Vždy jsme předpokládali a věřili, že to špatné je za námi a že nastává doba obrody, kdy poctivost a čest zvítězí nad lumpárnou a nenávistí. Ale bohužel vždy po počátečním nadšení a víře v lepší budoucnost pod touto vnější skořápkou, kdy převážná většina občanů jásá a věří, tak určité zájmové skupiny obsadí klíčová místa v novém vedení a zde nejrůznějším způsobem začnou narušovat postupně všechny snahy nás, obyčejných občanů – idealistů o změnu k lepšímu. A při tom vždy je každá záminka z jejich strany dobrá, aby opět dosáhli svých úzkých zájmových cílů.
Teď po posledních volbách, kdy se podařilo doslova napráskat předchozím „vládcům“ a začala vznikat konstruktivní nálada u většiny občanů k realizaci změny, se opět tito zdiskreditovaní a od koryt vyhození rádobypolitici snaží nám toto vítězství zase zkazit. Zde se k rozkolu možných spojenců při výstavbě koaliční vlády kromě jiného opět sáhlo po osvědčeném, i když již značně vyčpělém prostředku – tj. osočováním ze spolupráce s StB těch, kdož vystupují z řady a snaží se o návrat k demokratizaci naší země. Těch pokusů zde již byla celá řada, kterými se postupně zaměstnávaly naše soudy tak, že místo toho, aby se věnovaly jiným, daleko důležitějším problémům naší společnosti, ztrácely doslova čas s těmito kauzami. Přestože se každým rokem stále snižuje aktuálnost této problematiky, neustále a zvláště pak v politickém boji je opět tento prostředek používán (viz poslední před i povolební aktivity zástupců ODS a TOP 09, případně dalších stran). Bylo by nanejvýš vhodné se tedy zaměřit na relevantnost tohoto osočení – tj. jakou váhu a věrohodnost mají předkládané důkazy k těmto obviněním. Kdo chce, tak si vzpomene, že jedna z věcí, která se totálně nepovedla v roce 1989, bylo zajištění příslušných archivů před vniknutím nežádoucích osob a jejich nakládání s uloženými dokumenty. Další věc je pak i hodnota prováděných záznamů pracovníky StB v průběhu komunistického vládnutí v naší zemi, kde zřejmě často se prováděly těmito nepravdivé záznamy pro zabezpečení alibizmu těchto pracovníků StB vůči jejich nadřízeným.
Takže suma sumárum věrohodnost těchto rádoby „důkazů“ je zpochybněna a na základě tohoto zjištění jejich používání z nejrůznějších důvodů je dnes již nepatřičné a výsledky jsou neprokazatelné. Měli bychom se smířit s tím, že pokud jsme nedokázali včas zajistit jejich ochranu, tak dnes již musíme konstatovat, že jako důkazy jsou z hlediska možnosti jejich využití při nařčení kohokoliv ze spolupráce s StB zcela irelevantní a tedy nepoužitelné.
Asi bychom se spíše měli zaměřit na to, aby při výběru a hodnocení občanů pro výkon jakékoliv veřejné funkce kdekoliv by měla být používaná praktická kritéria – tj.:
- Pracovitost
- Praxe a odbornost
- Slušnost a poctivost
- Neúplatnost
A to vše prokazatelně – tj. na základě posuzování a hodnocení praktického konání a chování kandidáta a s případným dobrozdáním lidí, kteří osobně kandidáta znají a znají výsledky jeho práce.
Ing. Jiří Kindl – autor této úvahy byl v 50. letech „odměněn“ tehdejším politickým systémem povoláním do řad Černých baronů, má tedy svoje praktické zkušenosti z této doby. Na rozdíl od dnešních politických rychlokvašek po roce 1989, které své „znalosti“ získaly ve školních lavicích, z nichž rovnou vkročily na naši politickou scénu.
autor: ANO