Jen kdyby tentokrát až příliš nezaváněla demagogií. Podívejme se, na čem T. Jirsa staví obhajobu vládnutí ODS:
1) Česká republika má nejnižší míru ohrožení chudobou v rámci sedmadvacítky Evropské unie.
Ministerstvo práce a sociálních věcí k tomuto ukazateli uvádí: „Je třeba říci, že míra ohrožení chudobou je relativním měřítkem chudoby a hranice chudoby je v jednotlivých členských státech velice odlišná.“ Velkou roli hraje metodiky výpočtů a podmínky v jednotlivých zemích. ČR sice opticky vypadá dobře, ale nutno říci, že aktuální stav je tak trochu uměle držen vlivem relativně vysokých důchodů, které přesahují stanovenou hranici chudoby (v některých jiných zemích to tak není), které ale na druhou stranu, vlivem nízké valorizace a dalších jevů, budou v nejbližší době reálně padat. Je také korektní říci, že v druhém ukazateli, jímž je tzv. míra materiální deprivace a který poukazuje na skutečný materiální nedostatek domácností, je Česká republika až na 14. místě v rámci EU.
2) Máme šestou nejnižší míru nezaměstnanosti v rámci EU.
Možná máme 6. nejnižší nezaměstnanost v EU, ale máme nejvyšší míru nezaměstnanosti v novodobé historii. V lednu se na úřadech práce registrovalo nejvíce osob od roku 2010, kdy docházelo k masivnímu propouštění ve stání správě. O své nezaměstnané se neumíme postarat a neumíme jim ani vytvořit podmínky pro zahájení vlastního podnikání. Mezinárodní studie porovnávající podmínky pro podnikání v jednotlivých zemích Studie Doing Business Report 2013 uvádí, že ČR je na 140. místě na světě v ukazateli „Zahájení podnikání“, který popisuje míru byrokratizace v dané agendě. Tomu odpovídá i skutečnost, že příjmy obyvatelstva ČR v minulém roce poklesly nejvíce právě v kategorii příjmy z podnikání. A to rozhodně není dobrá vizitky pro pravicovou vládu.
3) Soukromý dluh, tj. zadluženost domácností a firem, je třetí nejnižší v sedmadvacítce EU. V roce 2012 byla ČR druhou nejméně zadluženou zemí v celé EU.
Je otázkou, zda nízká úroveň soukromého dluhu je tím správným ukazatelem úspěchu vlády. Soukromý dluh lze také chápat jinak. Jako ochotu obyvatelstva a podnikatelského sektoru zadlužovat se s výhledem na stav věcí příštích – jinými slovy ochota zadlužovat se je odrazem důvěry ve schopnost splácet dluh. Jirsou opěvovaná nízká zadluženost ukazuje na to, že tato důvěra našich domácností a firem je velmi nízká a většina národa podléhá skepsi. Není také tajemstvím, že ochota zadlužovat se má jistý pozitivní efekt na spotřebitelskou poptávku a tedy podporuje ekonomický růst. Navíc nám klesá ochota zadlužovat současně s poklesem spotřebitelské poptávky a paradoxně i s poklesem míry úspor obyvatelstva. To vše dohromady jasně poukazuje na to, že obyvatelstvo má stále méně peněz.
4) Ratingová agentura Standard and Poor’s zvýšila rating ČR o dva stupně v době, kdy se v Evropě naopak řada vyspělých zemí obává poklesu a činí všechny možné kroky proti tomu, aby k němu nedošlo. Udržení špičkového ratingu činí z České republiky příznivé podnikatelské prostředí pro zahraniční investice a zároveň udržuje důvěru finančních trhů.
K čemu jsou příznivá hodnocení ratingových agentur, když investoři stejně nepřicházejí? Výše citovaná studie Studie Doing Business Report 2013 zařadila ČR na „pěkné“ 65. místo ve schopnosti vytvořit optimální podmínky pro podnikání. (Před Českem jsou dle studie země jako Ghana, Bělorusko, nemluvě o sousedním Slovensku či Polsku.) A v ukazateli „Ochrana věřitelů“, který je pro příliv zahraničních investorů poměrně klíčový, jsme na 100. místě ve světě.
5) Rodiny s dětmi u nás platí nejnižší přímé odvody mezi zeměmi sdruženými v OECD. I v tolik problematické a mediálně zajímavé "šedé ekonomice" je Česko v té lepší první polovině evropských zemí.
Tak trochu mi to připomíná starý totalitní vtip: „Zdražení toaletní papíru bude kompenzováno zlevněním lokomotiv.“ Opět si říkám, co je mladým rodinám platné, že mají nízké přímé odvody (ty určitě nezavrhuji – je to nejdůležitější, co lze pro hospodaření rodin udělat), když jejich celková daňová zátěž roste (např. skokový nárůst základní sazby DPH ve dvou letech po sobě) a cílená podpora rodin s dětmi je stále více omezována.
A pokud se týká šedé ekonomiky – to se nám to chlubí, když řada státních podniků je s šedou ekonomkou prorostlá a tudíž šedou ekonomiku de facto legalizuje. Připomeňme se jen kauzy podniku Státní lesy, např. její nelegální zaměstnávání cizinců.
6) Věk odchodu do důchodu je u žen třetí nejnižší a u mužů osmý nejnižší v EU.
Mediálně je to zajímavý argument. Na věkovou hranici odchodu do důchodu je hodně lidí, zvláště vyššího věku, citlivých. Já osobně si myslím, že T. Jirsa dělá z nouze cnost. Věk odchodu do důchodu je určitě důležitý faktor a ovlivňuje kvalitu života ve vyšším věku. Na druhou stranu ale trápí současné i budoucí seniory vážnější témata: pokles příjmů (snížená valorizace důchodů), nezvládnutá důchodová reforma, zvyšování nákladů na potraviny, léky, energie a řadu jiných položek, nesystémové reformy zdravotnictví, omezování výdajů do oblasti sociálních služeb, nízká vymahatelnost práva atd.
Včasný odchod do důchodu je pro řadu obyvatel určitě důležitý. Na druhou stranu existuje množství důchodců, kteří by byli rádi, kdyby se ještě někde mohli uplatnit nebo si přivydělat. Ty však vláda šikanuje zvyšováním daňové zátěže a vytvářením bariér pro vrácení na trh práce.
Kromě toho, že jsem pouze reagoval na slova Tomáše Jirsy a jím vyzdvihované „úspěchy“ současné koalice, bylo by možná psát i o tom, co Jirsa jako úspěchy neuvádí. Můj článek by se ale stal dlouhým a nepřehledným a tak si to nechám pro jinou příležitost.
Jak jsem napsal v úvodu, T. Jirsa se ujal nelehké úlohy najít na současné vládě něco pozitivního, a řekl bych, že jeho záměr nebyl od počátku odsouzen k neúspěchu. Vsadil však na špatné karty. Trumfy, které si zvolil, žádnými velkými trumfy ve skutečnosti nejsou.
Kdybych chtěl být spravedlivý, musel bych uznat, že jsou rozhodnutí, která vládě nebo jejím jednotlivým členům přičítám k dobru. O těch T. Jirsa však příliš psát nemůže. On, já i řada ostatních ví, že případné úspěchy této vlády se odehrávají na vedlejších hřištích, mají dopady na omezenou část obyvatelstva, zatímco většina populace se potýká spíše s těmi neúspěchy.
Psali jsme:
autor: Katka Synková
