Nemá cenu vést webové třídní války, jestli jsou lepší zaměstnanci, nebo živnostníci. Obě právní formy práce mají své výhody i nevýhody a většina zaměstnanců i živnostníků se věnuje počestnému povolání. Podívejme se, jak to skutečně je s odvody zaměstnanců a živnostníků a navrhněme řešení případné nespravedlnosti.
Když ve Spojených státech amerických chtěli po občanské válce nastolit spravedlnost mezi bělochy a černochy, neuvrhla vláda bělochy do otroctví, ale osvobodila černochy. Jestli je pravda, že u nás živnostníci platí menší daně než zaměstnanci, pak navrhuji opačný postup než Jan Mládek: žádné zvyšování daní živnostníkům, místo toho snižme daně zaměstnancům!
Nemocenské pojištění
Živnostník nemusí na rozdíl od zaměstnance platit nemocenské pojištění, a také ho v drtivé většině neplatí. Pak ovšem nedostává ani dávky v nemoci. A netýká se to jen nemocenských dávek, ale i takzvané "mateřské".
Chceme rovnoprávnost? Tak dovolme i zaměstnancům neplatit nemocenské a jejich čistá mzda může být o to vyšší. Je nesmyslné kritizovat živnostníky za to, že neplatí nemocenskou, když ani nečerpají příslušné dávky.
Důchodové pojištění
Živnostníci platí pojistné na státní důchodové zabezpečení jen z poloviny zisku, minimálně ve výši 1836 korun. Dobrovolně mohou platit pojistné vyšší – kdyby chtěli od státu vyšší než minimální důchod, mohou dobrovolně svůj vyměřovací základ zvýšit. Většina z nich to ale nedělá a platí pojistné v minimální výši.
Za to ale mohou živnostníci očekávat jen základní nízký důchod, a Jan Mládek jim tedy nemusí závidět. Platí-li živnostník pojistné z minimálního vyměřovacího základu na úrovni poloviny průměrné mzdy v ekonomice, pak jeho důchod bude základní výměra 2270 korun plus – pokud se jim započte 40 let práce – procentní výměra 3600 korun, takže jejich důchod bude činit asi jen 5800 korun. Většina živnostníků, jimž pan Mládek adresoval slova o parazitech, bude mít za své nižší pojistné jen nízký důchod na úrovni poloviny průměrného důchodu v ekonomice.
Pokud Jan Mládek živnostníkům závidí jejich nízké platby důchodového pojištění, ať prosazuje spolu se mnou, aby i zaměstnanci měli možnost platit pojistné z nižších částek výměnou za nižší důchod. Státu klesnou příjmy, ale v dlouhodobém horizontu se mu sníží i výdaje a lidé budou více zodpovědní za vlastní osud. Peníze, které neodvedou státu do státního rozpočtu, budou moci investovat třeba do vlastního bydlení, což se jim ve stáří bude hodit.
Zdravotní pojištění
Živnostníci musejí platit na zdravotní pojištění 13,5 procenta z poloviny zisku, minimálně 1748 korun měsíčně. Za to mají nárok na stejnou zdravotní péči jako zaměstnanci, kteří platí 13,5 procenta z hrubé mzdy, neboli deset procent ze superhrubé mzdy při jakékoliv její výši.
Živnostníci tak nejsou automaticky ve výhodě. Vezměte si příklad drobného živnostníka, který vede obchůdek se ziskem 9000 korun měsíčně, a srovnejme ho s člověkem, který se nechá zaměstnat v supermarketu za 9000 korun. Zaměstnanec odvede 13,5 procenta ze mzdy, tedy 1215 korun, zatímco živnostník musí platit minimum ve výši 1748 korun, tedy 19,5 procenta zisku.
Jestli chceme v platbách zdravotního pojištění spravedlnost, pak navrhuji, ať všichni (živnostníci i zaměstnanci) platí stejně, když z vyššího pojistného beztak neplyne vyšší plnění. A snažme se mít takový systém zdravotnictví, aby všichni mohli pokud možno platit stejně "málo" jako živnostníci – 1748 korun měsíčně, a nikoliv dvojnásobek – jako zaměstnanci s průměrnou mzdou.
Daň z příjmu fyzických osob
Předně si uvědomme, že většina lidí, ať živnostníků či zaměstnanců, žádnou daň z příjmu fyzických osob neplatí. Pokud uplatňujete základní slevu na poplatníka a slevu na dvě děti, musíte mít zisk z podnikání nebo superhrubou mzdu větší než 28 700 korun měsíčně, abyste vůbec nějakou kladnou daň z příjmu fyzických osob platili.
