Česká republika patří mezi země EU s nejhoršími podmínkami pro slaďování rodinného a pracovního života. Svobodnou volbu - zda se chtějí věnovat dětem nebo skloubit zaměstnání i rodinu – řada českých ženy nemá, protože veřejné jesle a školky za únosnou cenu nejsou dostupné všem. Kvůli nedostatku veřejných předškolních zařízení  jsou ženy po rodičovské často odsouzeny k nezaměstnanosti. Je to nespravedlivé a hlavně nehospodárné. Stát do vzdělání žen, které představují více než polovinu všech vzdělávaných, investuje desítky miliard ročně. Dlouholetou odlukou své znalosti a osvojené kompetence ztrácejí. Ale také trh práce nemá k dispozici část lidského potenciálu. Nezaměstnaností žen jsou zároveň zbytečně zatíženy sociální systémy státu.

 

Ale také ženy, které práci mají, vydělávají o čtvrtinu méně než jejich mužští kolegové. Tato diskriminace se promítá do výše jejich důchodu. Jsou to také především ženy, které se v pokročilém věku rozhodnou pečovat o své nemohoucí rodiče. Často se kvůli tomu musejí vzdát svého zaměstnání a to ve věku, kdy se nová práce těžko hledá. Můžeme tedy říci, že rozhodnutí věnovat se rodině bývá pro velkou část českého obyvatelstva vstupenkou do chudoby. A stát to očividně nezajímá. Nedivme se, že porodnost v naší zemi dlouhodobě stagnuje.

 

Nedostatek předškolních zařízení nedopadá negativně jen na ženy, ale také na děti. Ve vyspělých zemích jsou školky vnímány jako pedagogická zařízení, kde jsou dětem zprostředkovány základy pro jejich pozdější schopnost učit se a být kreativní. Nezastupitelnou a klíčovou roli hrají tato zařízení pro děti ze sociálně vyloučených rodin, pro které jsou prvním kontaktem s většinovým sociálním prostředím a tedy klíčovým nástrojem integrace. 

 

Výše uvedeným jsem ukázala, že rodinná politika státu není „pouhou“ lidsko-právní agendou či otázkou kvality života rodin. Dotčeny jsou především oblasti jako zaměstnanost, důchodový a vzdělávací systém či konkurenceschopnost státu. Oranžový klub se snaží vyvolat celospolečenskou debatu o tom, jak rodinnou politiku v naší zemi zásadně změnit. Domníváme se, že zanedbávaná rodinná politika státu je společně s neexistující hospodářskou koncepcí a nekompetentností státní správy hlavní příčinou úpadku naší země. Podíváme-li se do sousedního Německa, Rakouska či do skandinávských zemí, dominují pro-rodinná opatření vládní prohlášení i státní rozpočty. Tyto země považujeme za příkladné a konkurenceschopné sociální státy. Čím to asi bude, že rodinnou politiku považují za zásadní? A co o nás vypovídá fakt, že u nás je rodinná politika až na posledním místě?

 

Pro Oranžový klub práce nekončí. Naopak. Během příštích týdnů Desatero zásadním způsobem rozpracujeme, navržená opatření konkretizujeme, připravíme další alternativy a spočítáme náklady na realizaci. Během nejbližších měsíců zorganizujeme pro širokou veřejnost k těmto tématům kulaté stoly. Poté budou tyto návrhy předloženy odbornému zázemí a vedení ČSSD. Pokud si je ČSSD do svého volebního programu osvojí, prokáže, že chápe a umí řešit výzvy 21. století.