Jiní ekonomové nám doposud prostřednictvím médií již od devadesátých let vykládali, že jedině trh, a to bez přívlastků, vyřeší všechny problémy světa. A neoliberální politici v duchu stejné ideologie hlásali před volbami teorii malého státu a snažili se lidi přesvědčit, že stát je to poslední, co potřebují. Hesly o státu jako špatném hospodáři si vytvářeli prostor pro privatizaci všeho. V této souvislosti je třeba připomenout, že ne že politici neplní své sliby. Naopak, každá politická strana splní přesně to, co hlásá. Jen je potřeba dobře poslouchat , co říká. Topolánkova a pak Nečasova vláda spolu s TOP 09 aStarosty svou teorii malého státu, se kterou volby nevyhráli, dovedli k dokonalosti – téměř všechny systémy správy státu téměř zlikvidovali. A to nejen tak, že bezostyšně tunelovali přímo ministerstva, v čemž vynikalo zejména Ministerstvo práce a sociálních věcí s učebnicovými příklady jako sKarta, agentury práce či návrh na zrušení dětských domovů a center. Za připomenutí také patří zrušení finanční policie už první Topolánkovou vládou (bez mandátu), decimace početních stavů policie a současný zoufalý stav školství, zdravotnictví a dalších systémů veřejných služeb včetně snahy zprivatizovat zdravotní pojištění a důchodový systém.
Z 11 kritérií konkurenceschopnosti stanovených Světovým ekonomickým fórem přitom většina podmínek konkurenceschopnosti patří právě do oblasti systémů, které jsou v civilizovaných zemích veřejnými službami a funkcemi státu nebo jsou státem garantovány – právě ono vzdělávání, úroveň veřejné správy, ale i veřejné zdraví, atd.
Možná to na ekonomických fakultách neučí. Možná to jen členové neoliberální vládou zřízeného NERVu nesměli nebo nechtěli říkat, protože to není zrovna v souladu s abstraktní neoliberální teorií malého státu a neviditelné ruky trhu, jejíž důsledky v praxi v této chvíli zažívají na své kůži občané i firmy jako hospodářskou krizi a v ČR i jako krizi politickou.
Díky těmto teoriím jsme ztratili téměř celé jedno desetiletí. Všichni jsem snili o tom, že dnes budeme na životní úrovni Rakouska. Díky neoliberálním neodpovědným experimentům naopak dnes za Rakouskem zaostáváme víc, než před oněmi sedmi lety, kdy nastoupily pravicové vlády.
Cesta nápravy nebude jednoduchá ani rychlá. Nebude možná bez jasně formulované dlouhodobé strategie hospodářského oživení a bez získání sociálních partnerů a veřejnosti pro její realizaci. Kromě rekonstrukce efektivní správy státu a modernizace veřejných služeb, zajištění zdrojů pro financování rozvoje (zejména nastavením dobrého směřování a administrace evropských fondů dalšího rozpočtovacího období a restrukturalizace rozpočtu) je nutné rychle dokončit infrastrukturu, podpořit programy rozvoje lidských zdrojů, tedy vzdělávání a celoživotní vzdělávání a vytvořit institucionální i materiální podmínky pro oblast správy vědy, výzkumu a inovací, jako základního impulzu růstu s ohledem na sociální a enviromentální aspekty. Není zanedbatelná skupina významných podnikatelů, kteří volají po dohodě se státem na strategii udržitelného rozvoje.
Cílem této strategie musí být zaměstnanost a kvalita života občanů, to je prosperita celé společnosti, z které profitují i firmy a podnikatelé. Jak přiznali i oni renomovaní ekonomové, naopak to prostě nefunguje.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: cssd.cz
