Hlavní líčení probíhalo u Obvodního soudu pro Prahu 7 ve dnech 28. února a 1. března 2013 a bude pokračovat ve dnech 11. a 12. dubna 2013, kdy lze po dokončení výslechů svědků očekávat rozsudek.
Petr Lessy donedávna zastával vysoké postavení v hierarchii státní moci a obhajuje ho advokát Tomáš Sokol, proslulý skvělými závěrečnými řečmi. Mezi svědky se vedle ministra vnitra Jana Kubiceho a náměstka ředitele Generální inspekce bezpečnostních sborů Dušana Brunclíka převážně střídali plukovníci a podplukovníci PČR. Výjimečná skladba účastníků řízení ale kupodivu nepřilákala veřejnost.
Žaloba viní Petra Lessyho z přečinů zneužití pravomoci úřední osoby a pomluvy. Měl se jich dopustit tím, že v r. 2011 poskytl redaktorovi Práva Romanu Vaculíkovi dva roky starý anonymní hanopis na náměstka krajského ředitele PČR ve Zlíně Jaroslava Vaňka, který získal díky svému postavení. V Právu pak vyšel článek, jímž se cítili dotčeni jak postižený náměstek Vaněk, tak jeho nadřízený Bedřich Koutný, krajský ředitel PČR ve Zlíně. Společně podali trestní oznámení Generální inspekci bezpečnostních sborů. Vyšetřování prošlo poměrně složitým vývojem a nakonec vyústilo ve sdělení obvinění.
Ministr vnitra Jan Kubice měl v této situaci možnost postavit policejního prezidenta mimo službu až do případného soudního rozhodnutí a pověřit řízením policejního sboru 1. náměstka policejního sboru Martina Červíčka. Rozhodl se ale pro radikální řez: během několika hodin stihl propustit Petra Lessyho ze služby u PČR, odvolat jej z funkce, uvědomit oba, v úvahu přicházející, nástupce a na ještě neuvolněné místo jmenovat Martina Červíčka. Vzhledem k politickým souvislostem se nelze divit, že o jeho bleskové akci se občas hovoří jako o puči v PČR.
Trestní řízení pak prošlo obvyklými etapami až k podání obžaloby a jejímu projednání soudem. Zárodek neblahého osudu Petra Lessyho se ale skrývá už v okolnostech jeho jmenování, jež činily jeho budoucnost od počátku nejistou. Tehdejší „véčkařský“ ministr vnitra Radek John zvítězil jeho jmenováním nad předsedou prokorupční vlády Petrem Nečasem, jehož výroky o výběrovém řízení jako o kočkopsu a neskrývaný vztek jsou nezapomenutelné. Stojí za zmínku, že při řešení související vnitrokoaliční krize došlo k nestydaté dohodě, že místo ředitele vznikající Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS) dostane jako nominant ODS Ivan Bílek, což se pak i stalo. V likvidaci Petra Lessyho pak GIBS sehrála klíčovou úlohu.
Když padl Radek John a v křesle ministra vnitra jej překvapivě vystřídal někdejší ředitel Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu, všestranně použitelný Jan Kubice, smutně proslulý skandálem s tzv. Kubiceho zprávou, Petr Lessy ztratil politické krytí a jeho dny ve funkci se začaly krátit
Zdá se, že Petr Lessy si neuvědomil dosah změny v osobě ministra a v domnění, že je skutečně nezávislý a téměř neodvolatelný, se pouštěl do různých půtek s klidným sebevědomím. Jeho postavení se stalo neudržitelným po zahájení trestního stíhání exministryně Vlasty Parkanové. Po odeznění Nečasova prohlášení, že parta policejních plukovníků a podplukovníků nebude určovat, kdo bude ve vládě, se Petr Lessy postavil tvrdě za policisty a dostal se do střetu také s Machiavellim Kalouskem, jehož strhl k výhružce „všichni budete odstíhaní“. Současně se dále prohluboval příkop mezi ním a ministrem vnitra (http://www.spoleksalamoun.com/view.php?cisloclanku=2012071701). Své postavení zhoršoval tím, že při vystupování na veřejnosti a ve styku s novináři si často vedl s elegancí slona, tančícího mezi porcelánem. Výsledek se dostavil: zatímco „kauza CASA“ exministryně Vlasty Parkanové přestala zajímat veřejnost, šéf policie z doby, kdy její skandál vypukl, stojí před soudem a jeho osud je nejistý.
Pro posouzení závažnosti Lessyho údajného provinění může být užitečné srovnání se zprávou o pronikání organizovaného zločinu do státní správy, známé jako Kubiceho zpráva. Tehdejší ředitel ÚOOZ obešel své nadřízené a bez jejich souhlasu ji předložil v režimu „důvěrné“ poslancům výboru pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny, odkud se dostala k novinářům. Zpráva obsahovala většinou výmysly, polopravdy a hrubě se dotkla cti předsedy vlády Jiřího Paroubka. Proti jejímu obsahu je Vaculíkův článek i s anonymním hanopisem pouhý „čajíček“. Někteří sociální demokraté a jejich národněsociální konkurenti přičítají volební porážku ČSSD účinkům jejího uveřejnění. Jan Kubice nebyl za její vydání potrestán kázeňsky, natož trestně stíhán, a Jiří Paroubek proti němu neuspěl v řízení na ochranu osobnosti.
Vše výše uvedené tvoří pouze rámec jednání Petra Lessyho. Jeho vinu či nevinu posoudí soud na základě vyhodnocení shromážděných skutkových zjištění. Nebylo by vhodné pouštět se do úvah o obsahu svědectví, jež zazněla v soudní síni v průběhu dvou dnů hlavního líčení. Pouze na okraj poznamenám, že obraz korunních svědků obžaloby Dušana Koutného a Jaroslava Vaňka utrpěl citelné šrámy, což ale nemusí mít vliv na úvahy samosoudce o vině a trestu.
Světlou stránkou řízení proti Petru Lessymu je výkon samosoudce Romana Podlešáka, který vede jednání věcně a zdvořile, ale zejména vykazuje neobvykle důkladnou znalost trestního spisu. Zdánlivě pouze plní základní požadavek, kladený při vedení procesu na soudce, takže se zdá, že není proč si jeho výkonu všímat. Vůbec bych se o této stránce věci nezmiňoval, kdyby si stejně jako on vedla aspoň čtvrtina jeho stavovských kolegů. Bílá vrána poctivosti v přístupu k řemeslu je nepřehlédnutelná.
Kromě toho je doslova „k neutahání“, což není vždy pro strany řízení pouze příjemné. Ve čtvrtek soudil s třemi několikaminutovými přestávkami devět hodin.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Názory, ParlamentniListy.cz
