Podíváme-li se na samotný konflikt v Mali, kam chce naše vláda vyslat naše vojáky, jedná se o problém těžko řešitelný a už vůbec ne v krátkodobém horizontu.
Afriku je potřebné vnímat jako celek. Africké země byly v minulosti koloniemi některých evropských mocností. Bohužel, rozdělení kolonií bylo nepřirozené, nepřihlíželo k národnostnímu dělení a už vůbec ne k dělení dle kmenů a rodů. Dekolonizační proces pak pochopitelně respektoval již daný stav věci a díky tomu zůstávají stále určité vazby ke koloniálním zemím. Vzhledem k historii a tomuto uměle vytvořenému, nepřirozenému stavu je nutné pohlížet na Afriku jako na kontinent budoucího neklidu. Hrozí zde nejenom dnes, ale i v budoucnu, nepokoje, a to pro nás, Evropany, nepřehledné a nesrozumitelné, protože je posuzujeme z hlediska našeho prostředí. Nejedná se proto pouze o Mali.
Naše účast ve své podstatě nemá nic společného s problémy Mali, ale spíše s naší snahou zalíbit se západním zemím. Současnou českou armádu už lze považovat za expediční. Je stále častěji nasazována v zájmu někoho jiného a její obranný význam je upozaďován. Vojáci do ní vstupují za účelem vyslání do expedicí, misí s vidinou slušného výdělku. Nabízí se myšlenka, že mise v Mali by mohla posloužit k překonání nastupující krize, která naší expediční armádu čeká v blízké budoucnosti, například po ukončení mise v Afghánistánu, kdy nebude mít armáda pro speciálně vycvičené vojáky uplatnění. My však nemůžeme přistoupit na to, že naši vojáci by měli být jen žoldáky. A měli bychom odmítnout toto dnes převažující poslání.
Stejně jako nejsme schopni, jak se ukazuje, vyřešit situaci v Afghánistánu, stejně tak, s vysokou pravděpodobností, to nebudeme schopni udělat ani v Mali. Důvodem těchto zásahů má být zachování nebo znovunastolení stability a bezpečnosti. Paradoxně však většinou vedou k ještě větší destabilizaci a k posílení fundamentalistických islamistických hnutí. Nemyslím si, že můžeme věřit tomu, že vojenský zásah v Mali povede k posílení malijského státu a ke stmelení společnosti, když už dnes se doslýcháme o odvetných akcích. Vždyť i nedávná vojenská operace v Libyi začíná vytvářet více problémů než řešení, můžeme vzpomenout i Somálsko, kde každý zásah ze strany mezinárodního společenství nakonec vede ke zhoršení situace v zemi.
Domnívám se, že mnohem důležitější je řešit problémy naší armády, samotný její význam a financování. Měli bychom zabránit tomu, aby naši vojáci, vycvičení za peníze daňových poplatníků, odcházeli do civilu, nebo využívali nabytých profesních schopností jako žoldáci mimo českou armádu. Česká armáda má být budována především pro obranu naší země a ne pro expediční operace v zahraničí. Na to nemáme za prvé nadbytečné peníze a za druhé, máme s takovou "pomocí" bohaté negativní zkušenosti.
To je důvod, proč nemohu souhlasit s vysláním našich vojáků do Mali, stejně jako nesouhlasím ani s jejich další přítomností v Afghánistánu.
Přiznám se, že po Afganistanu, Iráku, Libyi bych očekávala od mezinárodního společenství jisté ponaučení a jinou efektivnější strategii na zajištění stability a bezpečnosti.
Psali jsme:
_profil_top.jpg)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ČSSD
