Po více než 10 letech jsem se rozhodla ukončit své členství v ODS. Se směrem, kterým se tato strana ubírá, zásadně nesouhlasím delší dobu. Nyní jsem však již ztratila víru v možnost, že bude lépe - a to do té míry, že stranu, v níž jsem začínala jako pěšák vylepováním a roznášením volebních letáků, nejsem schopna volit. Bylo by proto ode mě pokrytecké v ní zůstávat.
Velice si vážím toho, že jsem za ODS mohla v lepších časech úspěšně kandidovat ve dvou komunálních volbách a reprezentovat ji na radnici Prahy 13 a v zastupitelstvu hl. m. Prahy. Stejně tak si cením mnoha skvělých lidí, které jsem v ODS poznala. Bohužel, mnozí z nich v ní již nejsou, spolu s tisíci členů, kteří ji opustili od nástupu Petra Nečase. Právě jeho delegování do čela ODS nadiktované shora Výkonnou radou, bez demokratického mandátu z kongresu, spustilo řetěz neblahých událostí, který přivedl ODS do hluboké krize, která ohrožuje nejen její pozici lídra pravice, ale vůbec existenci této strany.
Jsem přesvědčena, že do dnešního stavu se ODS dostala zejména vinou pošlapávání pravidel vnitrostranické demokracie, vinou rezignace na vlastní program a dlouhodobě zastávané hodnoty, vinou ignorování slibů voličům a legitimních zájmů kmenových voličských skupin. Tři roky jsem se pokoušela spolu s ostatními stejně smýšlejícími proti těmto fatálním selháním politiky ODS bojovat. Bohužel neúspěšně. Ani to by mě však nevedlo k rezignaci na členství. Věřím v demokracii, respektuji, že vůle většiny byla jiná. Stejně tak věřím v loajalitu a nikdy jsem si na poměry v ODS veřejně nestěžovala, ačkoli jsem se jako spolupracovnice bývalého předsedy a premiéra Mirka Topolánka stala od prvního dne nástupu Petra Nečase personou non grata a terčem mnoha nevybíravých útoků.
Poslední kapkou se ale pro mě stalo zjištění, že garnitura v čele s Petrem Nečasem, nyní Miroslavou Němcovou, v Praze reprezentovaná Bohuslavem Svobodou ani náhodou nehodlá vyvodit svou osobní odpovědnost za zdevastování značky ODS. Ale naopak ostrakizuje úspěšné politiky strany, nedemokratickým způsobem vylučuje ze strany a ruší celá oblastní sdružení a nepouští na kandidátky ty, kteří nejsou jejich spoluviníky a mohli by je proto ve volbách ohrozit. Přičemž ani za situace, kdy se v důsledku špatné politiky v posledních třech letech ODS sune takřka k hranici volitelnosti, není ve straně dost vůle s neúspěšnými a ideově prázdnými lídry skoncovat a nahradit je novými tvářemi s čistým štítem a vůlí bránit a prosazovat hodnoty, na nichž byla ODS založena.
Tento smutný vývoj korunuje skandální podezření, že pražský magistrát v čele s Bohuslavem Svobodou nechal za veřejné peníze nelegálně sledovat nepohodlné členy ODS. Velice podobný skandál přitom vedl k pádu Nečasovy vlády. Pro každou stranu by něco takového znamenalo vážné zemětřesení a okamžitý odchod všech, kteří se na takových nečistých praktikách podíleli. Pro ODS je tato aféra o to horší, že osobní svoboda a ochrana soukromí, jsou hodnotami, které se zavázala bránit, což mimo jiné deklarovala v Prvním Poděbradském artikulu, jedním ze čtyř, které definují dlouhodobé cíle politiky ODS.
Nevěřím, že v důsledku této aféry rezignuje a ukončí své členství vedení pražské ODS, jak by se slušelo na demokratickou stranu, která se od svého založení zavázala bránit svobodu ve všech podobách. Proto rezignuji na své členství v ODS já. Budu si pamatovat vše dobré, co jsem v ODS zažila, ale nejsem dále ochotna snášet všechno zlé, co se v ní nyní děje. Neodcházím bez lítosti. Jsem však zvyklá hledět dopředu. Velice si přeji, aby ti, kterým záleží na budoucnosti české pravice, našli společnou řeč a dokázali se úspěšně postavit sílící levici. V této chvíli ale nevidím šanci, že by se tak mohlo stát pod praporem ODS, která se v rozporu se svým posláním stává direktivně řízenou stranou. I proto odcházím. Raději budu snášet nejistotu, než nesvobodu.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Gabriela Kloudová
