Zemědělci si mohli jednou za rok zdarma přijít na pár metráků deputátního obilí, horníci dostávali deputátní uhlí, kdo neměl slepice či topil plynem, vyzvedl si u zaměstnavatele finanční ekvivalent nebo svůj deputát se ziskem prodal. Modrá armáda Československých státních drah jezdila zdarma po kolejích, obdobně tomu bylo u ČSAD a městských dopravních podniků. Dodnes se některé formy deputátů a režií zachovaly, říkáme jim zaměstnanecké benefity a jsou důkazem, že firmy na své zaměstnance myslí – a ze svého zisku jim poskytují určité výhody.
Některé zaměstnanecké benefity nemají jen ten příslovečný líc, ale i rub. Onehdy jsem jel vlakem z Prahy k nám do Pardubic (vlakem je to zdravější než autem, užijete si méně stresu a cestou se dá dělat leccos užitečného). Natřískaný expres Janáček směřující na sever Moravy byl beznadějně přecpaný, tak jsem se rozhodl, že si připlatím za první třídu, kde si snad sednu. V první třídě jsem se ovšem ocitnul v Jiříkově vidění. Stalo se to hned za Libní, při kontrole jízdenek.
Zaplněný vagón první třídy (všichni jsme ovšem seděli) sestával povětšinou z „režistů“, zaměstnanců Českých drah, užívajících svůj zaměstnanecký bendit.
Jedním z mála platících jsem byl já, protože Český rozhlas režii na kolejích neposkytuje. Docela jsem tehdy skřípěl zuby – ale pak se mi to rozleželo v hlavě.
OK, Martine, řekl jsem si, ty máš zase od zaměstnavatele noťas a telefon, přej jim to, nevíš, jakou práci ti lidé dělají, nevíš, čím za ty výhody platí. Takový specifický zaměstnanecký benefit se ostatním profesím nemusí líbit – ale ve srovnání s benefity volených zástupců lidu, které se nelíbí snad nikomu, by bylo neslušné je zaměstnancům drah závidět.
To SPOZ, panečku, jde na to jinak. Nelíbí se ti drážní výhody, průkazky na koleje za hubičku? Dáme je všem, i tobě. Ve vlacích mimo špičku se nebude za jízdu platit, takoví budeme po volbách kabrňáci, tvrdí SPOZ. Hle, toť zaměstnanecký benefit dotažený na nejvyšší úroveň, deputát rozdávaný všem bez rozdílu profese, příjmu, občanství a náboženství, jánošíkovský příběh ve smyslu jedněm vezmu, druhým dám. Jenže on ten Jánošík, ten dobrý chalan s valaškou, co ho oběsili, bral bohatým a dával chudým, zatímco SPOZ bere a dává – komu vlastně? Dráhy hospodaří za státní, tedy za naše – za peníze vybrané z daní, které platíme všichni: daň z příjmu hradí většina zaměstnanců a z podnikatelů a podniků ty, které vlastenecky zůstaly v české kotlině, spotřební daň propalujeme v motorech, plicích a játrech, daň z přidané hodnoty platíme ze všeho, snad i ze vzduchu. Ty peníze, těžce zaplacené odpracovanými hodinami, zaměstnaneckým a podnikatelským stresem, dopravními nehodami, rakovinami, cirhózami a vlastní peněženkou, bychom mohli nalít do nemocnic, do škol, do domovů pro seniory nebo mentálně postižené, do dětských onkologií, do všeho možného – a SPOZ je utopí na kolejích tím, že dráha mimo špičku zavře pokladny, posílí vlaky, prohloubí ztrátu a my budeme makat ostošest, abychom na ten celonárodní zaměstnanecký benefit SPOZu vydělali. Než financovat takový populismus, to snad raději emigrovat.
Dobro došli.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: ANO
