Výsledkem těchto setkání bylo jak jinak než přijetí řady doporučení k zajištění garancí pro mladé lidi. Mezi tyto garance patří například přiměřené pracovní nabídky, možnost dalšího vzdělání nebo vstup do učení či pozici stážisty během prvních čtyř měsíců jejich nezaměstnanosti.

Pro vstup těchto doporučení do praxe však jistě nebude stačit pouze dobrá vůle a zájem evropských lídrů, ale bude zapotřebí i nějaké té koruny, resp. eura.

Zdrojem financování pro implementaci těchto opatření má být Iniciativa zaměstnanosti mladých (Youth Employment Initiative). Ta má na evropské scéně širokou podporu, která jistě přispěla k uvolnění 6 miliard eur na boj s nezaměstnaností mladých během rozpočtového období 2014-2020.

Pochvala pro EU, že se nezaměstnaností mladých zabývá na té nejvyšší úrovni i v těchto horkých dnech, je více než na místě. Neboť rozsah negativních důsledků nezaměstnanosti mladých si snad ani neumíme představit. Vlastní nečinností při řešení tohoto problému riskujeme nejen dlouhodobý negativní dopad na hospodářský růst a konkurenceschopnost, ale i ztrátu pracovních návyků u mladých lidí. 

Obávám se však, že slíbených 6 miliard eur na období 7 let pro 28 zemí nebude stačit. Většinu z těchto finančních prostředků totiž pohltí Itálie, Španělsko či Řecko, kde nezaměstnanost mladých dosahuje až neuvěřitelných 25%. I když situace v ČR zatím není tak dramatická, i u nás počet nezaměstnaných mladých lidí roste a finanční pomoc z EU by byla žádoucí. Zároveň bude velmi záležet na rychlosti uvolnění těchto finančních prostředků.

Dále nepředpokládám, že jedno či dvě setkání evropských představitelů problém vyřeší. Nová pracovní místa nevzniknou ze dne na den či na povel evropských lídrů.

Na druhou stranu se alespoň někdo konečně chopil odpovědnosti za téměř 6 milionů nezaměstnaných mladých lidí. A ať již to evropští lídři dělají z jakýchkoli politických pohnutek - blížících se voleb, naklonění si veřejného mínění - je důležité, že se situace na úrovni EU řeší. Spíše než viníka musíme společně hledat řešení.