylo velice férové zavést druhé pásmo daně s vyšší sazbou pro společnosti s velkou tržní silou, aby část těchto vysokých příjmů posílila rozpočet. Na místě je i daň z finančních transakcí.
Avšak přemrštěné ceny řetězců mají i své výhody – usnadňují rozhodování tam, kde by lidé chtěli obnovit místní malou prodejnu a podpořit místní zemědělce a místní výrobu potravin. Možná zavést i místní výrobu energie.
K tomu je ovšem třeba zvolit takovou reprezentaci, která nebude podobným řešením házet klacky pod nohy.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Ing. Jiří Paroubek
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
