Jen pár okamžiků před tím, než udeřily povodně, pobouřil veřejnost incident, kdy v Duchcově zmlátila skupina Romů velmi surově manželský pár. A musím říci, že těmto emocím naprosto rozumím. To, co jsem viděla zhlédnutí kamerových záznamů, bych zařadila mezi to nejodpudivější, co se u nás v rámci horšícího se soužití děje. Pro incident, kdy se skupina Romů včetně žen vyžívá v kopání a mlácení pěstmi nelze nalézt slůvko omluvy.

 

Krátce po incidentu v Duchcově následoval tvrdý rozsudek v jiném případu - v případu střelby z kuše s těmi nejtragičtějšími následky. A ten samý den rozhodl soud - dost nepochopitelně a „běsnícímu“ státnímu zástupci navzdory - o vyšetřování duchcovských útočníků na svobodě. V kotli to pořádně bublá a už několikrát mnoho nezbývalo, a na ulicích začaly padat facky. A to mohou povodně jen zhoršit.

 

Stačí totiž, aby nějaký hlupák přišel například s fámou o rabování a je oheň na střeše. Fáma začne žít na sociálních sítích svým životem, lidé se rozčilí, a v našich ulicích se budou odehrávat scény, podobné pařížským předměstím. Věru divný závěr končícího prvního čtvrtstoletí svobody…

 

Je nezbytné tvrdě a nekompromisně zasahovat vůči jakémukoliv násilí bez ohledu na barvu pleti jeho aktérů. Už dlouho mám dojem, že jsme občas k násilí až nemístně tolerantní. „On je to v jádru hodný kluk, akorát trochu divoch, a když má upito, tak mu někdy ujede ruka“, nebo „Na diskotéce se občas omladina popere.“ Podobné věty známe myslím dobře. A já říkám dost téhle „toleranci“!

 

Akt násilí je akt násilí a i úder do hlavy někde na tancovačce může napadenému způsobit trvalé následky. Shovívavost není na místě a takový násilník si zaslouží tvrdý trest bez ohledu na motiv. A když se prokáže, že onen motiv byl ještě ke všemu třeba rasistický nebo jinak zavržení hodný? Tím hůř pro násilníka!.

 

 A dále - a to je ještě tenčí led – bych se ráda trochu „opřela“ do justice. Ne, absolutně si nedovolím zpochybňovat jakýkoliv rozsudek, to mi z ústavy ani nepřísluší a viděno optikou Montesquieovy dělby moci se dá říct, že to mám dokonce zakázané.

 

Co mi však vadí, je právní veřejností široce přijímaný přístup: „My jsme to rozhodli podle zákona, nikomu nic vysvětlovat nebudeme!“ Ano, z hlediska pozitivního práva je zcela v pořádku. Z hlediska zdravého rozumu i vyššího principu mravního by však bylo možná velmi dobré, aby soudce v případech, kde i slepý vidí riziko společenského pnutí a pobouření, vystoupil před mikrofony a jasně a srozumitelně vysvětlil, proč rozhodl tak, jak rozhodl. Nechce-li to dělat s poukazem na nezávislost soudů, budiž. Ale nedivme se, až bude před soudní budovou stát dav nespokojených. To už se konec konců začíná dít, protože ony potencionálně nebezpečné a extremisty organizované „protiromské“ demonstrace vlastně nic jiného nejsou.

 

A konečně naposledy – velice by mne zajímalo, kde vznikají všechny ty fámy, co je to za lidi, kteří donekonečna tapetují sociální sítě tvrzeními, že všichni Romové nepracují, dostávají od státu dávky ve výši manažerských platů a jsou beztrestní. Ono je to totiž právě naopak – Romové nemohou práci sehnat (a nejen oni), sociální dávky jsou tak nízké, že se za ně nedá téměř přežít, a justice se s nimi také „nemaže“ – naprostou většinu odsouzených a vězňů totiž tvoří právě sociálně vyloučení všech národností. Tedy hlavně Romové.

 

Kdo a proč rozdmychává v naší společnosti takové emoce? A dělá to z hlouposti, nebo z nenávisti?

 

Ale co je hlavní - musíme všichni společně zklidnit emoce, přestat házet všechny Romy do jednoho pytle, trestat násilníky a věrohodně bojovat proti sociálnímu vyloučení. To umožní jen funkční ekonomika, která dokáže vygenerovat dostatek pracovních příležitostí. A až se podaří odstartovat ekonomický růst, nepokoje sice nezmizí jako mávnutím kouzelného proutku, ale určitě jich bude méně. Společenská situace v naší zemi není pozitivní a jistě neříkám, že existují jednoduché recepty. Ale je potřebné hovořit otevřeně a beze strachu o problémech, které ohrožují podstatu demokracie.  A rasismus takovým problémem je.