Václav Klaus je bytostný pravičák. Pravičák, který ať prosazoval cokoli, co se jevilo jako předmět možné pochybnosti, si nakonec po dlouhých debatách na stránkách různých tiskovin odnesl vždy závěrečný verdikt, že „ten Klaus měl zase pravdu“.
Občanská demokratická strana proděla od r. 2002, kdy Václav Klaus ukončil svoje angažmá předsedy strany, kterou založil, turbulentní vývoj: rozkročila se ke středu vlevo, ale bohužel ani trochu vpravo, přežila (snad) Dalíka, Janouška i Hrdličku. Někteří z jmenovaných byli jejími členy, někteří pouze zákulisními hráči, ale v každém případě to byli pouzí technologové. Uměli technologii moci, ale jejich působení nám velmi rozostřilo obsah slov pravicová politika. Teď asi vzbudím nevůli svých stranických kolegů když řeknu, že ODS zlevicověla, až Bůh brání. Vím, o čem mluvím. Zažila jsem to na vlastní kůži a vím, proč jsem se rozhodla dále se neúčastnit působení v komunální politice, nikoli však v ODS. Její příklon vlevo, ono nekritické nadbíhání voličům plněním i nevyslovených přání, která prosazovala většina v mé domovské oblasti, se mi jevilo jako cesta do slepé uličky. Tato slepá ulička byla prý jediná možnost, jak vyhrát volby. Nevyhráli jsme je. Podzim 2010 byl pro ODS zvláště v Praze debaklem. Levicové „úchylky“ se nám nevyplatily. Prohře napomohly ani debaty o „kmotrech“ a jejich působení reálném či imaginárním. Ale celkový výsledek byl jasný.
Dělo se tak nejen v komunální politice, ale i v celostátní, která se projevuje v práci vlády a PS PČR. Typický příklad: zbytečné zvyšování daní o symbolická procenta popudilo nejen naše členy, ale i kmenové voliče. Přestávali jsem být stranou pravicovou a stávali se středovou. Střed se může jevit jako výhodnější pro větší množství voličů, ale za cenu ztráty věrohodnosti. A svoji věrohodnost jsme ztráceli. Nebyla to ale pouze věrohodnost ideová. Personální práce nebyla a stále ještě mnohde není konkurencí silných osobností, které jsou schopny a ochotny silné a nosné myšlenky pravicové politiky obhajovat a prosazovat, ale stala se kolbištěm pouhých osobních sympatií, snah o početní přehlasování či úpornou touhou po generační výměně.
Jsem přesvědčena, že i proto Václav Klaus nemluvil v souvislosti se svojí podporou pravicovým stranám a uskupením také o Občanské demokratické straně. Chci ale věřit, že vrátka nejsou zavřena ani na jedné straně. Ne primárně kvůli podpoře Václava Klause, byť by byla výrazným symbolem, ale kvůli skutečnému, ne pouze teoretickému směřování Občanské demokratické strany. ODS jako pravicového subjektu, který pouze krátkodobě pozapomněl na skutečné hodnoty, na základě kterých vznikl a které ve svém důsledku jsou prospěšné nejen pro jeho členy, nejen pro jeho voliče, ale hlavně pro všechny obyvatele naší země. Na to bychom se měli rozpomenout a to bychom měli důsledně prosazovat. A je lhostejné, zda skutečné pravicové hodnoty prosazuje nová, neokoukaná tvář, tak žádaná na billboardy u dálnice, či politik se zázemím nejen znalostí, ale také životních zkušeností. I díky odstranění zavádějícího dogmatu a nutnosti stálé obměny nových tváří bychom se zase měli stát věrohodnou skutečnou pravicovou stranou. Nejen slovy.
Vyšlo na serveru pravybreh.cz, publikováno se souhlasem vydavatele.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: pravybreh.cz
