Výše uvedené tvrzení Víta Bárty jsem od první chvíle veřejně odmítl a žádal jsem V. Bártu, aby svá tvrzení buď doložil, anebo se za svá slova veřejně omluvil. Protože ani jednoho nebyl V. Bárta schopen, podal jsem v této záležitosti žalobu na ochranu osobnosti.
Chtěl bych předně říci, že má snaha o očištění vlastního jména v této záležitosti nekončí. Jsem v současné době v kontaktu se svými právníky a jsem odhodlaný využít všech právních prostředků k tomu, aby se celá záležitost opět dostala před soud a dostalo se mi přiměřeného zadostiučinění a očištění mého jména.
Faktem totiž zůstává, že prvoinstanční Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí z 6. října 2011 vyhověl v plném rozsahu mým námitkám. Cituji z rozhodnutí Nejvyššího soudu:
„Soud prvního stupně shledal, že tím bylo zvlášť hrubě zasaženo do žalobcova práva na ochranu osobnosti podle ustanovení § 11 obč. zák., neboť širokému publiku byly předestřeny nepravdivé informace, vykreslující žalobce jako korupčníka fakticky řídícího a uplácejícího management Ředitelství silnic a dálnic. Soud prvního stupně uvedl, že první žalovaný vystupoval v pořadech prvotně jako politik a významný člen (hybatel) jedné z politických stran, vyjadřoval se ke všem aktuálním politickým záležitostem, z nichž se většina agendy Ministerstva dopravy netýkala. Vzhledem ke skutečnosti, že uvedený pořad je svou povahou typický diskusní pořad, v němž různé osoby veřejného života předkládají své názory na veřejné dění, je odpovědný za výroky, které v pořadu zazněly, přímo žalovaný a nikoli Ministerstvo dopravy, byť v té době byl žalovaný zároveň ministrem dopravy a předmětná tvrzení se částečně problematiky dopravy týkala. Ostatně i tvrzení, že právě na Ministerstvu dopravy jsou k dispozici audity a jiné pádné důkazy pro uvedená tvrzení, se ukázala jako nepravdivá a Ministerstvo dopravy je popřelo.“
Byl to až odvolací Vrchní soud v Praze, který došel k jinému právnímu názoru, ovšem pouze v tom smyslu, že odpovědnost za nepravdivé výroky leží na bedrech ministerstva dopravy. Odvolací soud v žádném případě nedošel k názoru, že by Vít Bárta v pořadu Otázky Václava Moravce uváděl pravdivé informace. Jelikož však prvoinstanční soud zbavil odpovědnosti ministerstvo dopravy, které bylo vedle Víta Bárty druhou žalovanou stranou, nepodával jsem v této věci odvolání i s ohledem na rozhodovací praxi dovolacího soudu, který v podobných případech dovozoval osobní odpovědnost představitele právnické osoby, když zohledňoval, že pokud tímto představitelem vyslovené osobní hodnocení určité osoby není názorem přijatým oprávněným orgánem dané právnické osoby (což zde v řízení nebylo prokázáno, ani žádným ze soudů konstatováno), odpovídá postižené fyzické osobě za neoprávněný zásah do osobnostních práv sám představitel. U druhoinstančního soudu jsem se tak již k žalobě na ministerstvo dopravy nemohl vrátit.
Protože se ale jak Vrchní soud v Praze, tak i Nejvyšší soud shodují v názoru, že odpovědnost za nepravdivá slova Víta Bárty nese ministerstvo dopravy, nikoli samotný Vít Bárta, budu nyní nucen nárokovat zadostiučinění právě od Ministerstva dopravy ČR.
Žádám proto média, aby závěr Nejvyššího soudu neprezentovala jako mou prohru, respektive jako potvrzení pravdivosti výroků Víta Bárty. Nadále trvám na tom, že výroky uvedené v pořadu Otázky Václava Moravce dne 9. ledna 2011 byly nepravdivé a bylo jimi zasaženo do mých osobnostních práv. S tímto názorem, jak jsem doložil výše, se shodují i soudy.
Upřímně je mi jedno, zda se mi omluví Vít Bárta či zadostiučinění poskytne Ministerstvo dopravy ČR. Mým zájmem je, aby bylo očištěno mé jméno. Celá záležitost se mne dotýká například už jen tím, že v internetových vyhledávačích je mé jméno s touto nepravdivou kauzou stále spojeno a vlastně tak doposud zasahuje do mých práv a poškozuje mou osobu.
Stále věřím v to, že žijeme v právním státě, kde nikdo nemůže bez věcných důkazů šířit nepravdivá tvrzení o jiných osobách a pomlouvat je. Připravím proto nyní ve spolupráci se svými právními zástupci další právní kroky a novou žalobu, tentokráte pouze na Ministerstvo dopravy ČR a budu i nadále žádat zadostiučinění za nepravdivé výroky Víta Bárty.
Chtěl bych závěrem poukázat na bizarnost rozhodnutí odvolacího i dovolacího soudu v této záležitosti. V textu rozsudku Nejvyššího soudu totiž například nalezneme následující pasáž, na základě které byl Vít Bárta zbaven odpovědnosti za svá slova: „Odvolací soud zdůraznil, že výroky žalovaného se týkají rezortu dopravy a že v televizi vystupoval nejen jako politik, ale i jako ministr dopravy a zmiňuje se o podřízených a také moderátor déletrvající diskuzi uzavřel slovy „Říká ministr dopravy V. B.“. Na základě těchto skutečností dovodil, že v této části pořadu žalovaný vystupoval jako ministr dopravy a jelikož je nejvyšším představitel rezortu, tak ke svému vystoupení nepotřeboval ani žádné pověření ani zmocnění.“
Máme si z výše uvedené citace rozhodnutí soudu snad vyvodit, že ministři vlády si mohou ve svých veřejných vystoupeních říkat cokoliv a kohokoliv napadat? A že za jejich nepravdivá slova ponesou de facto odpovědnost daňoví poplatníci, kteří se budou podílet na zaplacení odškodnění? Přijde mi to skutečně absurdní.
Petr Benda
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: NS - LEV 21
