Tohle je bohužel drsná realita, kterou potvrzují i mé „starostenské“ šediny z dlouholetého působení v místní samosprávě. Nic není pro státního úředníka důležitější, než správně vyplněná lejstra nesmyslných hlášení, stovek za pochodu se měnících přihlouplých směrnic, norem, přístupových hesel, konsolidačních tabulek a statistik, které z naší legislativy učinily džungli zcela nepotřebných, ale velmi zatěžujících ekonomických nástrojů dobře placeného byrokrata. Veškerý tento byrokratický plevel se celá desetiletí nekontrolovaně množí a bobtná, s vědomím věky prověřeného hesla, že z cizího holt krev neteče.

Občan si při návštěvě několikapatrového úřadu, se stovkami kanceláří, nevěřícně pokládá jednoduchou otázku: Jak se mohlo stát, že byrokratický aparát dosáhl takovýchto gigantických rozměrů a politická garnitura, jakoby se nechumelilo, schvaluje mnohdy, jeden nesmyslný zákon s desítkami přílepků za druhým a tolik potřebný zákon o státní službě nikdo nechce? No bodejť by ho chtěli. On má totiž vyřešit především odpovědnost státního úředníka. A v tom vězí zakopaný pes. Úředníkem (neboli zaměstnancem státu) je nejen president, premiér, poslanec, senátor, hejtman, starosta, ale i účetní ve státním úřadu- ti všichni jsou státními zaměstnanci a měli by nést plnou odpovědnost za svoji práci a za svá rozhodnutí. Místo toho jsme svědky, jak naši zaměstnanci (neboť tito výše jmenovaní nic jiného nejsou) beztrestně a bez odpovědnosti, zaštítěni imunitou, indemnitou a v zákonech zakotvenou nepostižitelností, decimují státní rozpočet, mrzačí zákony a zatěžují společnost úřednickým byrokratickým (hlasitě řehtajícím) šimlem na všech úrovních lidského žití.

To podstatné, co by občané měli bedlivě sledovat, je to, co se bude dít v nové Poslanecké sněmovně kolem tohoto zákona, neboť zákon o státní službě je hlavním klíčem ke státní prosperitě a eliminaci převážné většiny negativních patologických jevů v naší společnosti. Schválení tohoto zákona je také podmínkou EU pro čerpání miliardových dotací, které, pokud zákon nebude dostatečně účinný, ČR jednoduše neuvidí.

Ze dvou současných doposud navržených a ne zcela platných návrhů tohoto zákona bohužel ani jeden neobsahuje nic, co by na zaměstnance státu mohlo mít takový vliv, aby se začali chovat zodpovědně, nekradli a aby jejich práce a rozhodnutí sloužila společnosti jako celku a byla kvalitní službou a  přínosem, nikoli přítěží. Hlavní podstata současných problémů spočívá v definici státního zaměstnance, který je placen ze státních peněz, tedy z daní nás všech, a to bez výjimky. Právě obrovské množství různých výjimek je rafinovaným nástrojem politika a úředníka, jak ze sebe setřást tolik potřebnou spravedlivou odpovědnost.