V posledních letech si opakovaně kladu otázku, zda "madam demokracie" a "paní odpovědnost" dokáží existovat pod jednou střechou. A pozoruji-li českou politickou scénu, připadá mi to jako nedosažitelná idea z pera Thomase Mora. Jenom si vzpomeňte, kolikrát jste v posledních letech slyšeli, že politik nemůže mít jinou, nežli politickou odpovědnost. Nebo, že člen vlády nenese žádnou odpovědnost, protože vláda rozhoduje "ve sboru". Tak trochu to vypadá, že mezi pojmy "politická odpovědnost" a "neodpovědnost" můžeme směle položit rovnítko.
Demokracie je prý nedokonalá, ale i přesto je údajně tím nejlepším uspořádáním lidské společnosti, jaké známe. Platí to však také za předpokladu, kdy volení zástupci lidu nenesou žádnou reálnou odpovědnost? Jaké mohou být důsledky situace, kdy člověk, který je zvolen do veřejné funkce, může rozhodovat o zákonech dopadajících na milióny spoluobčanů bez rizika citelné osobní materiální či jiné újmy? Myslím si, že důsledky mohou být fatální, a to nejenom v ekonomické rovině, ale také v rovině kvality mezilidských vztahů. A co víc, negativní dopady absence reálné odpovědnosti politiků mohou postihnout i generace, které se ještě nestihly narodit.
Sleduji-li poslance či senátory, kteří vědomě hlasují pro přijetí zákona, o kterém s jistotou vědí, že může způsobit České republice významnou ekonomickou škodu v podobě pokut ze strany Evropské komise nebo plateb za prohrané arbitráže v řádu miliard korun, uvědomuji si, jak neodpovědné může být české pojetí demokracie. Senátoři i poslanci totiž moc dobře vědí, že škody způsobené jejich rozhodnutím, oni sami nikdy platit nebudou. Zaplatíme je totiž my všichni.
Každé rozhodování je individuální akt konkrétního člověka. A ve zdravé společnosti musí každý člověk nést za svá rozhodnutí odpovědnost. Budeme-li se chtít jednou skutečně pohnout kupředu, budeme muset začít brát volené zástupce nikoli k "politické", ale ke "skutečné odpovědnosti".
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Vladimír Mana - profil