Natáčejí reklamní spoty s kuřaty, fotí se do volebních materiálů a na billboardy ruku v ruce s politiky, nazpívávají hymny, při kterých se i ti nejotrlejší fandové kteréhokoli politického teamu musí červenat studem. Nic, na co bychom si už nezvykli a co by nás asi nějak zvlášť překvapilo. Bohužel, v mediálním prostoru plném zpráv z volebního kolbiště ale zapadla jedna věc, která mi nepřipadá ani trochu banální a velmi mě mrzí. Mám za to, že v letošních volbách se hranice toho, kam až lze v lítém předvolebním souboji zajít, zase o pár metrů posunula.
Osobně si velice cením našich armádních sportovců, kteří pro tuto zemi na poli sportovním opravdu velmi mnoho vykonali. Jsou to právě oni, kteří přispívají k dobré reputaci naší země v zahraničí, když politická reprezentace zažívá krizi důvěry, která se musí zákonitě projevit i ve vnímání České republiky na poli mezinárodních vztahů. Nedokážu však pochopit, proč tito sportovní a vojenští profesionálové, kteří jsou veřejně známými osobnostmi a členy profesionálního armádního sboru, a na které se vztahuje zákon 221/1991 Sb. O vojácích z povolání (jehož příslušníci nemohou být členy žádné z politických stran, či politického uskupení), chodí na předvolební mítinky politických uskupení, aby byli veřejně viděni a tím i veřejně spojování s těmito konkrétními politickými projekty?
Hovořím zejména o úspěšných reprezentantech, olympionicích, kapitánovi Ondřeji Synkovi a majoru Romanovi Šebrlem. Ano, mají nezpochybnitelné právo na svůj politický názor a mají aktivní právo volit stranu, která jim je programově nejbližší. Podle mého soudu je však nepřijatelné, neprofesionální a na hranici zákonnosti to, že tito veřejně známí sportovci a vojáci, kteří oblékají vojenskou uniformu a jsou držitelé vojenských hodností, se kterými se rádi chlubí, se z čista jasna rozhodnou zúčastnit se mítinku politického uskupení ANO, kde sedí v prvních dvou řadách tak, aby právě je zabíraly kamery a aby byli viděni a veřejně spojeni s tímto uskupením.
Nehraje žádnou roli skutečnost, koho to byl politický mítink, ale jsem zklamaná z absence loajality vůči Armádě České republiky, kterou reprezentují a jejíž představitele teď zcela zbytečně staví do nezáviděníhodné pozice, jak se s tím „vojensky“ vypořádat. Od sportovců a od armádních ještě více očekávám smysl pro fair play, teamového ducha a sociální inteligenci, protože nebojují ve sportovních kláních pouze sami za sebe, ale reprezentují naší zemi pod velmi cennou značkou Armády České republiky.
Chtěla bych touto cestou poprosit, aby se armádní sportovci, kteří jsou zároveň vojáky, do budoucna nedopouštěli takovýchto přešlapů a neposouvali hranici toho, co je v naší zemi možné, ještě o několik stupňů dál. V politice, stejně jako ve sportu, pane majore Šebrle a pane kapitáne Synku, platí, že vyhrát má ten nejlepší, a prostě nemůže platit, že vše je dovoleno! Pane Babiši, jestli budete ze svých peněz podporovat sportovce, je to skvělé a patří Vám můj dík, ale vojáky si v demokratickém systému prostě kupovat nemůžete!
Psali jsme:
Mgr. Jana Černochová
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
