Kováčik (KSČM): Zemědělství bez příkras

Žně pomalu končí. Jak jsou spokojeni zemědělci s letošní úrodou? Jak letošní sklizeň ovlivní ceny potravin?

Letošní žně jsou již prakticky minulostí. Ke sklizni zbývají jen nevelké plochy ve vyšších polohách. Díky stabilnímu teplému a suchému počasí se tentokrát podařilo sklidit obiloviny i řepku rychle a s minimálními náklady na dosoušení. Na Hané, na jihu Moravy a v Polabí porosty stačily relativně dobře dozrát a unikly tak poškození letním přísuškem a horky. V ostatních oblastech republiky, zejména na propustnějších půdách, však obilí spíše dosychalo, než dozrávalo a je to znát na kvalitě. Celková sklizeň se zřejmě přiblíží odhadům statistiků, kteří předpovídali přibližně o patnáct procent vyšší úrodu ve srovnání s loňskou. Zemědělci s dostatečnou skladovací kapacitou přímo v podnicích zatím vyčkávají s prodejem. Předpokládají mírný nárůst nákupních cen, který by jim pomohl vylepšit ekonomiku produkce zrnin. Přesto neočekávám významný růst cen potravin z důvodu ceny suroviny.

Pocházíte z typické bramborářské oblasti. Jak se letošní počasí projeví na úrodě brambor?

Vzhledem k mokrému a studenému jaru, dlouhotrvajícímu horkému a suchému letnímu počasí se předpovídá pouze průměrný výnos konzumních brambor. To se projeví na vyšší ceně. Na vyšší ceně začínaly už rané brambory. Tam, kde se podařilo u polopozdních a pozdních odrůd udržet zelené porosty, by ještě mohly deště z tohoto týdne pomoci mírně vylepšit výnos, ale zásadní pokles ceny to nezpůsobí.

Co se potravinářství a zemědělství týká, je ČR soběstačná?

Už dávno není. Otevření trhu při nerovných podmínkách se projevilo na dramatických poklesech stavů krav, prasat i drůbeže. O soběstačnosti se dá hovořit pouze u mléka (nárůst užitkovosti) a hovězího masa (nízká spotřeba na jednoho obyvatele, která navíc pořád ještě stagnuje po panice s tzv. nemocí šílených krav). U vepřového masa dovážíme více než polovinu domácí spotřeby a obdobná situace je i u drůbežího masa a vajec. U produktů rostlinné výroby jsme přebytkoví v obilovinách, s výjimkou žita. Je to důsledek zmíněného poklesu stavů hospodářských zvířat, asi 70 procent výroby obilovin se spotřebuje v živočišné výrobě. Naopak dovážet musíme zhruba pětinu potřeby brambor a u ovoce a zeleniny jsme na tom ještě hůř. Zejména u posledně jmenovaných komodit situaci zhoršuje ještě fakt, že případná obnova je velmi náročná na pořízení pěstebních, sklizňových a zpracovatelských technologií, což se bez podpory státu neobejde.

Jaká je současná zemědělská politika ČR?

Současná zemědělská politika v ČR, tedy politika po jmenování vlády Jiřího Rusnoka, se zaměřuje na přísné sledování kvality potravin jako rozhodujícího faktoru důvěry českého, moravského a slezského spotřebitele v domácí potraviny, a tím i omezení dovozů a zvýšení poptávky po domácí produkci. Druhým hlavním směrem je náprava chybných rozhodnutí pravicových vlád, které vedly k rozkolísání rovnováhy zemědělské soustavy. Podpora tzv. citlivých komodit, živočišné výroby a také podpora zpracování produkce mohou začít stavět zemědělství na nohy, posílit konkurenceschopnost a tím umožnit i postupný návrat k odůvodněné soběstačnosti.

Zemědělci si často stěžují na nedostatek peněz, přičemž zemědělství jako celek vykazuje v posledních letech zisky v řádu miliard korun. Které činnosti jsou ziskové a které naopak ztrátové? Když navštěvujete zemědělské podniky, čeho v této souvislosti býváte nejčastěji svědkem?

Ty zisky jsou pouze ve virtuální podobě. Podniky vzhledem k dotacím sice vykazují mírné zisky, ale nemají peníze. Navíc – ceny dodavatelů vstupů a odběratelů produkce, zejména velkých řetězců, jsou často nastaveny tak, že dotace od zemědělců promptně odčerpají. Zemědělec tak funguje pouze jako jakýsi „průtokový ohřívač peněz“.

