V reakci na tuto intervenci se rozproudila debata, zda je tento krok správný či nikoliv. ČNB uvedla některé argumenty, aby obhájila tento svůj krok. Jako jeden důvodu ČNB uvedla hrozbu deflace, která by dle jejího mínění mohla vést k ekonomické recesi. V níže uvedeném textu bych rád uvedl některé argumenty k deflaci, kterými bych údajnou hrozbu nebezpečí deflace vyvrátil.
Výraz deflace znamená pokles celkové cenové hladiny. Tento výraz je bohužel používán pro dva typy poklesů cenové hladiny. Každý z nich je však vyvolán jinými příčinami a má i odlišné dopady na ekonomiku země. Problém je v tom, že laická veřejnost tyto typy neumí rozlišit a proto může uvěřit tvrzením ČNB.
První typ deflace má negativní dopady na celé hospodářství. Příčinou tohoto typu deflace je ekonomická krize. Vznik krize s sebou přináší nejistotu, strach a nakonec paniku. Podnikatelé omezují investice, snižují náklady včetně mzdových, propouštějí zaměstnance. Zaměstnanci přicházejí o zdroj příjmů a začínají omezovat své nákupy. Podnikatelům tak klesají tržby a zisky. Tito ve strachu o budoucí vývoj realizují další úsporná opatření. V rámci konkurenčního boje a často ve snaze prodat zboží za každou cenu snižují ceny zboží, což se opět projeví v poklesu jejich tržeb. Podnikatelé a zaměstnanci, kteří mají úvěry, se v případě poklesů svých příjmů dostávají do problémů s jejich splácením. Současně vzniká i panika na kapitálových trzích. Investoři ve snaze získat hotovost se začínají zbavovat cenných papírů, což vede k poklesu jejich tržních cen. Pokles cen akcií paniku prohlubuje, která zase celý popsaný proces upevňuje v nastoupeném trendu. Bankám se začínají hromadit úvěry po splatnosti, následkem čehož omezují poskytování úvěrů, zpřísňují pravidla pro jejich poskytování, často omezují i mezibankovní půjčky, nastává pokles peněžní zásoby. Výsledek je zřejmý, podniky si nechtějí půjčovat peníze a investovat, občané omezují nákupy a firmám tak klesají zisky, roste nezaměstnanost. Pokles cen znamená znehodnocení majetku firem i občanů. S poklesem příjmů mají dlužníci problémy se splácením úvěrů a mnozí z nich krachují. Vzniká tak bludný kruh. Je naprosto jasné, že tento typ deflace je pro ekonomiku škodlivý. Tato deflace nám ale v tuto chvíli nehrozí.
Druhý typ deflace, který vede rovněž ke snižování cen, má ale jiné příčiny. Tím je zvyšování produktivity práce a snižování nákladů. Jak bylo zmíněno v médiích, tak k deflaci přispěl mimo jiné i pokles cen energií. Tento pokles cen se ale projeví v peněžence každého občana i podnikatele. Nejlépe bude, když to ukáži na konkrétním příkladu. Máte měsíční mzdu 10.000,- Kč čistého, tato vám sotva stačí na živobytí, takže ji každý měsíc utratíte v plné výši. Vlivem poklesu cen energií uspoříte na inkasu 500,- Kč. Protože podnikatelé také uspoří na inkasu, projeví se tyto úspory v poklesu cen zboží a služeb, které od nich nakupujete. Na tomto poklesu uspoříte dalších 500,-Kč. Ve výsledku to znamená, že za měsíc jste nakoupili stejné množství zboží jako před poklesem jejich cen, ale navíc jste uspořili 1.000,- Kč. Za těchto 1.000,- Kč si koupíte zboží, které jste si před tím nemohli dovolit, např. nový nábytek. Vytvoříte tak dodatečnou poptávku, která bude znamenat paradoxně zvýšenou výrobu v nábytkářském odvětví. Jinými slovy, pokles cen energií, o kterém se ČNB zmiňuje v jednom ze svých prohlášení, tak může vyvolat vyšší ekonomický růst vlivem dodatečné poptávky. Tento typ deflace je paradoxně znakem zdravého ekonomického růstu.
Česká republika je malá otevřená ekonomika. Toto otevřené tržní prostředí nám jednoduše nedovolí upadnout do výraznější deflace. V momentě, jakmile by začaly klesat tuzemské ceny proti cenám v okolních státech, naše zboží by tak zvýšilo svoji konkurenční schopnost. Okamžitě by k nám začali přes hranice jezdit zas účelem levných nákupů Němci nebo Poláci. Současně by exportéři zvýšili vývoz. Tato dodatečná poptávka by pokles cen jednoduše zastavila. Paradoxně by došlo ke zvýšení konkurenceschopnosti našeho zboží a zvýšení exportu přirozenou cestou pouze fungováním tržních principů bez nutnosti zásahů centrální banky, které budou mít bohužel negativní dopady.
