Často se objevovaly vtipy, že je štěstí, že Evropská unie nezískala Nobelovu cenu za ekonomii. Další novinář poznamenal, že s ohledem na experiment, který nyní Evropská unie zkouší v Řecku, by měla spíše získat Nobelovu cenu za chemii. Z Itálie zazněl komentář „Europe, Nobel for the rest in peace“ (Evropa, Nobelova cena pro odpočívání v míru). Někteří novináři se pozastavovali i nad tím, že cena byla udělena v Norsku, v zemi, která není ani v eurozóně, ani v Evropské unii, a členství v Evropské unii Norové dvakrát odmítli v referendu. A aby toho nebylo málo, někteří komentátoři se ironicky obávají, aby Nobelovu výboru, který cenu udělil, nebyl ratingovými agenturami snížen status až na úroveň řeckého „junk“ …
Samozřejmě se lze nad těmito komentáři zasmát, a možná by to i Evropa nyní trochu potřebovala, neboť doba je skutečně těžká. Ale právě je těžká i tím, jak odhalují tyto komentáře, že lidé kvůli vážným ekonomickým potížím přestávají věřit samotnému jádru existence Evropské unie a toho, čeho dosáhla – tedy zajištění míru, bezpečnosti a ekonomické prosperity evropských národů.
Minulý týden se konal další summit Evropské unie. Opět se ukázalo, jak složitá je ekonomická situace a jak obtížné je překonat nastalé překážky. Ale jednotlivé členské země se stále snaží a hledají cesty, jak je překonat, i když pro řadu z nich to představuje obrovské problémy. Například Velká Británie: i když se zdá, že chce vystoupit z EU, se velmi obává, že i přes plánovanou neúčast v bankovní unii bude mít oslabenou pozici v Evropském orgánu pro bankovnictví, kde může být přehlasována státy eurozóny a nebude moci sedět u stolu, kde bude vznikat další legislativa pro bankovní regulaci a nebude moci hlídat celistvost jednotného trhu. Nebo Polsko, které není členem eurozóny, ale plánuje účastnit se bankovní unie: nyní tvrdě vyjednává, aby nečlenské státy měly stejná práva v Evropské centrální bance, která byla založena jen pro členy eurozóny. A další příklady mohou následovat.
O to zvláštněji pak působí premiér Nečas a jeho hrozba vetem. Je zcela legitimní, že je zde řada otázek a nejasností, a že každý stát si musí chránit své národní zájmy, a proto být přítomen, sedět u stolu a vyjednávat. O to více je pak nepochopitelné, že premiér, který o pozicích vlády nikoho neinformuje, nikdo nic neví, jakmile překročí hranice a dostane se v Bruselu před kamery, najednou všem vyhrožuje.
Nobelova cena míru poukázala na fakt, že Evropa potřebuje hodně energie a úsilí, aby se dostala z nejhoršího ven, jak ekonomicky, tak politicky. Je možné být i trochu ironický a sarkastický, aby to vedlo k poukázání na některé vážné skutečnosti, ale není možné být nečekaně destruktivní a blokující. U komentářů výše uvedených se tedy lze zasmát, u postojů a provádění evropské politiky premiérem Nečasem už však lze spíš jen plakat.
Psali jsme:
_636020292280964404.jpg&id=114213)
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
