Nejspíš v tom, že prokuratura ani policisté nejsou závislí na politicích jako v ČR, ale na občanech. Inu, přímá demokracie, to znamená například přímou volbu a odvolatelnost politiků a jejich osobní, hmotnou a trestní odpovědnost. 

Než začneme uvažovat o tom, jaký politický systém je nejlepší pro nás osobně, ptejme se sami sebe, proč máme stát? Protože my tu nejsme kvůli státu, ale stát je tu pro nás. Aby nám za naše peníze co nejlépe zajistil to, co chceme - nějaké jistoty. Ať se tomu ušklíbá, kdo chce, jak chce, všichni chceme mít jistotu, že nás nikdo beztrestně nezabije, neokrade, že nás při úrazu nenechá okolí umřít na ulici a také, že když budeme bezmocní, že nás stát nenechá umřít hladem nebo mrazem.

Za tyhle bezpečnostní pojistky si platíme a udržujeme velkou pojišťovnu - stát. A protože si ji platíme my, tak také my musíme nejlépe rozhodnout, co za své peníze chceme.

Největší mýtus, a to ten nejméně prospěšný, je, že občané by neměli sami rozhodovat o daních. Pozoruhodné je, že tuhle očividnou hloupost dokážou ještě dnes tvrdit nejen politici, ale dokonce mnozí občané.

Daně můžou být různé: může to být forma výpalného, kdy poddaný platí feudálovi za to, že ho nechá žít a nesebere mu všechno. S takovým výpalným pak feudál, gangster nebo jiný lupič hospodaří pochopitelně zcela podle svojí libovůle. O výši výpalného, o výši krádeže nikdy nerozhoduje oběť, ale lupič.