Problematický byl už proces vzniku zákona, který nerespektuje legislativní principy. Snaha ministra vyhovět všem je sice chvályhodná, ale reálně těžko řešitelná. Nakonec nebude uspokojen nikdo. Zapracováváním dalších a dalších připomínek různých zájmových skupin pak vznikl legislativní invalida, který nabourává řadu dalších zákonů. Dění okolo NP bylo navíc vlivem mediálních výstupů redukováno do polohy zda kácet či nekácet, což je pouze zástupný problém, vzhledem k tomu, že lýkožroutová vlna víceméně proběhla téměř všemi prvními zónami.

 

Jako nejvýraznější handicap předkládaného zákona vidím především snahu o zafixování výkonu státní správy v tomto zákonu, tato by však na základě našeho právního systému měla být v kompetenci orgánu státní moci – Správy NP Šumava. Rovněž snaha o jakési kolektivní rozhodování (poradní sbor správy NP) nemá v našem právním systému obdobu a vnáší nejistotu i do správního řádu. Problematické je také zavádění nestandardních pojmů a institucí, které vnáší zmatek do výkonu státní správy. 

 

Domnívám se, že pokud by se měl nový zákon přijímat (NP Šumava už existuje –vyhlášen  nařízením vlády), měl by být co nejjednodušší a měl by respektovat obecné právní předpisy, jako je například zákon o ochraně přírody a krajiny či správní řád. Jednotlivá managementová opatření by pak měla být součástí plánu péče, za který by měla být odpovědná správa národního parku.