ČNB v jednom ze svých prohlášení poukázala na riziko, že dojde ke snižování mezd. Obecně si myslím, že k tomu není důvod. Pojďme si to ukázat na příkladu. Cena každého výrobku nebo služby má v sobě zakomponovány náklady na jeho vyhotovení. V našem příkladu cena materiálu činí 20,- Kč, energie 40,- Kč a platy 40,- Kč. Výrobní náklady činí 100,- Kč. Podnikatel prodává zboží za 120,- Kč, jeho zisk tak činí 20,- Kč. Dojde ke snížení ceny energie. Náklady na energie nyní činí je 20,- Kč, celkové náklady činí 80,- Kč. Protože i ostatním podnikatelům – konkurentům poklesly náklady na energie ve stejném poměru, tak cena výrobku vlivem konkurence na trhu poklesla ze 120,- Kč na 100,- Kč. Podnikatel nadále vytváří zisk 20,- Kč jako rozdíl mezi prodejní cenou ve výši 100,- Kč a náklady ve výši 80,- Kč. Zisk nepoklesl, takže podnikatel nemá důvod snižovat mzdy. Může nastat ale paradox. Kupující mají nadále stejnou nominální kupní sílu (mzdu), protože ale došlo ke snížení cen, tak si kupující si mohou dovolit koupit více výrobků. Došlo k reálnému zvýšení mezd. Podnikatelé tak zvýší obrat (množství prodaných výrobků) a tím zvýší i své zisky. Dokonce mohou i zvýšit mzdy např. formou mimořádných odměn. Z uvedeného vyplývá, že pokles cen neznamená automatický pokles mezd. Zrovna tak pokles či růst cen nemusí mít vliv na celkový zisk. Důležitý je rozdíl mezi výnosy a náklady a obrat (množství prodaného zboží). Protože zisk z jednoho výrobku zůstal stejný a vzrostl obrat díky poklesu cen, zvýšil se tak i celkový zisk firem.
Samozřejmě to neznamená, že v některých odvětvích nemůže dojít k poklesu mezd. Konkrétně mám na mysli mzdy horníků a těžařů, o kterém se ČNB v jednom z článků zmiňuje. Toto je fakt, který je v hospodářském vývoji naprosto běžný, i když pro dotčené odvětví nepříjemná skutečnost. Pokud služby či produkty poskytované jakýmkoliv výrobcem ztrácí na užitku a na své vzácnosti, klesá poptávka po takovém zboží a jeho cena klesá. Rovněž klesají i zisky a mzdy v těchto oborech. Je to normální, přirozené. Některé odvětví jde do útlumu a jiné naopak začíná prosperovat. Těžební průmysl a hornictví již nejsou na svém vrcholu, jak byly ještě v polovině minulého století. Zásahy centrální banky formou pumpován peněz do ekonomiky nezvednou reálné užitky produkce těchto oborů. Pouze zničí vypovídací schopnosti cen a případní investoři se tak díky centrálním bankám mohou mýlit ve svých investicích.
ČNB se rovněž zmiňuje o nebezpečí, že vlivem deflace lidé začnou odkládat nákupy s cílem vyčkat, až dojde k poklesu zboží. Tento argument je bohužel naprosto absurdní nesmysl. Významná část našich občanů bohužel žije od výplaty k výplatě, tj. spotřebují veškeré své příjmy. Musí zaplatit inkaso, nájmy, jídlo, dopravu do práce, hypotéku, atd. Tito lidé bohužel nemají obecně ani možnost odkládat nákupy. Že by přestali jíst, topit a svítit? S ohledem na zprávy v médiích o možném budoucím růstu cen vlivem inflace, skutečně došlo k růstu spotřeby. Je ale otázka, nakolik se jednalo o nárazový růst vlivem očekávaného růstu cen a nakolik vlivem předvánočních nákupů. Bohužel se nedá hovořit o podpoře ekonomiky, protože ve většině případů došlo pouze k určitému posunu spotřeby v čase. Např. myčku nádobí, kterou si chtěl spotřebitel koupit v dubnu, si koupil v listopadu. Příjmy prodejců se sice v listopadu zvýšily, ale v dubnu o stejnou částku poklesnou.
S deflací se setkáváme v podstatě denně. Každá novinka, ať už se jedná o auta, mobily, televize, DVD, tablety, atd. bývá nejdražší při uvedení na trh. Řada kupujících nečeká na slevy, ale naopak si pořizují tyto novinky co nejdříve za vyšší ceny. Toto zboží je časem vystřídáno dalšími novinkami a jejich cena klesá. Za sníženou cenu si je pak kupují ty skupiny obyvatel, kteří si nemohou dovolit koupit dražší zboží jednoduše s ohledem na svoji horší finanční situaci. Řadu zboží kupujeme proto, že je prostě potřebujeme. Když se podnikateli pokazí auto, které potřebuje k podnikání, nemůže čekat rok, jestli cena klesne o jedno či dvě procenta. Jediným výsledkem by byl ušlý zisk. Podobná situace je i u běžných spotřebitelů. Když se jim pokazí sporák nebo pračka, tak si musí koupit novou a nemohou čekat např. půl roku na pokles cen.
Argument, že vlivem deflace spotřebitelé budou odkládat své nákupy lze jednoduše otočit. Pokud platí toto tvrzení, pak musí logicky platit stejné tvrzení pro inflaci z hlediska prodejců. V případě inflace rostou ceny. Potom vlivem stejné logiky budou prodávající čekat, až vzrostou ceny a oni dosáhnou vyšší zisky. S úsměvnou nadsázkou lze říct, že nás tak ČNB vrací před rok 1989. Budeme stát dlouhé fronty na chleba a mléko a čekat, až ziskuchtiví prodejci uvolní alespoň nějaké zboží k prodeji.
Z uvedeného vyplývá, že obhajoba snížení kurzu z titulu hrozící deflace nemůže obstát. ČNB pouze využívá neznalost většiny občanů, kteří nevědí, co se za pojmem deflace skrývá, jaké jsou její příčiny a následky. ČNB nahrazuje zdravý ekonomický růst, který je odrazem vyšší produktivity práce a snižováním nákladů a cen, inflačními tlaky.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: A_Fotoredakce
