U počátků dnešního neutěšeného stavu společnosti a politiky stál Václav Klaus - a jeho svatá víra v magické pozitivní působení trhu bez přívlastků. Odcházející prezident se ostatně ve vrcholných funkcích přes dvacet let na obsahu této politiky sám aktivně podílel. Přečasto s pohrdavým úšklebkem adresovaným nositelům odlišných názorů. Nyní, na samém konci svého prezidentského angažmá, jako zázrakem prozřel. V nedávném rozhovoru pro televizi Prima prohlásil: „Česká politika neumí vytvářet dohody o tom, co je ve společném zájmu, a to je hrozivý problém“.
V tomto měl ovšem pravdu. Z dnešního marasmu se nebudeme schopni vyhrabat, nebudeme-li mít odvahu a sílu nalézat společný jazyk napříč politickým spektrem. Jediným rozumným východiskem je, aby politici, kterým ještě záleží na osudu naší země, na osudu současné i budoucích generací, zahájili zásadní programový dialog o řešení vyvstalých problémů. Strategicky, s potřebným rozhledem i výhledem. Bez omezení daných příslušností k té či oné politické straně, hnutí, světonázoru či ideologickému proudu. S přizváním odborníků a představitelů občanského sektoru.
Že to je, v dnešní rozhádané a štěpící se české společnosti, úkol přetěžký? O tom nepochybuji. Ke štěpení společnosti ovšem dochází i díky asociální politice vlády, jejímž místopředsedou a předsedou jedné z vládnoucích koaličních stran byl a je jeden z prezidentských kandidátů Karel Schwarzenberg.
V české státní správě dnes také nenajdete útvar, který by byl schopen se tohoto úkolu zhostit. Jedinou výjimkou byla Rada pro sociální a ekonomickou strategii při Úřadu vlády, ustavená právě vládou Miloše Zemana. Byl to on, kdo její činnost inicioval, zadal jí úkol prosazovat strategické myšlení ve státní správě a intenzivně spolupracovat s odborníky bez ohledu na jejich politickou orientaci. Tento orgán bohužel přežil Zemanovo působení v roli premiéra o jediný rok.
Prezidentský úřad je (kromě Úřadu vlády, který ovšem zatím vždy byl v moci právě vládnoucí koalice) jako jediný přímo předurčen k podpoře celospolečenského dialogu napříč politickým spektrem a na něm založeného strategického uvažování o budoucnosti země. Klaus této možnosti nevyužil. Nyní licoměrně pláče nad rozlitým mlékem. Zeman činem dokázal, že když se chce, tak to jde.
V rozhodování o tom, komu dáme svůj hlas ve druhém kole prezidentských voleb, bychom tedy neměli zapomínat ani na ono biblické - "Podle skutků jejich poznáte je".
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Martin Potůček
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
