Vážený pane předsedající, vážená paní předkladatelko, kolegyně, kolegové.
Ten příběh není tak jednoduchý, jak se nám to tady snaží vysvětlit předkladatelka nebo, vaším prostřednictvím, pan senátor Antl. My žijeme v realitě.
Nežijeme v akváriu jako někteří poslanci a možná i někteří senátoři. Jasně tady bylo něco řečeno o tlaku různých iniciativ, které pohoří, když jdou do voleb, a pak se snaží přes sdělovací prostředky prosazovat svoje zájmy, mnohdy bohulibé, mnohdy méně bohulibé.
Je pro mě osobní urážkou, když tady, vaším prostřednictvím, ke kolegovi senátorovi Antlovi prohlásí, že Senát nezodpovědně rozhodl. Senát rozhodl demokraticky hlasováním. Mně se taky mnohdy nelíbí některá rozhodnutí Senátu nebo jiných orgánů, ale musím se s tím smířit, i když mám opačný názor. A to byl i případ toho, co jsme tady zažili. Nemám rád jednobarevné pohledy na svět i na některé problémy, které se týkají nás všech. Žijeme totiž v České republice. S našimi bohužel velmi nedokonalými zákony a přiznejme si to, že i my jsme částečnými viníky toho, jak naše zákony vypadají. Je to ale i otázka našich občanů, koho volí, jak volí a jakým způsobem se některé zákony prosazují, především v Poslanecké sněmovně.
Bylo tady něco řečeno o Evropě a Spojených státech. Domnívám se, že většina Evropy je jinak kultivována, aspoň té západní, má jiné právní prostředí, než bohužel máme my. Nevím, co si mám myslet o tom, když ve výročních zprávách BIS se mluví o korupci mezi soudci, když jsou zavíráni někteří soudci nebo státní zástupci, když se mluví o tom, že policie nepracuje tak, jak by měla. Je to jako ve Spojených státech? Alespoň v otázce soudnictví, nebo není? Já se domnívám, že jsme trošku asi, bohužel, někde jinde.
Je velkou tradicí v poslední době u části politiků nejen v PS, ale i tady v Senátu, dělat si z tradic a ústavy trhací kalendář. Tady jasně bylo řečeno, že ústava a imunita je od roku 1920. Od dob masarykovské republiky. A nyní přijdou sociální inženýři a řeknou – je to všechno špatně, musíme to všechno předělat.
Někteří z vás by si měli vzpomenout, jaké byly těžkosti s volbou prezidenta, jak nejasně bylo dáno v tom pozměňovacím návrhu, kdo se může, kdo se nemůže zúčastnit přímé volby a jiných věcí.
Ono někdy méně znamená více. Je velkým problémem, jak mnozí z nás – a je otázkou, jak si kdo z nás uvědomuje, jak má vykonávat svoji funkci – budeme postupovat, když se na nás budou obracet občané s tím, že se jim nelíbí postupy soudů, státních zástupců, orgánů činných v trestních řízeních, a budou nás žádat o pomoc. Tam už nejsme jako prostí občané, tam jsme jako vyšší instituce a oni u nás hledají pomoc. A my máme za povinnost, abychom byli informováni v rámci a rozsahu zákona. A jestli se dodržují platná pravidla a platné zákonné normy. Co si mám pomyslet o soudní úřednici, která v rozporu se zákonem říká, že na to někdo nemá právo a že dokonce dává pokutu. Nebo soudkyni, která když po ní chcete informaci, veřejnou, nic tajného, tak řekne, že se nemusí nikomu zpovídat, protože dneska někteří soudci si představují, že jsou tady bozi na zemi, oni mohou všechno.
To je jeden z velkých problémů české justice. A tu tady neřešíme. Místo toho tady řešíme něco jiného. Vážení, v podstatě je to něco podobného jako náhubkový zákon pro novináře. Tak bude náhubkový zákon pro ty politiky, kteří se snaží pomoci lidem v boji proti soudním orgánům, proti určité nespravedlnosti.
Ano, já vím, že to jsou silná slova, ale nebojím se je vyslovit. Právě možná proto, že ještě snad budu mít nějakou imunitu. I když naše imunita je něco pouze iluzorního. Protože dobře víte, že když se požádá, tak tady tento Senát rozhodne, jestli to je v souvislosti s výkonem funkce senátora, nebo jestli to je čistě hospodářská záležitost, nebo věci, které se netýkají politické činnosti některého našeho člena. Je to i určité pohrdání funkcí, tou samoočišťovací funkcí jak Senátu, tak i Poslanecké sněmovny. A je to nebezpečný signál k tomu, že tyto funkce asi nepracují tak, jak by měly.
Senát i sněmovna by měly být zodpovědné – a já už jsem to tady říkal – svým voličům. A to, že budeme tady kriminalizováni, to vám tady mohu jednoznačně říci, že tomu tak bude. Bude to i otázka určité msty, mnohdy i politické. Pokud bude trestným činem, ano, trestným činem i podezření z toho, že jste někoho křivě obvinil a to dokazování bude velmi, velmi těžké, nebudeme dělat nic jiného, než že budeme chodit po soudech, naše peníze půjdou na advokáty a budeme se bránit. O jisté vydíratelnosti už tady bylo řečeno.
Trestným činem není v mnoha zemích Evropy to, když je křivé obvinění. Občanskoprávně je to něco jiného. To jsou věci, které nutí některé z nás uvažovat, jak se rozhodne. Jsou tady někteří z vás, kteří vědí, jak to vypadá, když Senát nebo sněmovna někoho vydá, a možná, že za tím je i ten kus politické činnosti toho dotyčného, a jak to potom vypadá.
Pokud budeme nadále trvat na tom, že to bude jenom na projevy tady v Senátu nebo v Poslanecké sněmovně, a nebude to na jiné projevy, jsem zvědav, jak se někteří činitelé političtí – a tím myslím napříč politickými stranami – budou vyjadřovat, až ku příkladu pan Ing. Mládek bude jako poslanec a pronese něco podobného o živnostnících, tak jak to všechno dopadne. Ostatně některé iniciativy dávají trestní oznámení i na premiéra Nečase, který je zároveň poslancem.
I to budou velmi zajímavé věci, co bude vláda dělat. Já jsem zásadně proti tomu, aby se imunita vztahovala na hospodářské a trestné činy poslanců a senátorů. Ale jsem proti tomu, aby neměli imunitu v souvislosti s výkonem své funkce po stránce politické a hlásáním některých svých názorů. Při stavu dnešní justice je to velmi, velmi riskantní krok pro celou politickou scénu v České republice. A domnívám se, že jsme ještě nedozráli k tomu, co nám tady předkládá paní předkladatelka. I když přiznávám, že to je mediálně velmi vděčné téma a že na základě jistých tlaků, jistých skupin, které už se připravují na to, jak nás budou kriminalizovat, napříč. Protože oni nerozlišují, jestli je to politik z pravice, levice, pro ně jsme jako politici lovná zvěř a dojde k tomu, před čím vás varuji.
Chtěl bych zakončit tento pro mnohé asi nepříjemný proslov, pro některé nesouhlasný, ale věřte mi, že v budoucnosti se ukáže, kdo z nás měl pravdu, citátem pana Gorbačova. "Nejde o to nově myslet, ale myslet," vážení.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: senat.cz
