S rostoucí nezaměstnaností a zhoršující se ekonomickou situací nejen v Ústeckém kraji, přibývá případů, kdy se člověk bez vlastního přičinění ocitne znenadání na okraji společnosti bez jakýchkoli finančních prostředků. Důkazem toho mohou být dva případy, o kterých píší dnešní noviny. V obou dvou případech jde o mladé ženy, matky. Obě se nedokázaly postarat samy o sebe, natož pak o své děti. A u obou sehrály hlavní roli peníze, respektive jejich nedostatek.
Setkal jsem se s mnoha ženami samoživitelkami, které žijí na hranici chudoby, mnohdy až za ní. I když se snaží, nejsou schopny si vydělat víc, než na nájem a jídlo pro sebe a své děti. Odsud už není daleko k tomu, aby i se svými dětmi skončily na ulici. Dostat se pro takovou ženu alespoň do azylového domu, kde by jí a jejím dětem nabídli střechu nad hlavou a teplou stravu, může být neřešitelným problémem. Žena své snažení vzdá třeba jen z toho důvodu, že pro vstup do azylového domu je potřeba lékařské prohlídky. Za tu si lékaři účtují dvě, tři stovky. Ale ty žena nemá.
Takovýchto nepochopitelných překážek nebo nedořešených situací je v našem sociálním systému několik. Zdravotní prohlídka je samozřejmě správná, obyvatele azylového domu chrání před zavlečením přenosných nemocí. Ale v této situaci by měl vstoupit do hry stát, který za ženy, které jsou bez finančních prostředků, onu prohlídku proplatí. Pyšníme se propracovaným sociálním systémem, který by měl v ideálním případě poskytnout podporu a útočiště pro osoby v jakékoli svízelné životní situaci. Je škoda, že jej takovéto maličkosti degradují.
Hlavní problém spatřuji ovšem v uplatňování systému v praxi. Místo toho, abychom pomáhali lidem, kteří se dostanou na okraj společnosti třeba ani ne vlastní vinou, jen se přestěhují s vidinou nové práce, nového života a v dané lokalitě nenajdou včas uplatnění (zvlášť složité to pak může být pro lidi, kteří se přistěhují k nám do Ústeckého kraje, ve kterém najít novou práci je složitější, než v jiných oblastech), uplácíme sociálními dávkami a přídavky téměř na cokoli lidi, kteří pracovat nechtějí, pracujícím se vysmívají s vědomím, že na dávkách se budou mít lépe, než kdyby pracovali.
Proto musí Ministerstvo práce a sociálních věcí nastolit jasná a rovná pravidla. Nemůže se stát, aby ti, kteří pracovat chtějí, udělají první krok už třeba jen tím, že vystudují, nenašli zastání. A ti, co práci neznají a znát nechtějí, se jim na rohu vysmívali s rukama plnýma alkoholu a cigaret, které si právě koupili za peníze ze sociálních dávek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Úsvit přímé demokracie
