EU byla dlouhé měsíce pohroužena hlavně do svých vnitřních problémů. Řešila, jak přimět vlády chovat se fiskálně odpovědně a plnit své závazky, co se týče rozpočtových deficitů a veřejných dluhů. Těžkopádně hledala cesty k posílení své konkurenceschopnosti. Byla vystavena silným politickým tlakům. Ani z druhé strany Atlantiku jsme neslyšeli mnoho dobrých zpráv. Na přelomu loňského a letošního roku USA málem přepadly přes hranu fiskálního útesu a svou pozornost stále více obracely k partnerům na druhé straně Tichého oceánu.

Nyní tlak finančních trhů na EU opadá, evropský bankovní sektor se stabilizuje a přijetí dlouhodobého rozpočtového rámce EU ukázalo, že unie je schopna nacházet shodu. Evropa není z krize venku, ale existují důvody se domnívat, že nejhorší má už za sebou. Opatrný optimismus zaznívá i z USA. Skutečnost, že Evropa i USA se rozhodly vytvořit společný ekonomický prostor a odstranit překážky ve vzájemném obchodu, ukazuje, že tuto šanci vidí obě strany. Rozhodnutí obou stran je pevné, posvěcené na jedné straně prezidentem Obamou a na druhé nejvýznamnějšími evropskými politiky i nejvyššími představiteli EU. Je také vítězstvím Česka, neboť patříme mezi země, které v posledních letech po dohodě volaly nejhlasitěji.

V uplynulých dnech bylo možné se na stránkách světového i českého tisku dočíst mnoho statistických údajů o přínosech atlantické zóny volného obchodu. Ekonomický význam vytvoření bezkonkurenčně největší zóny volného obchodu na světě, dotýkající se poloviny světové ekonomiky a zahrnující třetinu obchodních toků, je nepochybný. Liberalizace obchodu a investic je příležitostí i pro proexportně orientovanou českou ekonomiku, která umí vyrábět, nabízet a prodávat konkurenceschopné výrobky a služby. V některých oborech si musíme pohlídat konkrétní parametry konečné dohody. Není ale pochyb, že česká ekonomika jako celek může na vytvoření zóny volného obchodu jen vydělat.

Především bych však rád vyzvedl politický a strategický význam této dohody. Euroatlantická civilizace má společný hodnotový systém i pojetí demokracie. Ty jsou důležité nejen pro byznys. Dohoda by znamenala posílení spojenectví, které prošlo mnoha historickými zkouškami. Česko patří mezi ty evropské státy, které vedle své ryze evropské identity silně pociťují také tu atlantickou. Dohoda, jejíž dosažení nebude jednoduché a jejíž vyjednávání bude trvat nejméně dva roky, je šancí na nové vzájemné zaujetí mezi Evropou a USA a jejich silnější propojení. Opět je zřejmé, že vody Atlantiku Evropu a Ameriku spojují, a ne rozdělují.

 

Karel Schwarzenberg
ministr zahraničních věcí