Může dojít k atomovému útoku? Samozřejmě, že se obávám, že k němu jednou dojde. Samozřejmě, že NATO se dostane možná již do deseti let do patové situace, kdy bude jeden jeho člen (zákeřně) uveden do neřešitelné situace, kterou vojensky nezvládne. O obojím jsem četl interní studie, které nebyly publikovány. Ty počítají s obojím jako se samozřejmostí.
A jinde se píše, že není důležité, co se stane, důležité je, být schopen na to ihned reagovat. A to neumí žádná administrativa v zemích NATO. K pesimismu tedy nepotřebujeme KLDR a jeho Kima.
Poslední slovo o A bombě
Téměř jistě nemají v KLDR atomové bomby operačně použitelné a dopravitelné raketami. I pokud by je (v případě absolutního utajení) přece jenom měli, jednalo by se o několik málo kusů. Tato nejistota stačí k odstrašení od pokusu vojensky destabilizovat režim vojenskou provokací z Jižní Koreje (čti z USA, všichni víme, že v tom jsou USA naprosto dokonalí. Chemické zbraně v Iráku atd.).
Strach (obava) má tendenci minimalizovat hrozbu (jako ve třicátých letech při politických úvahách o Hitlerově Německu) nebo uvažovat o nemyslitelném, tedy kalkulovat scénáře možného rizika. Velmi seriózně se tím již od šedesátých let zabývali lidé jako Herman Kahn (USA), jehož podnětná kniha Přemýšlení o nemyslitelném“ vyšla v šedesátých letech i u nás.
K použití atomové bomby jednou dojde, a bude to téměř určitě menší taktická ráže bomby, ale první úder nebude jenom varováním, ale také výzvou. Může se tedy obrátit úder proti tomu, kdo vyslal varování.
Nevíme, co si myslí Kim z KLDR. Nevíme ani který ze scénářů protiúderu proti KLDR by byl po úderu přijat protistranou.
Kim je černá skříňka plná vos a slimáků. Hysterické bzučení vos v úlu velikášství se mísí s konzervativním skoro minipohybem slimáků omezených možností. Co z té kombinace momentálně vzejde je nepředvídatelné, tedy lze přemýšlet třeba o 20 scénářích – o 20 kombinacích různých reakcí Kima čili KLDR.
Pro KLDR je limitující: Pokud nebude mít nejméně 15 – 20 jaderných náloží s nosiči, které mají vysokou pravděpodobnost průniku nad teritorium nepřítele, ani kdyby použil zítra krátce po obědě atomovou bombu, nepředstavuje vojenský, ale jenom izolovaný zdravotnický a záchranářský problém.
Vojenský zůstává KLDR stále vojensky invalidním. Velký počet vojáků dnes neznamená nic jiného než velké nároky na zásobování potravinami a toaletním papírem.
Profesionální strachování
Pro Kima by bylo nejstrašnější, kdyby na jeho pokřik a výzvy se ozvalo ze zahraničí jenom naprosté mlčení. Znamenalo by to, že představuje Nulu. On skutečně je (z hlediska budoucnosti) Permanentní Nulou, ale kdekterý politik toho využívá stejně jako Kim – ke svému zviditelnění. Ozývají se protisilácké a svatouškovské demokraticky střižené litanie.
Jakékoliv demonstrace slovní či silové nepředstavují vůči KLDR vůbec nic. Důležité pouze je, aby nebyla narušena integrita (státu hranice) KLDR.
Nechápu, že se v internetovém článku o víkendu objevilo, že bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý si myslí, že USA zašly při demonstraci síly až příliš daleko. Bombardéry B-52 a B-2 jsou strategické útočné zbraně - nosiče nukleárních pum a raket. Jejich demonstrativní přelety nad jihokorejským poloostrovem jsou i pro něho prý silným kalibrem.
Jenže Američané v Afghánistánu nasadili bombardéry B-52 a B-1, tedy stroje původně konstruované jako strategické bombardéry. Udělali z nich jenom náklaďáky plné raket a chytrých pum určených proti chlápkům tam dole, kteří se neholí a nosí kopie ruských samopalů kalašnikov. Dneska již skutečně strategickým je jen tzv. neviditelný bombardér B-2. Ani přelety B-2 nepředstavují nic mimořádného, protože jsou všeobecně známé, podobně jako jaderné ponorky. Nepředstavují super ikonu.
Incident? Určitě
Na místě by měl být zastřelen každý, kdo si myslí (a hovoří) zcela vážně, že Kim velí početně jedné z největších armád světa s až fanatickou disciplínou vojáků. Výzbroj Severokorejců je zastaralá. Proto tuhá disciplína není důležitým faktorem. Není podpořena technikou schopnou zadržet a decimovat protivníka. V takové situaci je diktátorský režim nestabilní (a diktatura sama je stresorem). Irácký vojenský odpor, včetně gardových divizí, se zhroutil, přitom režim S. Husajna měl také pověst jedné z největších armád na světě.
Ačkoliv jednoho dne atomový incident skutečně přijde, myslím, že letos se ho ještě nedočkáme.
Ale optimismus není na místě i z hlediska jiných zbraní hromadného ničení (ZHN). V jedné interní studii z roku 2011 jsem četl, že ZHN bude „použito na taktické úrovni kýmkoliv, kdekoliv a kdykoliv. Ve světě terorismu byla překročena pomyslná hranice mezi účelovými teroristickými akcemi a údery zaměřenými na plošné potrestání celých národů a politicko – náboženských skupin. Kdyby teroristé měli 11. září k dispozici taktické atomové bomby, nepoužívali by k úderu komplikovaného únosu dopravních letadel plných hrůzou se potících lidí. Také použití chemických či biologických zbraní je limitováno dostupností, možností relativně nenápadné a laciné výroby a dostatečné účinnosti. Pokud bude ZHN dostupná, aniž by to vzbudilo pozornost výzvědných služeb, bude ZHN použita. Spíše je s podivem, že k něčemu takovému dosud nedošlo.“
Konec citátu. I proto mě hysterie Kima nechává klidným.
Jaroslav Doubrava
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Doubrava
