Od 1. ledna 2011, tedy už téměř dva roky, totiž platí nařízení Fischerovy vlády, které nařizuje majitelům kotlů na pevná paliva a plyn povinný počet prohlídek a dovolují vám, zda vůbec můžete ve svém domě (nejen) v zimě topit.
Pokud nemáte alespoň třikrát do roka vyčištěný komín (samozřejmě odbornou firmou a s náležitým písemným potvrzením pro úředníky), nebo alespoň jednou zkontrolovaný plynový kotel, vystavujete se pokutě až 50.000 Kč. A to přitom můžete mít komín a kotel úplně v pořádku. Důležitý je papír.
Každý, kdo vlastní nemovitost, se přitom většinou snaží být co nejlepší hospodář. Tedy mít vše – i kotel a komín – ve vlastním zájmu v pořádku. Vždyť přece jde v první řadě o bezpečnost jeho samotného, rodiny, a v neposlední řadě i jeho majetku. Proto je normální, že se o kotle a komíny staráme. A pokud to tak není, vystavujeme se riziku požáru nebo otravy (proti kterému se sice pojišťujeme, ale nikdo přece nechce řešit pojistnou událost vyhořelého domu).
Je to ale jen a pouze naše odpovědnost a svoboda nakládat se svým majetkem podle toho, jak se nám zachce.
Pak ale přijde stát a nařídí nám, že tehdy a tehdy musíme dělat to a to, což je pro nás zpravidla spojené s nějakými náklady (za kominíka, architekta, hygienika...). A pokud "to" neuděláme, tak za námi přijde úředník a "odborným okem nám v zájmu veřejného blaha" napaří pokutu.
Je to výsledek dlouhodobého trendu přebírání odpovědnosti státu za vše, co dělá občan. Většinou je regulační záměr na první pohled bohulibý – zákonodárce se staví do role "ochránce lidu", který chce ochránit majetek a životy svých spoluobčanů. Podstata takových regulací je ale zhoubná! Stále víc a víc si zvykáme (vlastně musíme si zvyknout pod pohrůžkou trestu) na méně a méně svobody a odpovědnosti.
Příkladů, kdy stát na úkor naší odpovědnosti a svobody zcela zbytečně přebírá roli dozorce, je nespočet. Kromě již zmíněných komínů jsou to například povinné "energetické štítky" na nemovitostech, nebo nedávná alkoholová prohibice. Ve všech případech stát vystupuje jako ochránce nás samotných před naší vlastní hloupostí, nezodpovědností či neumětelstvím.
Když kupuji dům, ve kterém netěsní okna a má děravou střechu, nemusím na něm mít plechový štítek za několik tisíc o jeho nehospodárnosti, abych věděl, že asi bude problém ho v zimě vytopit. Stejně tak, když si někdo jde koupit do stánku rum za pár korun, stáčený do PET lahve, nemůže očekávat, že bude popíjet osmkrát destilovanou vodku a že nápoj bude stoprocentně zdravotně nezávadný.
A přesto si státní aparát myslí, že jsme shluk slabomyslných bytostí, které se musí neustále usměrňovat. Že se neumíme postarat sami o sebe a nemůžeme nést následky svého jednání.
Pokud si někdo sám a dobrovolně nakupuje stáčený rum kdesi v přítmí hrůzu nahánějícího stánku, je to jen jeho riziko. Pokud si někdo kupuje nemovitost, aniž by si sám a dobrovolně zjistil, kolik se protopí, je to jeho riziko. Pokud se někdo nestará o svůj komín a riskuje požár, je to jeho věc. A tak to má také být!
Stát nás nemá ochraňovat před námi samotnými na úkor naší svobody. Nenechme si vnutit, že úředník ví lépe, co máme dělat. Neví to. A pokud vám to někdo říká, tak vám lže.
PaedDr. Ivo Strejček
předseda regionálního sdružení
člen výkonné rady
poslanec EP
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ODS
