Celých dvacet let mého politického vnímání našeho českého světa, zasazeného do unijního kontextu, kdy bylo nutné jakoby na lékárnických vahách snažit se spravedlivě posuzovat to či ono, bylo rozvráceno. Lékárnické váhy jsou pasé, události začaly přihazovat na ramena vah hrubá a těžká závaží, na které pomyslné váhy nebyly kalibrovány. Člověk zvyklý uvažovat v měřítku miligramů se náhle – během dvou let – ocitnul v situaci – kdy objektivní okolnosti v podstatě vyoutovaly možnost takového nazírání či poměřování jednotlivých politických procesů a událostí.

Urputný zápas o zásadní ideové principy, který byl pravicí veden, a který byl již v prvních letech – právě tam! – soudruhy Svitáky, Komárky či Uhly  vbrzku relativizován, jakož byly levicí a ne-pravicí úmyslně relativizovány samotné principy tohoto sporu Václavem Havlem a jeho souputníky, byl posléze zastaven ukřičením a víceméně úspěšnými pokusy marginalizovat nositele či intelektuální pravicové mluvčí tohoto sporu.

Hořká tendence v dnešních volbách do parlamentu ještě více se vymezovat a vymezovat a vymezovat, nalézat „zklamání“ nad Václavem Klausem i od těch, kteří donedávna stáli pevně při sobě, ukazuje, jak tříštivé explozivum bylo implicitní levicí do řad pravice nasazeno. Neříkal-li snad Václav Klaus, že to, co se děje, děje se tak z nějakých důvodů s predikcí vývoje, která odpovídá stavu, ve kterém je naše politická scéna dnes? Nevaroval po celou svou politickou kariéru na různých přednáškách, co je podstatou Evropské unie, kam vede její směřování, jaký společný jmenovatel nepřátel volného trhu a antidemokratismu ji uchvacuje a k čemu to vše povede? Neupozorňoval na šílenou moc mediální, která likviduje držitele explicitní politické odpovědnosti, aniž by sama jakoukoli odpovědnost měla tváří v tvář jejímu skutečnému olbřímímu společenskému vlivu? A konečně: nepodivoval se vždy bohorovnosti, s jakou socialisté všeho druhu rozvracejí základní civilizační svorníky lhostejno zda sociální či hospodářské?