Máme-li odlišit ziskovost a ztrátovost jednotlivých činností, tak nejprve je třeba vzít v úvahu fakt, že zemědělský podnik funguje jako ucelený systém, v němž se jednotlivé činnosti vzájemně doplňují a propojují. Obecně lze říci, že v posledních letech byla zisková pouze řepka - proto má na jaře tolik našich polí onu žlutou barvu. Ostatní výroby vycházejí buď plus mínus s nulou, nebo ztrátově - proto ty obrovské poklesy stavů v živočišné výrobě.

Jak se v našem zemědělství v posledních letech změnil poměr mezi vstupními náklady a výkupními cenami?

Jednoznačně nepříznivě. Ceny vstupů rostou daleko rychleji, než nákupní ceny produkce. To značně zužuje prostor pro investice do nových technologií a do lidí a nutí zemědělské podniky ke krizovým racionalizačním řešením. Tím je i zužování sortimentu produkce pouze na „ekonomicky zajímavější“ výroby – no a jsme zase u té jednobarevně žluté jarní krajiny.

Jsou zemědělci spokojeni s aktuálními výkupními cenami zemědělských produktů, do jaké míry je ČR závislá na importu zemědělských produktů a výrobků?

Na tuto otázku jsem už z větší části odpověděl. Snad jen dodám, že za současných podmínek má stát jen pramalou možnost ovlivňovat nákupní ceny a výrobci jsou tak vystaveni nutnosti přizpůsobovat se. Navíc vyšší nákupní ceny by mohly působit nepříznivě na ceny potravin pro spotřebitele.

Ze zemědělské půdy se stal v posledních letech lukrativní byznys. Stovky hektarů byly a jsou vyjímány ze zemědělského půdního fondu a stávají se z nich např. stavební parcely. Můžete zmínit některé konkrétní kroky, kterými se budete snažit tomuto zabránit?

Podporujeme všechny kroky, které povedou ke ztížení dalšího vyjímání pozemků ze zemědělského půdního fondu. Konkrétně zvýšení poplatků za vynětí, povinnost náhradní rekultivace, což byl kdysi velmi účinný nástroj. Pro úplnost je třeba říci, že problém je složitější, bariéry například nesmějí znemožňovat investice ve veřejném zájmu.

Často je zmiňována také zhoršující se kvalita zemědělské půdy, která doplácí na omezování živočišné výroby…

To je problém, který jsem částečně popsal ve zmínce o zemědělské soustavě. Ve středoevropských podmínkách nelze dlouhodoběji bez rizika zhoršování půdní úrodnosti rezignovat na doplňování humusu a půdní zásoby živin prostřednictvím organického hnojení. Na to ovšem potřebujete tu živočišnou výrobu. Jednotlivé činnosti v zemědělství se doplňují a jednu bez druhé prostě nelze provozovat perspektivně a úspěšně. Nelze donekonečna doplňovat živiny ve vyčerpané půdě pouze umělými hnojivy. Je to příliš drahé a producent se pak nevejde do nízké nákupní ceny a spotřebitel to odnáší vyššími cenami na pultu.

Jak ovlivnilo letošní chladné a proměnlivé počasí výnosy ovoce a zeleniny?

Ovoce a zelenina jsou specifické komodity, jejichž produkce vyžaduje rovnoměrné dodávky vody po celou dobu vegetace. Dodá–li vodu matka příroda, je to dobré. Letos však bylo třeba, zejména po dobu letních veder, zavlažovat. To je dnes „drahý špás“, který sice pomohl zachovat výnosy, ale zvýšil náklady. Tam, kde nebylo možné využít závlahy, se očekává jak snížení výnosu, tak i kvality. Je jisté, že sektor ovoce a zeleniny bude v blízké budoucnosti vyžadovat zvýšenou pozornost. Jeho oživení by mohlo přinést stovky až tisíce nových pracovních míst na venkově.

Jaký máte názor na farmářské prodejny a farmářské trhy?

Byť by šlo jen o okrajovou formu odbytu zemědělských a potravinářských produktů, farmářské trhy a prodejny si našly svoji oblibu. Každá cesta, kterou si česká produkce najde k českému spotřebiteli, je dobrá. Nezbytnou podmínkou je ovšem důsledná kontrola kvality a původu nabízeného zboží, aby nedocházelo ke klamání spotřebitele.