Chápu, že státní orgány v Moskvě se např. na určitém místě na Rudém náměstí snaží vytlačit veškeré politické mítinky. I v jiných zemích se některé lokality chrání a účastníkům té moskevské akce hrozí jen pořádková pokuta, nikoliv kriminál. Na druhou stranu šlo jen o vyjádření názoru, ne nějakou agresi, jako když u nás extremisté vyrazí do ulic poprat se s policisty (jako v poslední době v Plzni, Ostravě, Duchcově a jinde). Neškodí vnímat to, zda si ti aktivisté chtěli jen pokojně bez napadání veřejného pořádku připomenout protest svých předchůdců z 25. srpna 1968 na místě samotném.
Akce byla zasvěcena památce demonstrace tzv. osmy a účastníci nesli jako tehdy jen plakát s nápisem «?? ???? ? ???? ???????!». Ten jim ale policisté po pár minutách vyrvali. Jak sám historický fakt invaze, která proběhla v rozporu mezinárodním právem, tak i tvrdé sankce tehdejším odvážlivcům na Rudém náměstí, by si asi zasloužily citlivější přístup. Tím spíš, že přiznat alespoň mravní problém a omluvit se za rok 1968 měla odvahu i vrcholná politická reprezentace Ruska už po roce 1989. Připomínám, že jak Michail Gorbačov, tak Boris Jelcin, ale i Vladimír Putin se omluvili za okupaci ČSSR v srpnu 1968 (Putin dokonce dvakrát).
Již představitelé SSSR, spolu s ostatními členskými státy Varšavské smlouvy, přijali v prosinci 1989 společné stanovisko, kde intervenci vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 označují za protiprávní, neopodstatněnou a chybnou. A během oficiální návštěvy Václava Havla v Moskvě v roce 1990 sovětská strana vyslovila v komuniké politování nad událostmi roku 1968, po kterém následovala známá mezivládní dohoda o odchodu sovětských vojsk z Československa.
Boris Jelcin pak již po rozpadu SSSR v roce 1993 prohlásil: "Tento vpád odsuzujeme jako agresi, jako útok na svrchovaný, samostatný stát, jako vměšování do jeho vnitřních záležitostí. Nové demokratické Rusko nenese za tuto akci žádnou odpovědnost. Je za ni zodpovědné bývalé vedení SSSR." Současný ruský prezident Vladimir Putin na setkání v Praze s Václavem Klausem v březnu 2006 na tiskové konferenci přiznal: "Musím vám říci naprosto otevřeně, že samozřejmě neneseme žádnou právní odpovědnost, ale mravní odpovědnost tady je."
Proč to nyní připomínám? Protože podobné události, jako byly ty z 25. srpna 1968 i 2013, mají v sobě emotivní náboj, který pak bývá semlet v žentourech politického marketingu. Rusko má své problémy a my své. Geopolitický kontext je dnes jiný, ruské tanky odjely a ruských přímých investic je v ČR tak kolem jednoho procenta celkové bilance zahraničního kapitálu. Takže šířit kvůli takové události před blížícími se volbami, jako kdyby znovu hrozila tuhá normalizace, kontrolovaná vnějšími silami, by bylo neuvážlivé. Nejen na ruské, ale i na české politické scéně je odsudek tehdejší invaze zřejmý a vzájemné vztahy už se posunuly do jiné roviny...
Už v lednu v prezidentských volbách tu byla snaha naznačovat o dnešním prezidentovi cosi o posluhování ruskému medvědovi, jako kdyby se k nám chystaly ruské tanky a hrozilo, že se z nás stane ruská gubernie. Nedávno se rozpuštění sněmovny přirovnalo k počátku normalizace. Na druhé straně se zase hrozilo, že v případě vítězství jeho konkurenta budeme znovu "sudeťákům" vyklízet naše pohraničí, jakoby se na nás chystal nový Mnichov. A při této psychóze se zcela vytrácel programový obsah politické soutěže. Tak stejnou chybu neopakujme.
Politicky a diplomaticky nejde o otázky akutní, relevantní téma je to spíš pro historiky. Mladá generace by už mohla vnímat Rusko, ale i Německo jinak než jako hrozbu. Jde o to, aby mezi Ruskem a ČR (stejně jako mezi ČR a Německem) nezůstávala v 21. století jakási pomyslná zeď z nevraživosti. A taky o to, aby se podobné situace jako roky 1938 či 1968 nemohly opakovat. K tomu je ale potřebné neupadat do podivných traumatických národoveckých klišé, provázených duchem odplaty a neplést si vlastenectví s anachronickou a primitivní xenofobií.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: vasevec.cz