Každopádně živnostníci i zaměstnanci podléhají stejné dani z příjmu fyzických osob. Živnostník, který má zisk, řekněme, 30 tisíc měsíčně, platí přesně stejnou daň z příjmu fyzických osob jako zaměstnanec se superhrubou mzdou 30 tisíc.
Námitka může znít, že živnostníci mohou uplatňovat výdaje paušálem, místo aby vykazovali skutečně vynaložené výdaje na nástroje, materiál, suroviny, kancelář, účetnictví, telefony a podobně, a jejich účetní zisk může být nižší než reálný. Jenže pokud živnostník uplatňuje paušály, nemá od letošního roku právo – na rozdíl od živnostníka účtujícího skutečné výdaje nebo na rozdíl od zaměstnance – uplatnit si slevu na děti a manželku, která se o ně stará.
Za nejlepší řešení bych považoval zrušení daně z příjmu a výměnou za to odstranit celý balík státních dotací – ke stavebnímu spoření, důchodovému připojištění, na zateplování domů, na zaměstnávání lidí na částečný úvazek, na rekvalifikace, na podporu podnikání, na investiční pobídky, na podporu turistického ruchu, na podporu exportu, na regionální rozvoj. Pak se žádný politik nebude muset trápit tím, že jeden člověk vykazuje menší příjem než druhý.
Ať si každý vybere!
Je tedy lepší být živnostníkem, nebo zaměstnancem? Podobnou otázku si může položit každý. Mám jít raději pracovat jako prodavač do supermarketu, nebo si otevřu vlastní krámek? Mám se nechat najmout ve firmě jako správce sítě, nebo budu nabízet služby správy sítí nezávisle na živnostenský list?
Předpokládal bych, že živnostníci mají za to, že je lepší být živnostníkem, když zvolili tuto životní cestu. Potýkají se asi s většími riziky, sami musejí shánět zakázky a zajišťovat si administrativu spojenou s podnikáním, za to ale mají menší závislost na státu. A zaměstnanci se nejspíš domnívají, že je lepší být zaměstnancem, když zvolili tuto cestu. Mají sice vysoké daně, ale za to mají menší rizika, mají nárok na pravidelnou mzdu a na odstupné, když práce skončí. Komu by se vlastní osud nelíbil, může se vydat opačnou cestou.
Někdo může oprávněně tvrdit, že nelze tak jednoduše volit, zda budete zaměstnancem, nebo živnostníkem. Když budete chtít místo zaměstnaneckého poměru řídit autobus na živnostenský list, bude vás stát stíhat za ilegální švarc systém. Abychom dosáhli skutečné spravedlnosti, měla by být jakákoliv činnost na "živnosťák" legální.
- Dovolme i zaměstnancům neplatit nemocenské. Ať je i pro ně dobrovolné jako pro živnostníky. Nebude to žádné dodatečné zatížení pro státní rozpočet, protože proti nepřijatým platbám pojistného nevydá stát dávky v nemoci.
- Umožněme i zaměstnancům platit důchodové pojištění v minimální výši na úrovni čtvrtiny průměrné mzdy v ekonomice. Stát dostane míň, bude ale také poplatníkům méně dlužit.
- Změňme zdravotní pojištění tak, aby všichni pracující, nejen většina živnostníků, platili paušální platbu, a to pokud možno co nejnižší. Pak nebude důvod, aby pan Mládek – nebo kdokoliv – živnostníkům záviděl. Pojištění se nemá odvíjet od výše příjmů, pokud na výši příjmů nezávisí plnění.
- Daň z příjmů fyzických osob zrušme a proti tomu zrušme i balík dotací ve stejné výši. Když zrušíme celou daň z příjmu fyzických osob, nebudeme si muset závidět, že někdo platí míň a někdo víc.
Pokud budeme chtít vše organizovat přes stát, jako to zamýšlí ČSSD i současná vláda, budeme mít vždy pocit, že někteří na státním systému parazitují. Dejme raději lidem svobodu. Pak bude věcí každého, jestli má nízký zisk nebo vysokou mzdu, a nebude důvod mít dojem, že jeden na druhého doplácí.
Petr Mach vyučuje ekonomii na VŠEM a VŠFS a je předsedou Svobodných
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Svobodni.cz
